b_270_270_16777215_00_images_21_Obrázek_kněžna_Ludmila_a_Václav.jpg

V rámci připomínky 1100 let od násilné smrti kněžny Ludmily byla v neděli 12. září 2021 sloužena bohoslužba v pražském kostele sv. Václava na Zderaze. Bratr patriarcha posloužil svým kázáním, modlitbou i požehnáním.

Promluva bratra patriarchy ke svátku kněžny Ludmily – mučednice Páně

V měsíci září nás upoutávají dvě postavy z počátku dějin křesťanství v naší vlasti. Tou první je kníže svatý Václav a druhou je jeho babička kněžna svatá Ludmila. Obě osobnosti se vynořují z dávnověku a jejich obraz spatřujeme v zrcadle dobových legend. Mají vzájemnou rodinnou vazbu a jejich příběhy se propojují. Přesto zaměřme pozornost především na kněžnu Ludmilu. Vždyť v letošním roce je tomu 1100 let od její mučednické smrti na Tetíně.
Před očima se nám objevuje obraz ženy, a to starší ženy, která byla navíc vdova. Ale to podstatné je, že byla věřící ženou, křesťankou oddanou Ježíšovi, ve kterého uvěřila.

S věřícími ženami se setkáváme již v samotné Bibli, jak ve Starém zákoně, tak i v Novém zákoně. Ženy se nacházely kolem Ježíše i v prvotní církvi, kde vykonávaly důležité úkoly. Ženy se v křesťanství oproti mužům projevovaly často méně nápadně, ale přesto jejich místo a služba v církvi byla a je tak významná a nepostradatelná. V dějinách křesťanství poznáváme ženy, které se věnovaly duchovnímu životu a mystice, jako Hildegarda z Bingenu nebo Terezie z Avily, a také ty, které zajišťovaly sociální pomoc jako Anežka Česká, Zdislava z Lemberka a v nové době Matka Tereza. V naší církvi k takovým osobnostem patří například Berta Mildová-Bílková, dcera sochaře a umělce Františka Bílka, která v naší církvi rozvinula sociální práci. V českém křesťanství je v řadě Ježíšových svědků na samém začátku právě žena – Ludmila.

Byla to věkem starší žena. Stále se vrací a prosazuje kult mládí a krásy (srov. Př 31,30). Ludmila byla již babička. Člověk – ať již muž nebo žena – má hodnotu před Bohem v každém věku. Starší lidé ve společnosti i v církvi mají své důležité místo. Mají mít respekt a úctu, už proto, že mnohým ve svém životě prošli a také třeba mnoho dobrého vykonali. Vztah mladšího člověka ke staršímu je někdy neuctivý a je jím považován již za odepsaného a nepotřebného. A smutné je, když se mu to dává přímo najevo. Právě v církvi, zahrnující všechny generace, mají mít starší lidé vědomí, že do ní náležejí a jsou přijímáni s pochopením a v lásce. Církev má seniorům otevírat prostor pro setkávání, sdílení a také pro jejich aktivity, neboť i starší člověk může ještě mnoho prospěšného vykonat.

Ludmila byla také vdova. Její muž kníže Bořivoj zemřel a ona se ocitla sama bez jeho opory. – Nedávno jsem navštívil dva starší manžele. Říkali mi: „Naši vrstevníci jsou již většinou sami, a my jsme vděčni, že i v tak vysokém stáří můžeme být spolu.“ Ne každému je toto dopřáno, neboť ve stáří může být člověk sám. V Bibli je položen důraz na ochranu vdov a péči o ně (Dt 24,17; Dt 27,19; Jk 1,27). V 1. listě Timoteovi se přímo dá poznat, že některé vdovy měly v novozákonní církvi zcela výsadní postavení. Byla to skupina, která měla svá zvláštní pravidla a podmínky. V takové skupině mohla být jen starší žena, která „byla známá dobrými skutky“. Tyto dobré skutky jsou zpřesněny takto: „jestliže vychovala děti, prokazovala pohostinnost, pomáhala nešťastným a osvědčila se v každém dobrém díle“ (1 Tm 5,10). Právě tento biblický text o vlastnostech věřící vdovy byl v tradici propojován se svátkem svaté Ludmily, neboť vystihuje stručně její charakteristiku a popisuje její dobré skutky. Mistr Jan Hus na tento zářijový svátek pravidelně kázal v Betlémské kapli v Praze a zdůrazňoval, že podmínky stanovené v epištole pro věřící starší ženu vrchovatou měrou Ludmila naplnila svým životem.

Prvním uvedeným dobrým skutkem je výchova. Výchova mladé generace je úkol i poslání. Ludmila se věnovala rodinné výchově, vychovávala děti, včetně mladého knížete Václava. Věnovat se dítěti a mladému člověku s trpělivou láskou a vychovatelskou moudrostí je nesmírně cenné a potřebné. A Ludmila měla na zřeteli především křesťanskou výchovu. Ona sama až v dospělosti prožila obrácení ke Kristu. Její cesta vedla od pohanství ke křesťanství, od uctívání němých model a přírodních sil k živému a osobnímu Bohu v Kristu. Byla pokřtěna až jako dospělá. Tuto svou osobní cestu a zkušenost víry sdílela se svým vnukem Václavem, na kterého jistě silně působila vlastním příkladem.

To druhé je její pohostinnost. V Bibli kralické je to vyjádřeno takto: „pocestné do domu přijímala“. Znamená to umět přijmout druhé křesťany, ale i cizince jako bratry. Pohostinnost znamená naplňovat Ježíšovo slovo „byl jsem na cestách a ujali jste se mě“ (Mt 25,35). V tzv. Kristiánově legendě o Ludmile čteme: „dveře jejího domu byly dnem i nocí otevřeny pro každého, kdo šel kolem“. Ochota postarat se o druhé a prokazovat štědrost – to jsou rysy biblické vdovy, to jsou znaky kněžny Ludmily. Samozřejmě pohostinnost druhých se nemůže zneužívat hamižností a neslušností, přesto církev má i přes všechny možné problémy dokázat být vůči druhým otevřená. Srdečný a pohostinný vztah k druhým je důležitým rysem církve i v dnešním čase.

Třetím dobrým skutkem je pomoc druhým. Legendy barvitě líčí, jak Ludmila pomáhala lidem v jejich nouzi. Projevovala soucit s trpícími a zmírňovala jejich utrpení. To nejsou legendy, něco vymyšleného, to je naopak skutečný křesťanský postoj, kterým se Ludmila vyznačovala.

A to čtvrté, co ji charakterizuje, je, že se „osvědčovala v každém dobrém díle“. Ačkoli žila v drsné době plné napětí a konfliktů a neměla snadnou situaci ani ve své vlastní rodině, přesto byla schopna podílet se na něčem dobrém, užitečném a smysluplném. Opakem je lidská otrávenost, rozmrzelost, stálé naříkání si. I když šla Ludmila vstříc trpkému konci, přesto spoléhala na Boha, neboť věděla, že je v jeho rukou. Snažila se i ve stáří svěřený čas využít k něčemu dobrému a prospěšnému. I my máme tento nám darovaný čas využívat.

Jubileum Ludmily nás ve světle Božího slova chce vést k většímu porozumění, vnímavosti a vlídnosti vůči starším lidem. Současně nás Ludmila inspiruje k výchově mladé generace, k otevřenosti a pohostinnosti a ke službě a pomoci potřebným. Ať jsme jakéhokoliv věku, kéž i my se po příkladu kněžny Ludmily můžeme osvědčovat jako křesťané v každém dobrém díle.


Očekávané události a akce

neděle, 26 září 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 26 září 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 26 září 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 26 září 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
středa, 29 září 2021; 19:00 -
Studentská bohoslužba HTF (Vinohrady)
neděle, 03 říjen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 03 říjen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 03 říjen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 03 říjen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
středa, 06 říjen 2021; 19:00 -
Studentská bohoslužba HTF (Vinohrady)