Obrázek teoložky a sestry farářky Ivany Noble Poslední večeře s vysvětlením a s úvahou nad slavením dnes, v dnešní situaci.
Tento obraz jsem malovala v létě, u přátel na chalupě v Litohlavech, kde jsme měli po mnoha letech společnou výtvarnou dílnu. Zelený čtvrtek mě letos vrací k tématu, pauzy. "Nebudu s Vámi již pít z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království," říká evangelista Marek. Ježíš s námi dnes stoluje, ale jinak. My spolu navzájem letos stolujeme, ale jinak. Je to výzva, abychom to, co je, nevnímali jako náhražku toho, co není. Zastavit se v tom zastavení. Vnímat. Hledat nové formy sdílení života, víry, solidarity, naděje. Slavení poslední večeře třeba spojit s večeří, a večeři s modlitbou. Vyprávět při ní příběhy, jak to kdysi bylo, když jsme byli vyvedení z otroctví. Sdílet se o chleba, o kalich, jinak. Připraveni na cesty, které čekají nás. Možná právě tady, v té skutečnosti, jednoduché a v něčem každodenní, se oslava dostane do těch koutů našeho života, kde ještě nebyla. A když je člověk sám? Přece je s těmi, kdo jsou tento den spojeni. Přece je jeho jídlo požehnané společnou modlitbou, tou energií dobré vůle, která prochází i zavřenými dveřmi, Boží i lidskou. Podat ruce - tam. Podat srdce - tam. Čerpat sílu a inspiraci - odtamtud.
Přeji všem pěkný sváteční den.
Ivana Noble
