Love-cross_2.jpg

ThDr. Helena Smolová, Th.D., farářka v Lounech přináší opět kázání, nyní k 6. neděli velikonoční (5. neděle po velikonocích) - 9. května 2021 (Rogate).

Texty: Sk 10, 44 – 48; 1J 5, 1 – 6; J 15, 12 – 19

Modlitby:

1/ Bože, děkujeme za život v míru a bezpečí, který v naší zemi trvá už 76 let. Jsme vděčni za statečnost statisíců vojáků i civilistů, kteří obětovali své životy, abychom mohli žít. Vážíme si jejich nasazení a odhodlání, obdivujeme je a s úctou a láskou si jejich památku v těchto květnových dnech připomínáme. Zároveň prosíme za místa, kde se válčí, kde umírají lidé a je ničena země. Kéž i tady zavládne mír! Prosíme za pokojné soužití lidí různých národností, náboženských a politických přesvědčení, lidí nejrůznějších názorů. Kéž vždy hledáme pokojné řešení neshod a konfliktů, aby nemuseli zbytečně umírat lidé. K Tobě, Bože, voláme!

2/ Pane, děkujeme za stále větší míru volnosti v naší zemi, za to, že klesá počet nakažených i zesnulých. Přesto zároveň s bolestí a neklidem sledujeme zprávy z Indie, kde se epidemická situace naopak zhoršuje, lidé umírají po statisících denně, obklopeni zoufalstvím svých příbuzných, kteří jim nedokázali pomoct, protože v zemi chybí lůžka, léky i kyslíkové přístroje a všude vládne panika a chaos. Prosíme za solidaritu s Indií, za humanitární pomoc a děkujeme za dary, které již byly poskytnuty. Prosíme Tě, Bože, vyslyš nás!

3/ Modleme se za požehnání literárního díla, které vzniká, ať přinese radost autorce i čtenářům. Prosme za celou její rodinu, děti, vnoučata i pravnučku, za zdraví a pokoj pro všechny! K Tobě, Bože, voláme!

4/ Prosme za volbu biskupa naší diecéze i za volbu nového patriarchy celé církve. Kéž tyto volby provází Tvůj pokoj a požehnání! K Tobě, Bože voláme!

5/ Modleme se dnes za Patrika D., který se stane členem našeho společenství. Děkujme za jeho život i rozhodnutí patřit a sloužit Bohu především ve všech potřebných, často v těch nejzranitelnějších. Veď, Bože, Patrika, ať čte Tvé slovo a najde v něm zalíbení! Ať Tě poznává s otevřeným srdcem při slavení svátostí církve, zvláště Večeře Páně! Kéž se toto naše společenství stane jeho duchovním domovem! K Tobě, Bože, voláme!

Sestry a bratři!

V evangeliu 6. neděle velikonoční (Rogate) mluví Ježíš o přikázání lásky: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (12) Kdo se tímto Ježíšovým přikázáním řídí, oslavuje Boha Otce, protože žije jako pravý Ježíšův učedník a přináší ovoce věrohodného svědectví.

Dnešní evangelium tedy mluví o lásce. Hebrejské výrazy pro lásku většinou označují vztah mezi mužem a ženou, proto se zpočátku jen výjimečně používaly v SZ pro lásku Boží. Mnohem častěji se setkáme v žalmech, u proroků i v Pentateuchu s výrazy ukazujícími k Božímu milosrdenství a slitování (srv. např. Ž 103, 13, Ž 116, 5, Iz 47, 6 aj.). Zvláštní vztah Boží k Izraeli byl vyjádřen pojmem smlouvy (srv. Ex 34, 10. 27), snad teprve Ozeáš se odvážil použít pro něj obraz manželství (srv. Oz 3, 1, 11, 1 atd. a po něm Jr 2, 2, 3, 1. 14 a Iz 54, 5 aj.), ale ani tak se nesmaže rozdíl mezi láskou Boží a lidskou.

Boží láska je svrchovaná, vybírá, koho chce (srv. Dt 4, 37, 7, 6 – 8, aj.), na nikoho se neváže přirozeným poutem, není závislá na kvalitách toho, koho miluje (srv. Dt 7, 7, Ez 16). Je nezasloužená, ale lid se jí může stále znovu dovolávat, protože Bůh je věrný přísaze, kterou dal (srv. Dt 7, 6nn aj.). Tato láska očekává naprostou lásku a věrnost Božího lidu (srv. Ex 20, 3 – 5, Dt 6, 5). Trestá, když není přijímána s veškerou vážností, i když to činí jen s bolestí v srdci (srv. Am 3, 2, Oz 11, 8n, Iz 63, 9). Chce přivést k pokání, které je také Božím darem (srv. Iz 55, 7 – 9, Jr 31, 31 – 34, Ez 37, 1 – 14). Předmětem této lásky je především Izrael jako celek, ale myslí se tak i na jednotlivce a jiné národy. (srv. Jon, Rút).

Láska k Bohu je podle SZ především odpovědí na tuto lásku (srv. Ex 20, 1 nn, Dt 4, 5 – 40) a je výsledkem Božího působení. Projevuje se službou, Boží bázní, ale také láskou k bližnímu, nařízenou od Boha (srv. Lv 19, 18), dokonce i k nepříteli, když se ocitl v nouzi (srv. Ex 23, 4 – 5 aj.). Nejde o citovou lásku, ale o lásku praktickou.

V NZ nenajdeme výrazy, které se pro lásku používají v klasické řečtině, ale spíše ty, které jsou obsažené ve SZ (v Septuagintě). Boží láska k člověku je podle NZ uskutečněna ve vtěleném Slově, Ježíši Kristu (srv. J 3, 16, Ř 5, 8). Už předtím posílal Bůh své proroky a posly, ale teprve Ježíš zjevuje Boží lásku svými slovy, činy, svou bytostí. V něj se vtělila Boží láska jako touha po sebesdílení, sebezjevení a sebeobětování v obecenství (srv. J 1, 1. 14). Ježíš mluví o Božím milosrdenství (srv. L 6, 36), milování (srv. J 14, 23, 16, 27), slitování (srv. Mk 5, 19), ukazuje Boží lásku v podobenstvích (srv. L 15), svými činy se dává poznat jako přítel celníků a hříšníků (srv. L 7, 34, Mt 9, 10 aj). Plně učedníci pochopili Boží lásku v Ježíši teprve po jeho zmrtvýchvstání a seslání Ducha. (srv. J 20, 28, 14, 8 – 9, 2, K 5, 19 aj.).

Vše, co SZ zvěstoval o Boží lásce, bylo aktualizováno v Ježíši Kristu. Také tady je Boží láska nezávislá na vnějších okolnostech. Bůh svou podstatou je láska (srv. 1J 4, 8. 16). Miloval Syna před ustanovením světa (srv. J 17, 23 – 24. 26, Mk 1, 11, 9, 7 aj.) a Syn miluje Otce (srv. J 14, 31). Je to tajemství trojjediného Boha (srv. J 16, 13 – 15). Láska, jež byla v Bohu před založením světa, se projevuje jako svrchovaná vůči člověku: volí, koho chce. Na prvním místě se týká Izraele, lidu Staré smlouvy, (srv. Mt 10, 5, 15, 24 aj.), ale neomezuje se na Izrael „podle těla“, nýbrž má na mysli svět (srv. J 3, 16 Mk 7, 24 n aj.), který vyšel z jejích rukou. Tvoří si tak „nový Izrael“, církev Kristovu (srv. 1 Pt 2, 9, Ef 5, 25). Tato láska není ničím zasloužená (srv. Mt 5, 45, 20, 1 – 17), ale žádá nerozdělené srdce (srv. Mt 6, 24 aj.), proto trestá a odhaluje pokrytce (srv. Mt 23, 23), čistí chrám (srv. Mt 21, 12), ale také odpouští, smiřuje a vykupuje prostřednictvím kříže a zmrtvýchvstání (srv. Mk 10, 45 aj.). Tato láska je prohlášením nové smlouvy (srv. Mk 14, 24), v níž Bůh naplnil všecka dosavadní zaslíbení (srv. 2K 1, 20). Láska k Bohu tady není něčím, co plyne z přirozeného srdce člověka, ale je odpovědí na Boží lásku v Kristu (srv. 1J 4, 10, 19), reakcí vyvolanou Duchem svatým ( srv. Ga 5, 20, Ř 5, 5), projevující se jako rozhodnutí pro Boha (srv. Mt 6, 24). Je to láska, která vzniká při setkání s Bohem v Kristu. Protože Bůh svou láskou zahrnuje celého člověka, očekává také lásku celého člověka (srv. Mk 12, 29 – 30 aj.). Láska k Bohu se nápadně podobá víře v Boha, která je lidskou odpovědí na Boží lásku.

Láska k bližnímu je doplňujícím protějškem Boží lásky a lásky k Bohu. Je na nich závislá a je důkazem lásky k Bohu (srv. Mk 12, 31). Je vždy dílem Ducha sv. (srv. Ga 5, 22 aj.), jež vede člověka, aby s druhým jednal jako s tím, za něhož zemřel Kristus (srv. Ř 14, 15) a v němž je přítomen Syn člověka (srv. Mt 25, 31). Láska patří k novému věku, který se vlamuje do tohoto světa (srv. 1Pt 4, 7 – 8). Její popis podává Pavel v 1K 13. Je známkou učedníků Kristových, dětí Božích, které byly přenesené ze smrti do života (srv. 1J 3, 14). Je rozlišující známkou církve Kristovy, ale nesmí zůstat omezena jen na členy církve, i když právě oni jsou nejbližšími bližními (srv. Ga 6, 10).

Naplňují-li učedníci Ježíšovo „přikázání lásky“, dokazují, že jsou jeho přáteli. Chtít či nechtít totéž co milovaný je podle Augustina výrazem pravé lásky. Shoda jednání učedníků s jeho jednáním je znamením jejich přátelství vůči němu. Jeho přátelství si ale učedníci nezasloužili, nezískali ho za přítele, ale Ježíš si je vyvolil. Tento vztah přátelství se ukazuje v tom, že jim Ježíš „sdělil vše“, co slyšel od Otce. Mezi přáteli panuje vztah otevřenosti a důvěry. Nejsou mezi nimi žádná tajemství. Tím se přátelství odlišuje od vztahu pán – služebník. Služebník pouze přijímá rozkazy, aniž by porozuměl smyslu, protože ten mu není sdělen. Ježíš ale svým služebníkům svěřil „vše“, protože si je vyvolil za své přátele.

Ježíšovo přikázání „Milujte se navzájem, jako jsme já miloval vás“ je prosté a náročné zároveň. Následovat Krista znamená položit za bližní život. Neznamená to vždy skutečně „zemřít“ za bratry, ale může to znamenat udělat něco pro to, aby se můj bližní cítil o něco šťastnější, znamená to ptát se, co má člověk dělat, aby nebyl bližním na obtíž, nebo přijímat je i s jejich chybami a nedostatky, takové, jací jsou, ne takové, jakými by měli být . Amen.


Plánované události

neděle, 13 červen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 13 červen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 13 červen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 13 červen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
středa, 16 červen 2021; 19:00 -
Studentská bohoslužba HTF (Vinohrady)
neděle, 20 červen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 20 červen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 20 červen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 20 červen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
neděle, 20 červen 2021; 19:00 -
Praha Nové Město - bohoslužba