Text kázání a záznam bohoslužby oslavy Božího hodu velikonočního v Peruci, 4. dubna 2021, slouží lounská sestra farářka ThDr. Helena Smolová, Th.D. Záznam pořizuje kazatel Ivo Kraus. Texty: Sk 10 34-43; 1K 15, 1-1; J 20, 1-18.
Texty: Sk 10 34-43; 1K 15, 1-11; J 20, 1-18
Modlitby:
1/ Pane, děkujeme za radostnou zprávu o Kristově zmrtvýchvstání! Světlo velikonoční svíce prozářilo temnotu, Král náš nebeský zvítězil! Za zpěvu lidu se také tento dům Boží stává místem Tvé chvály, Bože. Velebíme tvého jednorozeného Syna a našeho Pána Ježíše Krista, pravého velikonočního Beránka, který za nás splatil dluh a svou smrtí vykoupil Adamův hřích. Děkujeme Ti, Pane, za noc, kdy Kristus rozlomil okovy smrti a slavně vstal z hrobu. Kéž velikonoční svíce, připomínající jeho vítěství, jasně svítí a zahání veškerou temnotu! K Tobě, Bože, voláme!
2/ Dobrý Bože, věříme, že tvá láska je nekonečná a nejsme schopni svou myslí, svým rozumem proniknout tvoje úmysly. Je pro nás těžké pochopit, co se stalo, když odešel mladý člověk! Velmi jsme doufali v uzdravení Aleny Krausové, ale tvá služebnice je nyní ve tvém Království a věříme, že jí byla svěřena jiná služba. Pane, myslíme na její nejbližší, které zpráva o jejím odchodu velmi bolestně zasáhla. Velikonoční zvěst nám znovu připomíná, že jsi Vítěz nad smrtí, hříchem a veškerým zlem! Kdo v tebe věří, i kdyby zemřel, bude žít. A kdo žije a věří v tebe, nezemře navěky. Tato tvoje slova si nyní připomínáme a prosíme, abys ty sám v našem srdci probouzel víru, naději i lásku. Pokorně vyznáváme, že ze své síly tyto ctnosti v sobě neprobudíme. Jde jen o projev tvé lásky a dar tvé svrchované milosti. Amen.
3/ Prosíme tě, Pane, za Myanmar, zemi zmítanou občanskou válkou. Od počátku konfliktu v ní zemřelo 550 lidí, z toho více než 40 dětí. Prosíme o pokoj pro tuto chudou asijskou zemi. K Tobě, Bože, voláme!
4/ Modleme se za země, kde si zákeřná nemoc Covid 19 neúprosně vybírá svou daň. Prosme za Brazílii, Indii nebo Ukrajinu. Modleme se za lékaře a sestry, dobrovolníky, za všechny, kdo pomáhají a slouží. Bože, posiluj je svým Duchem, ať navracejí k životu nemocné a trpící. K Tobě, Pane, voláme!
Sestry a bratři!
Probudili jsme se do velikonočního rána. Temnotu Velkého pátku a Bílé soboty prostoupilo světlo. Kristus vstal z mrtvých! Aleluja! Ve staré církvi (do 4. století) oslavovali křesťané Kristovo vítězství nad smrtí a hříchem velikonoční vigilií, která trvala celou noc, takže se pak na Boží hod už nekonala žádná bohoslužba. Později se slavení rozdělilo na noční bdění a mši v neděli ráno.
Tradičně čteme na Boží hod velikonoční jeden z nejkrásnějších textů Janova evangelia a Nového zákona vůbec o setkání zmrtvýchvstalého Ježíše s učedníky, zejména s Marií Magdalénou. Evangelista Jan nás provedl celým svatým třídenním, liturgicky zpřítomňujícím závěrečné události Ježíšova života, a ukázal nám je jako jediný proces, cestu k Otci, návrat do jeho slávy, která od počátku náležela také jeho Synu Ježíši Kristu. Rovněž při líčení událostí, které se odehrály po Ježíšově ukřižování a uložení do hrobu se Jan odlišuje od ostatních evangelistů. Nepodává ani tak historicky přesnou zprávu, spíše vysvětluje tajemství zmrtvýchvstání.
Ve všech evangeliích vystupuje Marie z Magdaly. Ostatní evangelisté ji jmenují spolu s dalším ženami. Jan podává zprávu, že šla k hrobce sama. Jako první objevuje prázdný hrob, jako první se setkává se Vzkříšeným, stává se první zvěstovatelkou poselství o zmrtvýchvstání. Církevní otec sv. Augustin ji proto označil za „apoštolku apoštolů“ a církevní tradice začala toto označení používat.
Do příběhu o příchodu Marie ke hrobu zařadil evangelista Jan zprávu o „běhu“ dvou učedníků Páně na toto místo. Šlo o přední osobnosti první církve: Petra a „druhého učedníka“, jehož tradice spojila s Janem, autorem evangelia. Petr byl uznávanou vůdčí autoritou, nositelem a zárukou tradice. „Ten druhý učedník“, který není přímo jmenován, se zase vyznačoval láskou k Páni Ježíši.
Marie Magdalská přichází ke hrobu „první den po sobotě“, tedy v neděli, když ještě byla tma (1). Temnota tehdy naplňovala nejen okolní prostor, ale především její duši, vždyť jejího milovaného Mistra popravili spolu se zločinci! A přitom jeho učedníci tolik věřili, že je to právě on, kdo přinese svobodu a nastolí mesiášskou říši, odpovídající tehdejším představám! Vlastně ani nevíme, proč Marie Magdalská na místo Ježíšova spočinutí přichází?
Podle Janova vyprávění bylo tělo Pána Ježíše řádně zaopatřeno už v den pohřbu, takže tento důvod musíme u Marie z Magdaly vyloučit. Našla hrob prázdný, jako by se naplnila její zlá předtucha, která ji přivedla na toto místo už za časného nedělního rána. Po zjištění, že je hrob prázdný, běží Marie za učedníky: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili!“ (2) Po té zprávě se Petr a onen druhý učedník okamžitě vydávají na cestu k hrobu.
Jistě tu nejde o poměřování sil obou učedníků. Způsob, jakým běh evangelista Jan líčí, dává tušit hlubší smysl. V osobách obou se setkávají různé tradice první církve. Teolog a představitel janovské obce sice předběhne Petra, autoritu, ale pak se zastaví a dá mu přednost. Tím uzná jeho přední postavení. Petr a Jan a tradice, které představují, se od sebe odlišují, na druhé straně se vzájemně uznávají a doplňují. Oba učedníci mají své dary a úkoly. Zvláštní zájem věnuje evangelista právě „druhému učedníkovi“. Zatímco se o Petrově reakci nezmiňuje, o druhém učedníkovi je řečeno: „Spatřil vše a uvěřil.“ (8b) Ten, kterého Ježíš miloval, má vzhledem k Petrovi přednostní právo uvěřit ve zmrtvýchvstání jako první.
Evangelista velmi pečlivě popisuje, kde ležela lněná plátna a šátek. Snad chce vyvrátit tvrzení, podle něhož tělo Pána Ježíše ukradli a schovali samotní učedníci (srv. Mt 28, 11-15). Zloději by se asi jen těžko obtěžovali rovnat věci zesnulého.
Pro víru ve zmrtvýchvstalého Pána byly důležité knihy Starého zákona. V nich první církev objevovala důležitá svědectví podporující víru ve zmrtvýchvstání (srv. 1K 15, 3n, L 24, 25-28. 45n, Sk 2, 24-36, Mk 8 31, 9, 31, 10, 34). Přesto právě vyprávění evangelií o setkání se Zmrtvýchvstalým nestojí na učené znalosti Písem, ale na nečekaných událostech a nových zkušenostech, které teprve Písmo novému chápání otevřely.
Jan se po líčení „běhu k hrobu“ znovu vrací k Marii, která stojí venku a pláče. Setkání Marie z Magdaly s Ježíšem je velmi krásné. Marie má v srdci jedinou touhu: Chce spatřit svého „Pána“. Podobně jako učedníci putující do Emauz ho nejprve nepoznává. Jejím očím jako by něco „bránilo“ (srv. L 24, 15n). Teprve když ji Vzkříšený důvěrně osloví jménem jako dobrý pastýř svou ovci (srv. J 10, 3n), otevřou se jí oči a ona ho opět poznává. V radosti chce svého Pána a Mistra obejmout a pevně ho držet, aby se ujistila o jeho přítomnosti a láskyplným gestem aby dala najevo svou úctu (srv. Mt 28, 9). Vzkříšený má ale pro Marii jiný úkol, který nesnese odkladu. Proto nařizuje: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci“, (17a). Až se tak stane, bude Ježíš se svými učedníky novým způsobem stále přítomen. Nyní má ale Marie svým bratrům přinést zprávu, že nastal čas, kdy se naplní, co slíbil. Odchází k Otci, který je také jejich Otcem a Bohem.
Marie se tak tímto pověřením stává první svědkyní a zvěstovatelkou zmrtvýchvstání: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ (18) Tohoto privilegia se jí dostává, protože velmi milovala. Ve víře má láska přednost před jakýmkoliv úřadem nebo postavením. Amen
Pane, dej, ať pocítíme, že jsi nám nablízku a že nás voláš, vidíš a znáš, abychom tak mohli objevit, jak výjimečnou hodnotu má náš život ve srovnání s ostatními tvory.
Dej nám pokorné, otevřené a ochotné srdce, abychom se s tebou mohli setkat a prožít nepopsatelnou radost, že jsme byli stvořeni pro tebe, máme ti patřit a toužit po společenství života s tebou.
V tomto velikonočním ránu se k tobě chceme připojit, pozorovat tě očima lásky a naslouchat ti ušima víry. Amen.
