Kázání a modlitby sestry farářky Dr. Heleny Smolové. Texty: Am 7, 7 – 15; Ef 1, 3 – 14; Mk 6, 14 – 29.
Texty: Am 7, 7 – 15; Ef 1, 3 – 14; Mk 6, 14 – 29
Modlitby:
1/ Milosrdný Bože, se znepokojením sledujeme zhoršující se epidemickou situaci v naší zemi, v dalších evropských státech i jinde ve světě. Prosíme tě za solidaritu mezi lidmi, aby chránili své zdraví i své blízké. Připomínáme si své spoluobčany, kteří šíří mezi lidmi obavy z vakcinace. Prosíme za to, aby lidé volili větší dobro, tedy ochranu zdraví před možnou nákazou, která představuje smrtelné ohrožení. K tobě, Bože, voláme!
2/ Hospodine, také v uplynulém týdnu byli mnozí lidé překvapeni silou přírody. Ničivá bouřka na jihu Čech připravila o život rodiče a zranila jejich dvě děti. Myslíme na tuto rodinu, prosíme za zesnulé, zraněné a trpící. Modlíme se za spoluobčany, kteří byli zaplaveni přívalovými dešti, jejichž majetek byl poškozen nebo utrpěli zranění. Stále si nepřestáváme připomínat obyvatele jihomoravských vesnic, které se vzpamatovávají z řádění ničivého živlu a odklízejí následky katastrofy. Prosíme za dobrovolníky, aby se stále nacházeli lidé ochotní nezištně pomoci tam, kde je třeba. K tobě, Bože, voláme!
3/ Pane, prosíme za děti a mladé lidi na prázdninách, v táborech, kteří se potýkají s nepřízní počasí, mnozí byli evakuováni před záplavou a jsou v náhradních ubytovnách. Prosíme za moudrost a trpělivost pro jejich vedoucí, ať nacházejí spolehlivá řešení pro vzniklou situaci tak, aby nikdo nebyl ohrožen a zároveň aby děti nebyly připraveny o letní radovánky. K tobě, Pane, voláme!
4/ Bože, denně umírají na světě lidé násilnou smrtí, před několika dny byl zavražděn také prezident Haiti. Nerozumíme tomu, proč se takové věci dějí, proč jsou zabíjeni nevinní lidé? Prosíme za mír na celém světě, za život v bezpečí, za možnost žít lidsky důstojným způsobem. K tobě, Bože, voláme!
Sestry a bratři!
Minulou neděli jsme si připomněli Jana Husa, kněze a reformátora, o němž si troufám říci, že byl prorokem své doby. Myšlenky, které Bůh vkládal do jeho mysli a srdce, vyřizoval svým přátelům i odpůrcům. Nebál se riskantních situací, Boží zákon mu byl cennější než vlastní život. Dnešní texty znovu připomínají proroky: Ámose, Božího služebníka z poloviny 8. století př. Kr., a Jana Křtitele, ohlašovatele příchodu Páně a nekompromisního kritika tetrarchy Heroda.
Prorok v Izraeli byl vlastně člověk oznamující Boží vůli díky tomu, že stál v mimořádné Boží blízkosti. Tak vnímáme praotce Abrahama a snad ještě více Mojžíše, jehož Bůh povolává ke svému dílu (srv. Ex 3, 1 – 4, 17), vkládá svá slova do jeho úst (srv. Dt 18, 18), takže může mluvit s plnou autoritou v Božím jménu (srv. Nu 35, 1 n). Prorok byl jakýmsi vyslancem u vyvoleného lidu, zvěstovatelem Boží spravedlnosti, vykladačem minulosti i přítomnosti, tím, kdo varuje před důsledky neposlušnosti a ohlašuje Boží soud.
Ámos přichází v době politicky a hospodářsky příznivé. Nepříjemný severní soused byl drcen rozrůstající se asyrskou velmocí, a tak nemohl se zaplétat do bojů s Izraelem. Král Jarobeám II. dovedl takové situace využít a severoizraelská říše vzkvétala. Jestliže přesto prorok za těchto okolností zvěstuje Boží soud, pak je jasné, že nese zvěst, kterou mu uložil předávat Bůh. Lid spoléhá ve zvrácené sebedůvěře na královský kult, věří, že mu jeho schopnosti a zbožnost zajistí spolehlivou existenci. Jako by zapomněl, že žije z Boží milosti.
V našem úryvku (srv. Am 7, 7 – 15) jsme četli o jednom z pěti vidění proroka, která ukazují, že tu Ámos nemluví sám za sebe, ale předává vůli Hospodinovu. Tím viděním je olovnice, nástroje, zaznamenávajícího každou nerovnost zdiva. Také Boží soud, stejně jako olovnice, odhalí pokřivenost Izraele a začne uprostřed lidu působit. Je třeba jednat, zbavit se všeho, co odvádí lid od Hospodina.
Královský úředník Amasjáš proroka vyhání a posílá ho do Judska. Tam si může kázat a věštit. V Bét-elu má rozhodující slovo král, jehož pravomoc se snaží prorok ohrozit. Nadto šíří poplašné zprávy o zániku státu a přesídlení lidu do pohanské země. Proroci nejsou na severu Izraele vítání, už v minulosti působili potíže, ohrožovali stabilitu země. Ámos ale přináší slovo Hospodinovo, a tak ho výhrůžky královského úředníka nemohou zastavit. Má své povolání a poslání.
Jan Křtitel je Ježíšův současník. Také v jeho slovech slyšíme o soudu nad Izraelem, před nímž už nemůže zachránit příslušnost k Abrahamovi, proto Křtitel vyzývá k pokání a na znamení vnitřního obrácení udílí křest (srv. Mt 3, 1 – 12). Příběh o jeho popravě uzavírá jednu etapu vyprávění evangelisty Marka o Ježíši, další začne po návratu učedníků, kteří mezitím obcházejí izraelská města. Smrt Jana Křtitele naznačuje nebezpečí, jemuž jde i Ježíš vstříc. Vyprávění o Janově konci spojuje evangelista Marek s Herodovými otázkami, obavami a domněnkami, které ho po Janově popravě provázely (srv. Mk 6, 14 – 16), vždyť Ježíš, podobně jako Jan, káže o přicházejícím Božím království. Herodes Antipas, syn Heroda Velikého, vládce nad Galileou a Pereou, slyšel nejméně tři názory o Ježíšovi, ale přiklonil se k jednomu z nich, že je Ježíš zmrtvýchvstalý Jan Křtitel, a uvědomil si, že se ho celá věc týká, protože dal Jana popravit (14 – 16). Později se setkáme s podobnými pokusy určit Ježíšovu totožnost, které vyvrcholí Petrovým vyznáním (srv. Mk 8, 27 b – 30). Tím se posuneme dál, pokud jde o Ježův původ i jeho poslání. Již ve chvíli, kdy se Ježíšovo jméno stává známým a mluví se o něm mezi lidmi, je Herodovi jasné, že má vedle sebe konkurenta, jehož autoritu sám tuší.
Vyprávění o Janově konci dává poznat, jak špatné mínění měl lid o svém panovníkovi, který dal zapudit svou první ženu, dceru nabatejského krále Arety IV., aby se mohl oženit s Herodiadou, ženou svého pokrevního bratra. Podle evangelisty Marka nepřešel Jan toto provinění proti přikázání zákona (srv. Lv 18, 16) mlčením, ale otevřeně je káral, proto ho Herodes dal uvěznit. Podle židovského historika Josefa Flavia šlo spíše o politické důvody, které vedly k Janovu uvěznění a popravě. Jan totiž silou své osobnosti přitahoval zástupy lidí, které pro Heroda představovaly nebezpečí vzpoury, proto dal Jana včas odklidit. Ať byly příčiny Janova uvěznění jakékoliv, byla jeho poprava mimo pochybnost. Právě tato skutečnost je tím nejdůležitějším pro další příběh Ježíše Nazaretského, protože jednou bude Ježíš mluvit o tomto Křtitelově konci: „Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim líbilo, jak je to o něm psáno“ (srv. Mk 9, 13). Tak jednají lidé s těmi, které Bůh posílá do světa jako své posly. Často jsou pohřbeni svými žáky (srv. Mk 6, 29).
Prorok je člověk otevřený slyšení Božího slova, ochotný ho nést dál, vyřizovat poselství, které není jen výsledkem jeho přemýšlení. Musí ho zvěstovat, nemůže jinak, i když mu přináší trápení, někdy je příčinou jeho tragického konce. Čas proroků neskončil s Janem Křtitelem. Hospodin si povolává své služebníky také v době církve, aby upozorňovali na chyby, sejití z cesty Božích přikázání, na zahleděnost do vlastní tradice a upřednostňování lidského slova na úkor Božího. Každá církev takové lidi potřebuje, jsou hybnou silou, když s odvahou říkají, co jim nedovoluje zamlčet jejich svědomí.
Pane, prosíme tě, překonej svým Duchem naši malou víru, že jsi to ty sám, kdo nás posílá vydávat svědectví, opouštět přísně střežený soukromý prostor, riskovat nepochopení, nepřátelství nebo konflikt. Když se díváme na sebe, cítíme svou nedokonalost a malou ochotu nést odpovědnost za svěřené poslání. Zároveň s údivem hledíme na tvou velkorysost, s níž nás zahrnuješ do svého plánu spásy! Buď ti za to chvála, Bože! Amen.
spásy! Buď ti za to chvála, Bože! Amen.
