Cesta životem – sinusoida nebo stoupající přímka?
Dnes mnoho lidí začíná přemýšlet nad tím, jaký je duchovní život, a co je ve světě může potkat. Je zajímavé, že když se podíváme, a někdo řekne, kdo je dalajláma, a jak to vypadá s duchovním životem v Tibetu, tak všichni nadšeně začnou poslouchat a říkají: „Jó, co se tam stalo, jaké to bylo?“ Zatímco když dnes řeknete, byl jsem v kostele a tam jsem se modlil, tak se nikdo už na nic neptá a všichni pomalu odvrátí zrak.
V osobních rozhovorech s dosud lidmi nevěřícími, a to nevěřící dávám do uvozovek, často slyším otázku, kterou mi kladou: „Jaké to je, když se modlíš?“ A já se zeptám: „A co děláš ty, když se jakoby modlíš?“ A oni mnohokrát odpoví: „No, já se dívám na nebe. Někdy si kleknu, jdu k oknu, prosím a ptám se, nešlo by mi nějak pomoci?“ No a já na to odpovím: „Tak to je modlitba.“
Když to jen trochu jde, jezdím učit na Žižkov na kole. A po cestě člověk má čas na rozjímání. Ta cesta Prahou na kole může být i prostor k duchovnímu zamyšlení. První, co mě čeká, je přejet železniční přejezd a také čtyřproudovou silnici na Letné. Železniční přejezd vybudovali naši předci. A před něj dali výstrahu. Ta, když svítí, mám zastavit a počkat, až přejede vlak. Co je takovou výstrahou pro nás v dnešním životě? Mám ji uposlechnout, nebo ne? Takovou výstrahou může být desatero, ale také Ježíšovo dvojí přikázání lásky. Mít rád Boha a mít rád bližního jako sebe samého. To je první, co mě na této cestě může čekat.
Přejedu-li zdárně čtyřproudovou křižovatku a železniční přejezd, tak mě čeká Letná. A tady mohu zažít ráj. Klid a pohodu. Boží království je již mezi námi. Slyším ptáky, svítí slunce, je to prostě úžasný klid. A úžasná pohoda. Boží království je již mezi námi. Zažil jsem ho na Letné, ale pak mě čeká prudký sráz dolů a cesta přes most. Tam si pokládám otázku, co je takovým mostem, duchovním mostem, pro mě v současnosti. Může to být Bible, může to být dobré kázání, které mě přivede na myšlenku nestavět už vlastní mosty, ale vydat se po cestě, kterou již prošli mí předci.
Život člověka je taková sinusoida. Jedeme v ráji, pak jedeme dolů z kopce, pak podél řeky, tunelem až nahoru a nakonec jsme u cíle své cesty. Když jedeme do cíle, musíme vědět, odkud a kam. Pro nás je to Bible a naši předci, kteří nám ukázali, kudy a kam máme jet. Pro mě je to v tuto chvíli radost, že jsem po peripetiích cesty dojel nakonec až sem na Žižkov a budu moci jít vyučovat.
