Kristova vzkříšení – naše naděje. Kázání pro Velikonoční pondělí 13.4. 2020 sestry farářky Jany Skořepové, sloužící v Husově sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra, náboženské obce CČSH Příbram – Březové Hory.
"Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)
Milé sestry a milí bratři,
každoročně na Hod Boží velikonoční jsme se shromažďovali v našem sboru na Březových Horách, abychom společně oslavili Kristovo vzkříšení.V letošním čase koronavirové pandemie bylo naše společenství omezeno na televizní relace a přenosy bohoslužeb, na naše soukromé prožívání v rodinném společenství.
Jako věřící, kteří jsme velikonoční události prožívali v daných podmínkách, si musíme ale uvědomit, že velikonoční svátky jsou stále pro nás nejdůležitější církevní svátky - bez nich by nebylo křesťanství, které již po dobu více než 2000 let drží svět, aby nezplaněl a nezpohanštěl.
Bůh nám všem - každému z nás - dává dar víry. Na nás je jak tento dar přijímáme, jak ho ve svých životech úročíme, pěstujeme, šíříme, předáváme.
Na hannoverském hřbitově je podivuhodný náhrobek - je vytvořen ze základny velkého pískovcového kvádru, na němž se zvedá monumentální pomník. Na tomto náhrobku staré šlechtické rodiny z 1. poloviny 18. stol. stojí neobvyklý nápis: "Tento na věky vykoupený hrob nesmí být nikdy otevřen" Na věky - nikdy! Opovážlivá slova na svatém místě z lidských úst.
A přece bylo přání porušeno - nikoliv lidskou rukou, nikoliv úderem blesku či přívalem vod - pouze jedno jediné semínko, zrnko bylo dost silné, aby ukázalo bezmocnost lidské vůle a bláznovství přání lidského slova. Ze štěrbiny mezi vlastním pomníkem a kamennou základnou hrobu vyrostla ze semínka bříza - silná a velká nyní jako člověk, zasadila kořeny do pískovcové základny a nachýlila celý náhrobek na stranu. Při pohledu na břízu se zdá, že vyrůstá z pomníku, o nějž se stejně málo stará jako o železné svory nebo nápis, který už nelze přečíst. Rostla klidně, až hrob zcela otevřela.
Tento příklad nám může posloužit jako obraz pro porozumění nauce o Kristově vzkříšení – zmrtvýchvstání. Vždyť tak mnohé se děje v životě proti lidské vůli, proti tomu, jak bychom si my lidé přáli.
Pohřbená šlechtična chtěla, aby její hrob zůstal navěky uzavřen a on se otevírá, nerespektuje lidské přání.
I Ježíšovi nepřátelé si přáli, aby smrtí na kříži byl učiněn navždy konec jeho životu, aby Ježíš zůstal navěky pohřben pod těžkým náhrobním kamenem - a hle - On žije vzkříšen dál! Ježíšovi odpůrci byli přesvědčeni, že zničením těla a jeho uzavřením do hrobu bude konec i jeho učení. Ale copak lze uzavřít myšlenku do hrobu?! Myšlenka jako plod Ducha nepodléhá ukřižování ani meči, neustoupí ani ohni. Proti myšlence lze vyslat do boje zase jen myšlenku. Prosadí se vždy ale jen ta pravdivější!
Ježíš měl být na kříži umlčen, zůstal živ. Byl umlčen jenom jeho dech, tepot jeho srdce, ale jeho myšlenky, jeho učení se vznesly jako jiskry a zapadly jako ono semínko břízy do lidských srdcí a otevřely v nich navždy hrob vzkříšenému Kristu.
A jak máme Písmem svatým dosvědčeno: Duch Kristův pak působil skrze apoštoly a překračuje z člověka na člověka generacemi. Tak i dnes působí vzkříšený Kristus - působí všude tam, kde se lidé řídí jeho učením, jeho příkladem.
Bůh nám dává všem dar víry, na nás pak je, jak tento dar přijímáme ve svých životech. Vzkříšený Ježíš dal světu a lidstvu smysl života. Života žitého podle Božích přikázání a Zákonů.
Vzkříšený Kristus jako první z lidí se obětoval proto, aby nám pomohl najít tu pravou cestu. Bůh Krista vzkřísil a On žije dál!
Ptejme se jaké místo zaujímá v mém, tvém, našem životě?
Kolik lidí dnešní doby přílišný význam náboženským a duchovním věcem nepřikládá. Soustřeďují se na úspěch, zdar, kariéru, moc a peníze - na pozemské zajištění svého života, který žijí podle svých představ, podle nároků, které na ně klade společnost a svět.
Proč ale člověk obdařený nejvyššími dary – rozumem, vůlí, citem - tak často pochybuje, vzdává se, rezignuje, utápí se ve zlobě, v závislostech a koná zlo... Když žije svůj život podle svého scénáře, podle svých plánů a představ?
Bere se jako samozřejmost, že se lidé rodí a umírají a že mezi těmito dvěma mezníky života se někomu daří lépe a někomu hůře. Myslet na jiný způsob života než jaký si člověk vytváří sám podle svého vlastního rozumu se zdá často mnohým zbytečné a nepotřebné.
Evangelijní texty o zmrtvýchvstání-vzkříšení Pána Ježíše Krista znějí mnohým jako staré příběhy tradované generacemi, báje či pouhé lidské výmysly. Kolik lidí věří tomuto zvěstování? Kolik lidí si uvědomuje, že Kristovo vzkříšení se neuskutečnilo vlivem jejich lidských myslí. Že evangelia zvěstují, že událost vzkříšení Krista přesahuje veškeré myšlenky člověka.
Ježíšovo zmrtvýchvstání se nedá rozumem dokázat - ono může být jen dosvědčeno.
Ježíšovo vzkříšení není jen historickou událostí - ono je neviditelnou duchovní skutečností. Bůh nás zasáhl skrze vyvoleného posla – Pána Ježíše Krista - zasáhl i pro naši záchranu a nikdo z lidí to nevrátí zpět.
Janovo evangelium, které je více než ostatní evangelia plné obrazů a symbolů i napovězení, nám dává poznat jak vzkříšený Kristus přináší pokoj pro naše srdce i pro naše církevní obecenství. Pokoj, který nám v žádné době nedá Ježíš, kterého budeme chápat jen historicky.
Naše obavy, strach, úzkost, které tak intenzivně prožíváme jako křesťané právě v této době, v tomto čase - odnímá z našeho nitra Ježíš vzkříšený.
A zde je ten pravý význam zvěstného podání evangelia Janova - "Setkáte-li se ve svém nitru se vzkříšeným Kristem, uvěříte-li v něho, dostane se vám pokoje o němž apoštol řekl, že je to pokoj, který převyšuje veškerý lidský rozum".
Velice potřebujeme bratři a sestry Kristův pokoj do našich mezilidských vztahů, aby byl náš život radostný, aby mnohé nesoužil a netrápil.
Pro nás věřící křesťany nechť jsou odcházející velikonoce chápány do naší budoucnosti jen s přistupujícím Kristem, který nese pokoj všude tam, kde ho chce člověk přijímat, být s Kristem jako nový člověk, sám ale vědět, co ve svém životě chci změnit nebo proměnit.
Připojit se ke Kristu - být s ním v jednom společném Duchu - znamená mít lásku, radost, pokoj, ticho, dobrotivost, věrnost, střídmost - toto je vše ovocem Ducha svatého.
Prosme proto v této naší době o ochranu a Boží pomoc, žijme své životy v naději a lásce a mějme oči otevřené vírou ve vzkříšeného Krista.
Ptejme se, jaké místo zaujímá v našich životech vzkříšený Kristus? Vzkříšený Kristus stojí před dveřmi našich srdcí, otevřeme mu je a vpustíme ho do našich životů?
Amen.
Píseň č. 146 – Aj, stojím u dveří
- Aj, stojím u dveřích tu tvých, sluch nakloň hlasu proseb mých, já, Pán tvůj, být chci hostem tvým, zda vstoupit smím, zda vstoupit smím?
- Aj, tluku, tluku, duše, slyš a otevřít mi pospěš již! Jen uvaž slova, jež ti dím: zda vstoupit smím, zda vstoupit smím?
- Já pokoj, radost přináším a být chci navždy druhem tvým, mně otevř srdce s bolem svým, zda vstoupit smím, zda vstoupit smím?
S pozdravem pokoje
Jana Skořepová, farářka
