Oslava pomalosti
Úvaha sestry farářky Sandry Silné v Zelném Rynku - Literárně-publicistickém magazínu Aleny Blažejovské, který přináší texty a seriály předních spisovatelů, psychologů, sociologů, ale i začínajících tvůrců. (Český rozhlas Brno)
Nedávno jsem se ze studijních důvodů vrátila ke staršímu korejskému filmu Jaro, léto, podzim, zima… a jaro vloni zesnulého režiséra Kim Ki Duka. Proč vlastně? Je to film, který v jistém smyslu ukazuje důležitost zpomalení našeho zběsilého životního tempa.
Milan Kundera napsal ve své knize Pomalost, že „když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý, vůbec ničím, dokonce ani sám sebou.” I tohle konstatování se v Kim Ki Dukově filmu potvrdí. Připomínám jej proto, že mi vytanul na mysli v souvislosti s několika na sobě nezávislými debatami s různými lidmi v poslední době – v těch rozhovorech totiž vždy jako odpověď na otázku „Jak se máš/máte?” přišlo konstatování, že dotyční zpomalili své životy. A často to vnímali jako přínos. Důvod toho zpomalení je jasný, jsou ho plná média už víc jak rok.