Texty: Dt 30, 15-20; 1 Kor 3, 1-9; Mt 5, 17-26
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, jako by nebylo dost trápení na Ukrajině! Silné zemětřesení zasáhlo v uplynulém týdnu Turecko a Sýrii a televizní zpravodajství na pár dnů zaplavily obrázky zkázy z měst a obcí pod sutinami, v nichž stále ještě bojují lidé o přežití. Děkujeme za každý lidský život, který se podařilo zachránit. Modlíme se za záchranáře a dobrovolníky, za oběti přírodního živlu, přeživší i pozůstalé. Není nám lhostejný žádný lidský osud, proto chceme být nablízku alespoň modlitbou.
Bože, ujmi se trpících, utiš bolest, na niž není lék. Smiluj se, Hospodine!
2/ Pane, nepřestáváme se modlit za Ukrajinu a její obyvatele a prosit za ukončení nesmyslného konfliktu, který stál život už desítky tisíc lidí, vojáků i civilistů. Pane, smiluj se nad prosícími, kteří touží po míru! Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za děti a rodiče na jarních prázdninách, na horách a při zimních radovánkách. Provázej svou ochranou všechny, kdo jsou na cestách a kdo se ocitají v jakémkoliv nebezpečí. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za nemocné, opuštěné a jakkoliv trpící. Bud jim silou a oporou, Pane, v jejich trápení a hledání východiska z nejrůznějších životních křižovatek, na nichž se ocitli. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Jestliže se Izraelita řídil přikázáními Desatera a přijímal Mojžíšův zákon, ani pro Ježíšova učedníka tato nařízení nepřestávají platit, ale s Ježíšem přichází nová smlouva a jiná kvalita života.
Boží zákon, o němž mluví dnešní vstupní čtení, není záhadný a tajemný. Boží slovo je pro všechny, ne pouze pro vyvolené, snažící se uchvátit božská tajemství. Zákon je předkládán všem lidem, jasným a srozumitelným způsobem, takže se mu dá porozumět a jeho přikázáními se člověk může řídit. Nikdo se tak nemůže vymlouvat, že nezná Boží vůli, protože ji má možnost poznat ze svědectví Mojžíše a proroků. (L 16, 29-31)
Boží zjevení není tajné učení, smlouva s Izraelem není nedostupná, ale je vkládána Izraeli do rukou, vštěpována do paměti, takže se podle ní může denně řídit. Nese život nebo smrt podle toho, jak se člověk rozhodne. Může milovat Hospodina a poslouchat jeho slovo nebo ho může odmítnout a jít svou vlastní cestou. V takovém případě si musí uvědomit, že se dobrovolně zříká ochranné ruky Hospodinovy a vystavuje se nebezpečí záhuby.
Izrael je vyzýván, aby se rozhodl a tak jasně projevil svou vůli. Bůh čeká na rozhodnutí člověka, nepřipravil mu cestu předem, neučinil z něj loutku pohybující se podle pokynů tvůrce. Člověk je pozván k osobní odpovědnosti.
Ježíš se nevymezuje vůči Starému zákonu, nejvýše vůči námitkám těch, kdo nesdílejí jeho výklad. Jeho přístup se totiž vymyká všem zvyklostem, ne každý je ochoten sdílet jeho radikální upřednostňování milosrdenství před dodržováním předpisů. Především pro farizeje bylo takové pojetí anarchií. Ježíš trvá na tom, že právě milosrdenství je podstatou a smyslem Zákona, takže on sám ho naplňuje, nikoliv ruší. Zákon a slova proroků neztrácejí platnost, ale nejsou bičem nebo svěrací kazajkou, otevírají cestu k plnosti života. (Mt 5, 17-20)
Starý zákon platí, a to do písmene (18), takže ho Ježíš ani zrušit nemohl. Jeho přístup k Zákonu není moralistický ani fundamentalistický. Starý zákon je příslibem toho, co se stane, a slibuje, že se to stane doslova a do písmene.
Spor o správné chápání Zákona nevedl jen Ježíš se svými protivníky, ale i první křesťané. Členové komunit, kteří byli původně židé, byli přesvědčeni, že křesťanství je naplněním židovství a nejryzejší forma židovské víry. Židé je ale vyloučili ze synagogy jako nepravověrné a jednou z námitek právě bylo nedodržování Zákona. A tak se zdálo být důležité říci, že to nejsou křesťané, kdo nedodržují Zákon, ale Izraelité, míjející se s jeho podstatou. Zároveň ale nikdo není z Božího království vyloučen. Kdo pochopí, na toho se bude hledět s respektem.
Požadavek nové spravedlnosti, převyšující spravedlnost zákoníků a farizeů, zní překvapivě. Nejde o větší množství předpisů a jejich ještě důslednější naplňování, ale spíše o jiný přístup. Farizeje nelze obviňovat z pokrytectví v laciném slova smyslu. Byli důslední, o svou spravedlnost nepokrytecky dbali. Přesto jim Ježíš pokrytectví vyčítá, protože vlastně myslí jen na sebe, na svou vlastní dokonalost. Hojnější spravedlnost znamená více milosrdenství ve vztahu k druhým.
Když Ježíš vysvětlil svůj postoj k Zákonu, přechází k jednotlivým přikázáním. Začíná část Horského kázání, kterou známe jako „antiteze“ . Vždy se v nich opakuje stejné schéma. Celkem šestkrát v nich slyšíme, co bylo řečeno a co naopak učí Ježíš. Nevymezuje se vůči Zákonu, ale říká, jak mu rozumí.
Příkaz „nezabíjet“ učí vnímat očima království nebeského. Nejde jen o fyzickou likvidaci, ale i o hněv, výsměch či povýšenou zbožnost. Zatímco se všude kolem celníci a nevěstky setkávali s pohoršením, odsouzením a pohrdáním, Ježíš se neodtáhl, naopak, mluvil s nimi a dokonce přisedl ke stolu. Projevil tak větší spravedlnost než farizeové. Místo hole do ruky nabídl azyl Božího království.
Také snižování bratra (22 a), pohrdání nebo vyslovené ponižování je v Ježíšových očích něčím nepřípustným. Jestliže hněv vůči bratrovi otevřel cestu k soudu, snižováním bratra si člověk zaslouží být vydám radě (22 b). Kdo odepisuje bratra, zaslouží si vyšší instanci. A kdo někomu upírá naději na Boží království, jako by ho rovnou zabil! Kdo jiného posílá do pekel, sám si o ně říká! (22 c)
V další ilustraci se obracejí role. (23-24) Když si vzpomeneš, že se tvůj bratr hněvá kvůli tobě, jdi se s ním nejprve smířit, aby si snad kvůli tobě neříkal o soud. Když ti odpustí někdo, kdo by se na tebe právem mohl hněvat, oba zažijete přítomnost Božího království.
A také na cestě k soudu, kde už jde do tuhého, se ještě dá leccos zachránit! (25-26) Dokonce bez ohledu na to, kdo se provinil a kdo je poškozený! Pokud dojde k dohodě dřív, než začne soud, oba zažijí úlevu vnitřního pokoje, dotyk Božího království. V opačném případě oba čeká soudní jednání.
Bože, náš nebeský Otče, přeješ si, abychom byli před tebou svobodnými lidmi, otevřenými lásce, proto jsi nám v Kristu nabídl příklad nového života a vepsal zákon lásky do našeho srdce. Prosíme, abychom toužili žít velkorysou láskou a nabízeli milosrdnou tvář svým blízkým, aby v ní směli zahlédnout odraz Božího království. Amen.
