Kázání a modlitby sestry Heleny Smolové k 16. neděli v mezidobí, 18. 7. 2021 – „... bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýřů.“
Texty: Jr 23, 1 – 6; Ef 2, 11 – 22; Mk 6, 30 – 34. 53 – 56
Modlitby:
1/ Bože, Prosíme tě za oblasti na západě Německa zasažené povodněmi. Více než 130 lidí zemřelo, stovky se pohřešují. Mnozí lidé přišli o střechu nad hlavou, ztratili všechno, včetně osobních věcí. Zachránili jen holý život. Podobně trpí i lidé v Belgii, Švýcarsku a Holandsku. Je nám líto, že po ničivém tornádu na jihu Moravy přichází další hrozba v podobě záplav. Dotýkají se i naší země, kde stoupá hladina řek a hrozí lokální záplavy. Uvědomujeme si, že za tímto ničivým řáděním živlu je třeba vidět i nešetrné zásahy do přírody, které způsobuje člověk. Prosme za všechny poškozené, mějme s nimi soucit! Modleme se za solidaritu mezi lidmi! K tobě, Pane, voláme!
2/ Dobrý Bože, nepřestáváme myslet na lidi trpící nemocí Covid 19, jejichž počet se v mnoha zemích světa zvyšuje. Zvláště se modleme za Rusko, Indii, Indonésii a Japonsko. Prosme, aby nemoc neohrozila konání odložených Olympijských her, které už za několik dní začnou právě v Tokiu. K tobě, Pane, voláme!
3/ Modleme se za utonulé vodáky, kteří přecenili své síly. Prosme za bezpečí na cestách a při vodních sportech i dalších letních radovánkách. Modleme se k Hospodinu!
Sestry a bratři!
„Běda pastýřům“ volá prorok Jeremiáš v dnešním vstupním čtení a obrací se tak k představitelům lidu – politickým i duchovním, kteří se těžce provinili, protože zanedbali své povinnosti. Pro utiskované a slabé neměli pochopení. Nešlo jim o Hospodinův zákon, spíše o vlastní prospěch a moc. Jejich vinou dolehl soud na všechny. Hospodin se ale svého lidu ujme, shromáždí ho jako své stádo a ustanoví nad ním jiné pastýře. Mezi ním a lidem vznikne nový vztah (srv. Iz 40, 11, Ez 34, 11 nn, J 10, 1 nn). Bůh kdysi uzavřel smlouvu s králem Davidem, (srv. 2 S 7, 12 – 16, Ž 89, 20 – 30) a nyní se blíží doba, kdy pošle nového krále z Davidova rodu, který bude vládnout spravedlivě a moudře. Nastane čas spásy, pokoje a bezpečí.
Obraz pastýře pro krále nebo proroka je v Bibli častý. Snad je to proto, že Palestina byla vyloženě pastýřskou zemí s dobrými podmínkami pro provozování tohoto řemesla. Úkol pastýřů přesto vůbec nebyl jednoduchý, neboť bylo třeba tomuto povolání naprosto přizpůsobit osobní život. Se střídáním počasí se měnily pastviny, a tak se pastýři museli i se svými stády přesunovat za potravou. Byli nuceni vést kočovný život a spát ve stanech. Zatímco bohatí majitelé ovčínů žili ve městech, najatí pastýři se na pastvinách starali o jejich stáda. Před nepřízní počasí je chránil plášť z ovčí kůže (srv. Jr 43, 12), před nepřáteli prak (srv. 1S 17, 40), pastýřská hůl nebo berla sloužily k řízení stáda nebo vytahování ovcí z roklin (srv. Ž 23, 4, Mi 7, 14, Za 11, 7), jejich pomocníkem byl za všech dob pes (srv. Jb 30, 1).
Pastýř ovce chránil i vedl. Byl také jejich lékařem (srv. Iz 40, 11, Ez 34, 4 16, srv. Za 11, 9) a živitelem. Dobrý pastýř své stádo miloval, a proto ochotně snášel tvrdost a odloučenost pastýřského života (srv. Gn 31, 40), jeho ustavičné putování a bydlení ve stanech (srv. Iz 38, 2), případně i v jamách (srv. Sof 2, 6).
Jako pastýř byl označován Mojžíš (srv. Iz 63, 11), jeho nástupce Jozue (srv. Nu 27, 17) nebo dokonce pohanský král Kýros (srv. Iz 44, 28), aby bylo jasné, že jde o povolání od Boha. Vzorem pastýřské služby se stal samozřejmě Hospodin, (srv. Ž 23, 1, 28, 9, 80, 2, Ez 34, 11 nn) který přinese spásu. Dříve než lid nazval Boha svým Otcem, přijímal ho jako pastýře. Také v Mesiáši Izraelité očekávali Pastýře.
Toto očekávání naplnil Ježíš, když se nazval „dobrým Pastýřem“ (srv. J 10, 11. 14), který jako jediný má skutečné právo se tak označovat. Jeho právo vychází především z jeho ochoty dát za ovce svůj život, protože je dokonale zná, tedy miluje, a chce je uvést do společenství se svým Otcem (srv. J 10, 14 n). V Listu Židům (13, 20) se pak mluví o Ježíši jako o „velikém pastýři ovcí, našem Pánu Ježíši Kristu“, kterého Bůh pokoje pro krev stvrzující věčnou smlouvu vzkřísil z mrtvých“. V 1 P 2, 25 je zase Kristus nazýván „pastýřem a strážcem duší“, jehož rány uzdravují hříšné.
Je typické, že stará církev používala oslovení Ježíše jako pastýře nejraději. Svědčí o tom spisek „Hermův pastýř“, který se málem dostal do Bible, i řada nástěnných kreseb v katakombách, na kališích, prstenech, stěnách domů nebo sarkofázích. Víra v Ježíše – dobrého Pastýře byla vlastně vyznáním víry této církve.
S Ježíšovým pastýřským přístupem k ovcím se setkáme i v dnešním úryvku evangelia podle Marka (srv. Mk 6, 30 – 34). Je pastýřem svých učedníků, kteří jsou zde poprvé nazváni apoštoly, ale také lidu, který se kolem shromáždil. Učedníci se vracejí z misijní cesty a vyprávějí o tom, co vykonali. Ježíš chce, aby si odpočinuli po namáhavé službě, a tak je odvádí někam stranou od zástupu nepřestávajícího na ně naléhat. Nastává podobná situace, jako když předtím pro množství lidí nebylo možné se ani najíst (srv. 3, 20) a k Ježíši se nedostala jeho matka a ostatní příbuzní (srv. Mk 3, 31 n). K životu víry patří aktivní služba jako je vyučování nebo uzdravování, ale také chvíle, kdy služebník obnovuje své síly, aby mohl v činné službě – pastorační práci – pokračovat. Taková prostá zásada se netýká jen duchovních, profesionálních služebníků církve, ale i laiků. Chvílím odpočinku a obnovení sil můžeme rozumět jako stolování s Ježíšem, tedy duchovnímu sycení u stolu jeho slova a svátosti. Svěcení svátečního dne je zakotveno už v Desateru (srv. Ex 20,8 – 11).
Zástup ale Ježíši a apoštolům nedovolil, aby si odpočinuli, a předběhl je na místo, kam loďkou připluli. Tentokrát Ježíš projevuje pastýřský soucit s těmito lidmi, kteří mu připadají být jako ovce bez pastýře. Ovce se bez pevného vedení nedostaly k dobré pastvě. Tyto ovce hledají pastýře, protože hladoví po slovu. Ježíš je proto začne vyučovat. Nezlobí se, ale smiluje se nad nimi (srv. Mk 8, 2, 9, 22, 1, 41). Jeho jednání je obrazem Boží milosti, Božího slitování. Stejná situace nastává také u Genezaretu, kam se potom přeplavili. Ježíš uzdravuje nemocné, dokonce i pouhým dotykem třásní svého roucha, připomínajících přikázání i milosrdenství Hospodinovo (srv. Nu 15, 38 nn) na oblečení pravověrného Žida (srv. Dt 22, 12).
Lidé dneška většinou odmítají církev a její pastýře jako něco přežitého a k životu nepotřebného nebo dokonce škodlivého. Je třeba přiznat, že jim církve svým chováním mnohdy dávají dost důvodů k takto odmítavému postoji. Falešní pastýři, zneužívající své moci, pasou sami sebe. Svým klamavým postojem zakrývají výhled ke skutečnému Pastýři – Ježíši, který nechce nikoho zotročovat, připravovat o osobní svobodu, ale naopak osvobozovat od hříchu, strachu a jakéhokoliv morálního otroctví.
Pane, dnes prosíme za ty, kdo vládnou nebo jakýmkoliv způsobem vedou druhé lidi. Pomáhej jim, aby své poslání chápali jako službu dobru druhých. Ať neklamou hloupými řečmi a nepodvádějí druhé planými sliby, ať nikoho nevyužívají pro svůj prospěch.
Dej jim, Pane, svého Ducha, aby se od tebe naučili pravé úctě a pozornosti k potřebám druhých lidí a snažili se hledat řešení na životních křižovatkách a ve svízelných situacích těch, kdo jsou svěřeni do jejich péče. Amen.
