Rozvrh čtení od tzv. Škaredé středy do Pondělí Velikonočního

Rozvrh čtení pašijí a zprávy o vzkříšení a zjevování Ježíše Krista od tzv. Škaredé středy do Pondělí Velikonočního. Pro čtení v našich domovech či kdekoli jinde připravila sestra farářka Hana Tonzarová.

Počínaje tzv. Škaredou středou je vhodné začít číst pašije (přel: utrpení - míněno utrpení Ježíše Krista v poslední jeho pozemské dny) - jsou to vždy poslední tři kapitoly v Markově (Mk), Matoušově (Mt) a Lukášově (L) evangeliu a vybrané kapitoly u Jana (J). Přičemž poslední kapitola (u Jana poslední dvě) jsou zprávy o Ježíšově vzkříšení a zjevování.

Rozvrh čtení pašijí a zprávy o vzkříšení a zjevování Ježíše Krista od tzv. Škaredé středy do Pondělí Velikonočního

Tzv. Škaredou středu si připomínáme zradu Jidáše Iškariotského, jenž se smluvil s velekněžími, kteří se rozhodli Ježíš zabít.

Číst můžete:

Mk 14, 1- 11
Mt 26, 1 - 16
L 22, 1 - 6
a případně též v Janově evangeliu J 11, 45 - 57 a 12, 1 - 19.

Na tzv. Zelený čtvrtek si připomínáme poslední Ježíšovu večeři s učedníky, Tradičně jsme se scházeli i mnohde k tzv. alá sederové večeři - podle židovské pesachové večeře. Pesach je židovský svátek, který právě začíná a při němž si židé připomínají vysvobození z egyptského otroctví, tradičně zabíjejí beránka na znamení oběti za svou záchranu před smrtí a jedí nekvašené chleby - a právě o těchto svátcích seděl Ježíš s učedníky svými při této večeři, při níž, když pozvedl chléb, řekl: Toto je mé tělo, které se za vás vydává a když pozvedl kalich s vínem, řekl: Toto je má krev, která se za vás vylévá. A jak dodává Mt: na odpuštění hříchů. Tak se obětovaným beránkem stává sám Kristus, který se vydává v oběť nejvyšší, která je dokonána následující den na kříži. (Mimochodem, to je důvod, proč se na Velikonoce pečou beránky!)

Číst při tom můžete:

Na Velký pátek si připomínáme Ježíšovo ukřižování a smrt.

Číst v tento den můžete:

Ze Starého zákona Žalm 22 a Iz 53
Mk 14, 26 – 72 a pokračovat celou 15. kapitolou
Mt 26, 30 - 75 a pokračovat celou 27. kapitolou
L 22, 31 - 71 a pokračovat celou 23. kapitolou
J 18, 1 - 40 a pokračovat celou 19. kapitolou

Tzv. Bílá sobota. Je to den, kdy se modlíme, případně si přečtěte ty kapitoly 14 - 17 z Janova evangelia, pokud je nebudete číst na Velký pátek. Sobota (Šabat - šbt - přestat - podle zprávy o Stvoření světa, kdy sedmý den Bůh přestal tvořit a odpočinul, proto se stal 7. den dnem ustání od práce a odpočinku, jak je uvedeno i v Desateru. Ježíš právě v sobotu uzdravoval a hovořil o tom, že je sobota pro člověka a ne člověk pro sobotu, když za to byl kritizován a dále, že je Pánem i nad sobotou. Vysvobození se děje ve Starém zákoně v sobotu, sedmý den, i pesach - svátek na připomenutí vysvobození z egypt. otroctví - viz výše - trvá sedm dní. Ježíš jde v této linii - záchrany života jako pravého naplnění sedmého dne - v němž člověk ustane konat práci a Bůh vysvobozuje člověka - Ježíš vysvobozuje člověka z otroctví hříchu. Proto i Bible mlčí o tom, co se děje právě sedmý den – v den Boží záchrany, slovy nepopsatelné a rozumem neuchopitelné, ale lidem smlouvy i Ježíšovými učedníky zakoušené - (mnohé starověké obrazy ukazovaly, jak Kristus právě v tento den vysvobození - v sobotu - sestoupil do pekel, aby vysvobodil ze smrti i ty, kteří tam byly - na těchto obrazech- spoutány řetězy). Další zpráva pašijí je až brzy ráno po sobotě, tedy v nedělní ráno.

Velikonoční neděle je dnem radosti, první den nového času - den, kdy slavíme Ježíšovo vzkříšení jako den překonání smrti a vysvobození k novému životu.

Číst v tento den můžete vždy úplně poslední kapitolu z Mk, Mt a L a poslední dvě kapitoly z J. (případně si to můžete rozdělit i na druhý svátek - Velikonoční pondělí, kdy se tradičně četlo Ježíšovo zjevení učedníkům jdoucím do Emauz (viz L) Ten příběh končí nejen společnou večeří, kdy Ježíš pozvedá opět chléb a dává ho učedníkům - jako předobraz věčné večeře Páně, kterou každou neděli konáme při bohoslužbách (V této době karantény je možné se připojit k slavení eucharistie duchovně), učedníci ho v té chvíli poznají a on zmizí jejich očím a oni říkají: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otevíral nám Písma?"

Kéž i to, co je očím nepoznatelné, rozpoznáme srdcem - našeho Pána, který k nám promlouvá z Písem (Bible), ve společenství (při bohoslužbách a dalším setkávání věřících, které v tomto čase konáme, byť na dálku) a ve společné i osobní modlitbě, která stojí v základu naší náboženské zkušenosti.

Kéž nám tyto Velikonoční svátky i přes všechna omezení a trápení přinesou novou naději života v radosti a pokoji vykoupené Kristovou krví.

Hana Tonzarová