Když se zrodila výzva Honzy Hlavsy, Tomáše Nováka a Pavla Koláře k „vnesení Kristova světla do světa“, doma jsme se zaradovali. Symbolika „probouzející“ zažehnuté velikonoční svíce je nám blízká a rádi jsme se k ní s rodinou doma i v našem sboru připojili (viz přiložené foto).
V Příbrami, kde žijeme, se setkáváme ve sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra. Při slavnostním poklepu základních kamenů v roce 1936 zazněl od generace stavitelů sboru směrem k nám odkaz, na který si tu a tam vzpomenu a vybavil se mi i v souvislosti s velikonoční výzvou: Až my nebudeme, bude mluvit toto kamení… Když je Bůh s námi, koho bychom se báli? Vzorem a životem budiž nám slova Ježíšova: „Zapři sebe sám, vezmi kříž můj a následuj mne.“
Hojně nyní slýcháme a valí se na nás slova o katastrofě, těžké době, strachu, ohrožení… Z části lze vnímat obavy jako pochopitelné. Ale nezapomínejme, že ryzím křesťanům není ustrašenost vlastní. Skrze služebníky, kteří se s Ježíšem nechávají přibít na kříž, skrze jejich věrnost, obětavost a opravdovost, nám dává náš Otec vzrůst, prosvětluje naši potemnělou každodennost. Těšíme se z probouzení lidské sounáležitosti, obětavosti, vzájemné pomoci a sdílení. Ukazuje se, že skrze restriktivní vládní nařízení „paradoxně“ ožívají i některé náboženské obce, rovněž internetové stránky CČSH v posledních týdnech nebývale pulzují a chvějí se touhou po životě. Aleluja.
V Cherubském poutníkovi, kterého tak zdařile přebásnil bratr Miroslav Matouš, nalezneme verše: Kříž na Golgotě, věz, tě před zlým nezachrání, když nejsi niterně sám ukřižován na ní. Ježíš zůstal a zůstává na cestě ke světlu, neuhýbá ani v momentech, kdy je tato cesta pro něj nevýhodná, bolestná, přibíjí ho na kříž, jde dál a dál, aby nám ukázal, co z nás dělá člověka, že šťastný život může být životem v protivenstvích. Vždy si v této souvislosti vzpomenu na ryzího křesťana, katolického kněze Otu Mádra, který po nástupu komunistů k moci povzbuzoval křesťany v Československu ve své burcující epištole „Slovo o této době“: Hlavu vzhůru, bratři a sestry! Tato doba není pro křesťany zvlášť příjemná, ale pro křesťany správného formátu je to velký a nádherný čas. A tak děkujme za tento čas. Děkujme za každý dříve, dnes i v budoucnu otevřený, „nepotemnělý“ sbor, kde věřící nechávají vedle sebe volné místo pro příchozí. Kde nacházejí útočiště děti i senioři, zdraví i nemocní, hmotně zabezpečení i sociálně slabí, svobodní i pronásledovaní…
V jedné z Holanových klíčových básní čteme: Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. List nemusí tě, Bože, prosit o nic, dal jsi mu růst a on to nepokazil. Ale co já… Nepřestávejme se s Boží pomocí chvět.
Martin Jindra
|
|
|
|
|
