ThDr. Helena Smolová, Th.D., farářka v Lounech, přispívá pravidelně svým kázáním a modlitbou. Tentokrát káže na tyto biblické texty: Jób 38, 1 – 11; 2 K 6, 1 – 13; Mk 4, 35 – 41, 5, 1 – 13. 21 – 24. 35 – 36. 41 – 42.
Texty: Jób 38, 1 – 11; 2 K 6, 1 – 13; Mk 4, 35 – 41, 5, 1 – 13. 21 – 24. 35 – 36. 41 – 42
Modlitby:
1/ Prosme za nově zvoleného patriarchu církve, který povede toto společenství v příštím období. Modleme se za dary Ducha svatého pro jeho službu. Ať je dobrým pastýřem Božího lidu. Modleme se za bratry a sestry této církve, kteří jsou rozdělení, mají různá přání a představy o své církvi. Někteří touží po změnách, jiným vyhovuje osvědčená praxe. Bože, ty sám veď každého svým Duchem, abychom poznávali tvé úmysly s námi a dokázali se rozhodovat pro dobro, pro lásku i službu druhým. K Tobě, Bože, voláme!
2/ „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě.“ (Ko 3, 1 - 3)
Věčný Bože, ty jsi dárcem všeho. Od tebe přijala rodina Jiřinova také sestru Karolinu Filipu, kterou její nejbližší velmi milovali. Je pro ně nyní těžké se s ní loučit. Prosíme tě, aby se s touto ztrátou dokázali vyrovnat. Stůj při nich ve zkoušce víry.
Děkujeme ti za život sestry Karoliny Filipy, za všechno, co v něm bylo dobré, spravedlivé a tobě milé. V nás, které dosud ponecháváš v tomto světě, posiluj víru ve svá zaslíbení a obnovuj naději, že všechno stvoření bude vysvobozeno z otroctví hříchu a zániku ke svobodě a slávě tvých dětí.
Děkujeme, náš nebeský Otče, také za sestry Jaroslavu Polcarovou a Květu Houbovou. Obě patřily do našeho společenství, setkávali jsme se s nimi při bohoslužbách ve sboru nebo později také v Domově pro seniory v Lounech. Oběma jsi, Pane, dal prožít dlouhý život. Poznaly bolest a zklamání, prošly zkušeností nemoci a obtíží, které přináší vysoký věk. Obě sestry přijaly také tvou lásku a odpuštění. Sestra Květa odešla smířena s Bohem i s lidmi s velikou nadějí, že je „dobře“ u Pána. Sestra Jaroslava se těšila, že bude prožívat poklidné stáří spolu se svým manželem v Domově pro seniory v Lounech. Jejich přání se nenaplnilo, bratr Polcar zemřel v roce 2015 a nyní ho jeho věrná manželka následovala na věčnost.
Dobrý Bože, prosíme tě, přijmi také tyto naše zesnulé sestry do své blízkosti, odpusť jim všechno, co v jejich životech nebylo dobré, spravedlivé a tobě milé a čím snad ve své lidské křehkosti porušily tvou vůli. Ať odpočívají v pokoji! Amen
Sestry a bratři!
Tři Ježíšova podobenství Božího království střídá vyprávění evangelisty Marka o třech zázracích. (srv. Mk 4, 35 – 41. 5, 1 – 43) Není bez zajímavosti, že se tyto události odehrály na druhém břehu Genezaretského jezera, kam se Ježíš s učedníky vydal (35), tedy na území Dekapole, mezi pohany. Není to pro něj úplně prioritní (srv. Mk 1, 38), protože Ježíš se zaměřoval především na obnovu Izraele. Příchod pohanů na Sijón měl nastat před nastolením Božího království v plnosti (srv. Mk 7, 27, Mt 8, 11, Iz 11, 10, 60, 5, 61, 9, Mi 4, 1, Za 8, 22 nn aj.). Cesta na pohanské území měla Ježíši umožnit oddech, odstup, usebrání. Zároveň se jeho působení zde stalo předzvěstí pozdější křesťanské misie.
Je možné věřit, že Ježíš utišil pouhým slovem jednu z obávaných bouří na Genezaretském jezeře (srv. Mk 4, 35 – 41), že zahnal 2000 sviní do moře (srv. 5, 1 – 20) a dokonce vzkřísil mrtvou dívku (srv. 5, 21 – 43)? Zázraky týkající se přírody, jako je utišení bouře na moři, se nespojují jen s Ježíšem. Podobná vyprávění známe už z příběhu o Jonášovi (srv. Jon 1, 1 – 16) a jiné nacházíme v Talmudu. Také tady v jednom vyprávění Bůh přijímá modlitbu chlapce a moře utichá. Utišení i nejdivočejší bouře bylo tedy pro židovský národ dobře představitelné a uvěřitelné.
Příběh o sviních doplňuje jiná vyprávění, podle nichž démoni prosí své zaklínače, aby si směli vyhledat jiný cíl. Ani příběh o vzkříšení mrtvého člověka nebyl ve Starém zákoně ničím mimořádným. (srv. 1 Kr 17, 17 – 24, 2 Kr 4, 8 – 37) Podobné divy nebyly sice všední, ale patřily k tomu, co člověk mohl zažít při setkání se zvláště omilostněným člověkem.
Ve vyprávění o bouři na jezeře (Mk 4, 35 – 41) je důležité, že příkaz vychází od Ježíše (35), že Ježíš nesdílí starost svých učedníků, ale bezstarostně spí (38 a). Výčitka, kterou činí učedníci svému učiteli, neodhaluje jejich víru, ale úzkost (38 b). Proto se také Ježíš ptá: „Proč jste tak zbabělí. Ještě nemáte víru?“ (40) Nejde přitom o víru v Ježíšovu zázračnou moc, ale o ochotu přijímat jeho učení (srv. 4, 10 n. 34) a ochotu vystavit se třeba i nebezpečí, do něhož je uvede Ježíšovo slovo.
O uzdravení posedlého v Gerase (5, 1 - 20) se jistě nevyprávělo bez škodolibosti, protože démoni upomínali na římskou okupační moc. Židovským posluchačům asi také nebylo líto, že právě svině takto zahynuly. Příběh se ale zřejmě nepředával kvůli těmto narážkám. Posedlý z Gerasy byl vlastně ztělesněním pohanstva. (srv. Iz 65, 1 – 5) Není možné „pít kalich Páně i kalich démonů“, „mít účast na stolu Páně i na stolu démonů“. (srv. 1 K 10, 19 – 21)
Ježíš, který přejel na druhý břeh jezera, je líčen jako někdo, kdo se za hranicemi Svaté země setkává s pohany sloužícími démonům, kteří z nich dělají nesvobodné lidi. Mocnosti, vládnoucí nad nimi, se nemohou rovnat Ježíši, neuniknou zkáze dokonce ani tehdy, když se chtějí dohodnout. (v. 7 – 13)
Proč Ježíš nedovolil uzdravenému, aby u něho zůstal? (v. 18 n) Ani jako „uzdravený pohan“ by nenalezl v Izraeli domov. Ježíš nechce mezi následovníky vykořeněné lidi. Proto ho posílá zpět do jeho rodiny. Tam, kde byl doma, měl zvěstovat, jak ho Pán zachránil. (v. 20)
Také třetí vyprávění o zázracích – vzkříšení dcery Jairovy a uzdravení nemocné ženy – (v. 21 – 43) ukazuje, že Ježíš nachází jen malou důvěru u lidí, kterým by rád pomohl. Kdyby záleželo jen na Ježíšových učednících, nedošlo by k jeho setkání s ženou trpící krvotokem a žena by nenalezla v Ježíši spásu. (v. 31) Kdyby záleželo jen na lidech z domu představeného synagogy, nemohl by tento člověk od Ježíše nic čekat: „Proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (v. 35) Obě vyprávění ale ukazují, že nikdo nemá povinnost ani důvod sdílet skepsi druhých. (v. 34. 36)
Kdo ve své blízkosti zažije působení Boží moci skrze Ježíše, toho se místo radosti může zmocnit zděšení, jako tomu bylo u uzdravené ženy nebo u lidí z domu dcery Jairovy (srv. 33. 41) Ti, kdo zažijí Ježíšovu moc jen jako nezúčastnění diváci nebo posluchači, ocitají se v nebezpečí, že pochopí Ježíšovy zázraky špatně. Proto Ježíš nedovoluje, aby ho někdo doprovázel do domu představeného synagogy, kromě Petra, Jakuba a Jana, (v. 37) a proto jim a rodičům děvčátka nařídil, aby o tom nikomu neříkali. (srv. v. 43) Ježíš nežádá víru stojící na zázracích, ale víru kterou člověk věří někdy navzdory nepříznivým okolnostem.
Modlitba:
Otče, ty jsi zdroj života a konečný cíl všeho tvorstva. Zjev nám svou svrchovaně dobrou tvář a zbav nás veškerého strachu. Dej nám pevnou víru i tehdy, když na nás útočí nejrůznější bouře, uč nás, abychom nedůvěřovali lidské moci, ale jedině tobě, který nás provázíš na všech našich cestách. Učiň z nás pravé učedníky Ježíše Krista, který nám zjevuje tvou pravou otcovskou tvář. Dej, ať jsme pozorní ke znamením jeho neustálé přítomnosti v dějinách našeho života. Pomoz nám, ať dokážeme poznávat jeho přítomnost v lásce a ve svědectví našich bratří a sester. Sešli nám svého svatého Ducha, abychom v jeho světle rozeznávali, jaký máš s námi plán, a mohli plnit tvou vůli. Dej, ať s důvěrou a trpělivostí budujeme novou zemi, jejíž jas můžeme zahlédnout ve tvém zmrtvýchvstání. Amen
