b_270_270_16777215_00_images_21_ježíš_vinný_kmen.jpeg

Sestra farářka dr. Helena Smolová pravidelně přináší své přímluvné modlitby a kázání k nedělím a svátkům církevního roku. 2. května 2021 - 4. neděle po velikonocích / 5. neděle velikonoční (Cantate). Videozáznam připravil Husův sbor na Peruci.

Texty: Sk 8, 26-40; 1J 4, 7-21; J 15, 1-11

Modlitby:

1/ Děkujeme Ti, Pane, a chválíme Tě, že se opět smíme scházet ve větším počtu a že se náš život stává radostnějším. Děti se postupně vracejí do škol, znovu sloužíme bohoslužby v domovech pro seniory a v dalších zařízeních. Prosíme za to, abychom přesto zůstávali bdělí a nedovolili viru, aby se opakovala situace z minulého roku. Modlíme se za moudrost a ohleduplnost mezi lidmi. K Tobě, Bože, voláme!

2/ Hospodine, prosíme za oběti čtvrtečního neštěstí v Izraeli, kde přišlo o život 45 osob a dalších 150 bylo zraněno. Modlíme se za pozůstalé, aby v Tobě nacházeli útěchu. K Tobě voláme!

3/ Modleme se za volbu pražského biskupa a patriarchy církve, které se uskuteční již během několika týdnů. Prosme o moudrost a vedení Duchem svatým. Kéž volby otevřou novou etapu dějin tvé církve. K Tobě, Pane, voláme!

4/ Modleme se za svou ochotu přijímat láskyplnou péči nebeského Vinaře, také když ztrácíme a opouštíme lidi, vztahy, věci. Kéž jsme živými ratolestmi na vinném kmeni Kristově jako církve i jednotlivci a neseme hojné ovoce bratrské lásky. K Tobě, Bože, voláme!

Sestry a bratři!

Je 5. neděle velikonoční („Cantate“). V Ježíšově podobenství o pravém vinném kmeni se stále znovu opakují a vracejí dva pojmy, totiž „přinášení plodů“ a „zůstávání“. Oba se navzájem podmiňují, protože zůstat (při kmeni) je předpokladem přinášení plodů, tedy správného postoje učedníka. Plody přinášející učedník žije ve stálém společenství života s Ježíšem. Apoštol Pavel to vyjadřuje obratem: „víra účinkující láskou“ (srv. Ga 5, 6).

Obraz vinného kmene je známým motivem v celé starozákonní tradici. Vinná réva patřila k nejstarším pěstovaným rostlinám už v předhistorických dobách a víno bylo nejen významným nápojem, ale mělo i svůj význam náboženský (srv. Sd 21, 20). Půda a podnebí v Palestině a v okolních zemích byly výhodné pro pěstování vinné révy (srv. Gn 14, 18), což potvrdily také objevy starých vinných lisů. V Bibli čteme o vinicích v Jezreel (srv. 1Kr 21, 1), v kopcovitých krajích kolem Hebronu, Siloe a Sichemu ( srv. Nu 13, 23n, Sd 9, 27, 21, 20, Jr 31, 5). Proslulé byly hrozny na vinicích v Engadi u Mrtvého moře (srv. Pís 1, 14), vinná réva v Chešbon, Jaezer a Eleále za Jordánem (srv. Iz 16, 8n, Jr 48, 32) a na Libánu (srv. Oz 14, 8). Josef Flavius chválí vinice kolem Genezaretského jezera, Talmud vynáší kvalitu hroznů na šaronské pobřežní rovině. Podle Písně písní (8, 11) měl Šalomoun vinice na úpatí Hermonu.

Izraelec dovedl dobře rozlišovat mezi různými odrůdami vinné révy a záleželo mu na tom, aby pěstoval jen ty nejušlechtilejší (srv. Iz 5, 2, Jl 2, 21). Vinice se zakládaly většinou na úbočích nebo vrcholcích kopců (srv. Iz 5, 1, Jl 3, 18), také v rovinách a v údolích, kde bylo dost vody.

Na práci na vinici bývali najímáni dělníci, kteří okopávali révu a čistili půdu od plevele a také révu prořezávali (srv. Lv 25, 3, Př 24, 30n, Iz 5, 6, Mt 20, 1-16, J 15, 2). Na rozdíl od našich vinic nebyla réva podpírána tyčkami, ale plazila se po zemi. Tak může žalmista přirovnávat vyvolený lid k vinnému keři, který byl od Hospodina vysazen v judských horách, pokryl jejich vrcholky a svými úponky dosahoval až k moři (srv. Ž 80, 9-12).

Bible pokládá víno za Boží dar (srv. Gn 27, 28, Ž 104, 15, Iz 55, 1, Ou 2, 8n aj). Sedět pod vlastním vinným kmenem bylo výrazem Boží přízně (srv. 1Kr 4, 25, Mi 4, 4, Za 3, 10) a bezpečnosti (srv. 2Kr 18, 31, Iz 36, 16), ale varuje před opilstvím a jeho následky a odsuzuje ho jako hřích a skutek těla (srv. Ga 5, 21, Ef 5, 18, 1Pt 4, 3). Pokládalo se za nedůstojné soudců a králů, aby se oddávali vínu, když soudili (srv. Př 31, 4n, Kz 10, 17, Iz 28, 7n). Také od služebníků církve se žádá, aby nebyli pijany vína (srv. 1Tm 3, 3, 1Pt 1, 7, 2, 3). Jana Křtitele známe jako asketu, ale o Ježíši víme, že víno pil (srv. Mt 11, 18n, L 7, 33n). Podle Markova evangelia ospravedlňuje Ježíš své chování tím, že jeho přítomnost znamená radostný čas (srv. Mk 2, 18-22).

Izrael byl často přirovnáván k vinnému kmeni (zdravému nebo planému) a k vinici (srv. Ž 80, 8-17, Iz 5, 1-7, Jr 2, 21, Ez 15, 1-6, Oz 10, 1 apod). Zvláště proroci mluví o Izraeli jako o vinném kmeni, který Hospodin pěstoval, ale on nepřinesl žádné ovoce. Prorok Jeremiáš si např. stěžuje: „A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mohla proměnit v révu planou a cizí?“ (Jr 2, 21). Právě díky takovým obrazům můžeme lépe rozumět Ježíšovým obrazným řečem (srv. Mt 21, 33, Mk 12, 1nn, L 20, 9) a výrokům (srv. J 15, 1-9).

V dnešním úryvku evangelia se Ježíš pomocí janovského „Já jsem“ označuje za „pravý vinný kmen“, který splňuje, co se od něj očekává, tedy přináší bohatou úrodu. Obraz vinného kmene nesoucího ovoce je sám o sobě srozumitelný a nepotřebuje být příliš vysvětlován. Jde v něm o životodárnou jednotu s vinným kmenem, která podmiňuje přinášení ovoce. Jemu slouží také vinařovo prořezávání révy. Celé podobenství rozvíjí Ježíšova slova „Já jsem“. Všechny iniciativy vycházejí od Ježíše, on sám klade podmínky k přinášení ovoce. Odděleni od Ježíše nemohou učedníci vykonat nic (srv. také v. 4).

Přinášet plody není totéž jako podávat výkony a hromadit skutky. Myslí se zde na život z víry, který má svůj trvalý základ v Ježíši. Jako se živý kmen rozezná podle toho, že přináší ovoce, i víra se ukazuje jako živá tím, že nese plody.

Ježíšův výrok, že jsou učedníci již „čistí skrze jeho slovo“, můžeme chápat v morálním smyslu, zde ale znamená spíše, že přijali nový život a jsou sjednoceni s Ježíšem. Společenství s Ježíšem je vlastně darem zahrnujícím všechny ostatní dary, o které by učedníci mohli prosit. S ním je jim darováno všechno, včetně daru Ducha, který jim Otec dává v Ježíšově jménu (srv. 14, 26, L 11, 13). Když učedníci přinášejí ovoce díky svému spojení s Ježíšem, je jimi oslavován také Otec. Jejich život má stejný cíl, jakému slouží i Ježíšův život a působení: oslavení Otce.

Co je „ovocem“ vysvětlují následující verše (srv. 9-17). Je jím především „bratrská láska“ jako jediné přikázání, které Ježíš zanechal jako svou závěť. Všichni novozákonní autoři v ní vidí shrnutí křesťanské etiky (srv. Ga 5, 14, Ř 13, 9, dále Mt 7, 12 a Mk 12, 28-34 et par), kterou sv. Augustin charakterizoval slovy: „Miluj a potom dělej, co chceš.“

V tomto Ježíšově příkazu se spoléhá na zodpovědnost jednotlivce i na jeho schopnost se rozhodovat. Právě láska činí člověka vynalézavým, aby našel, co je třeba v dané situaci učinit. Kdo se jí nechá vést, zakusí radost (11).

Zatímco se v představách mnoha lidí spojuje křesťanství spíše se smutkem, křížem, utrpením, a stálým zapíráním sebe sama, je Ježíšovou výslovnou vůlí, aby jeho radost byla ve věřících a aby byla dokonalá. Jeho pravé učedníky by měl každý podle lásky a radosti poznat. Nejde přitom o pouhé povrchní potěšení. Je především účastí na Ježíšově radosti.

Prosíme Tě, Pane, abychom vždy zůstávali při Tobě, jako jsou ratolesti srostlé s kmenem, a skrze toto spojení v lásce abychom přinášeli „ovoce lásky“ jako tvoji praví učedníci.

Kéž přijímáme také zásahy nebeského Vinaře do našeho života s vděčností, neboť nás zbavují toho, co nám bere životodárnou mízu a brání v dozrávání plodů. Amen.

 


Plánované události

neděle, 09 květen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 09 květen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 09 květen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 09 květen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
středa, 12 květen 2021; 19:00 -
Studentská bohoslužba HTF (Vinohrady)
neděle, 16 květen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 16 květen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 16 květen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 16 květen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
neděle, 16 květen 2021; 19:00 -
Praha Nové Město - bohoslužba