Texty: Iz 8, 23 - 9, 3; 1 Kor 1, 10 - 18; Mt 4, 12 - 23
Modlitby:
1/ Bože, prosíme za nevinné oběti války na Ukrajině, aby našly pokoj v tobě. Modlíme se za strádající obyvatele této východoevropské země a svěřujeme ti jejich strach i bolest. Ty znáš lidská srdce a víš, co nejvíce potřebujeme. Modlíme se za vojáky i dobrovolníky, za jejich odvahu a statečnost v boji. Prosíme za uprchlíky, aby se setkávali s ochotnými lidmi, jimž není cizí žádná lidská nouze. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za nemocné covidem, dalšími respiračními chorobami i jinak nemocné. Prosme za jejich uzdravení! Svěřme Bohu v modlitbě také všechny, kdo o nemocné pečují. Buď jim oporou, Pane, v čase zkoušek a pochybností, v únavě i slabosti. Smiluj se, Hospodine!
3/ Dobrý Bože, prosíme za budoucího prezidenta této země, který vzejde z voleb na konci příštího týdne. Dej, Bože, světlo našemu rozumu a osviť naši vůli, abychom se moudře rozhodovali a hledali nejlepší řešení ze všech možných. Smiluj se, Hospodine!
4/ Prosme za lidi na cestách za zimními radovánkami a sportem. Provázej je, Pane, svou milostí! Modleme se za oběti neštěstí na silnicích i na železnici. Smiluj se, Hospodine!
5/ Modleme se za sestru Janu Štemberovou, která leží v nemocnici v Rokycanech. Prosme o pokoj a smíření pro ni v čase zkoušky. Modleme se také za rodinu sestry Štemberové, aby jí byla oporou. Smiluj se, Hospodine!
6/ Dobrý Bože, prožíváme Týden modliteb za jednotu křesťanů. Modlíme se za všechny tvé učedníky, rozptýlené po celé zemi, žijící v mnoha církvích. Prosme, abychom zůstávali spojeni v lásce navzdory rozdělením, k nimž v historii docházelo a i v naší přítomnosti se stále děje. Modlíme se za to, abychom si předsudky nenechali zastínit cestu jedni k druhým, abychom stále více hledali to, co nás spojuje ve společenství tvých učedníků, a neulpívali na jednotlivostech, které nás od sebe vzdalují. Posiluj naši dobrou vůli žít v jednotě, Pane, dej světlo našemu rozumu při vzájemných rozhovorech a studiu a zachovej nás ve své lásce! Amen.
Sestry a bratři!
Dobývat cizí území, obsazovat je a dosazovat na ně obyvatelstvo oddané vládci, není novinka, kterou sledujeme ve zprávách z východu Evropy. Jde spíše o strategii, jejíž historie sahá hluboko do minulosti.
V 8. st. př. Kr. obsadil asyrský král Tiglat Pilesar přímořské oblasti, Zajordání a Galileu, kde sídlily kmeny Zabulón a Neftalím a jejich obyvatele odvedl do cizí země. Místo nich přišli na tato území cizinci. Země byla pokořena a zahalena temnotou modlářství.
Stávalo se ale stále více zřejmým, že pověrečné praktiky nepomohou. Jediná pomoc, na niž bylo možné se spolehnout, se dala očekávat od Hospodina, pokud se obyvatelstvo bude řídit jeho Zákonem, jak ve svém poselství oznamoval prorok. Není jiné světlo, které by mohlo prozářit temnotu způsobenou válkou, než je světlo od Hospodina.
Osvobozený lid se zaraduje jako ženci při sklizni dobré úrody nebo jako válečníci vracející se z úspěšného tažení s bohatou kořistí. Moc nepřátel nad lidem bude zlomena Hospodinovým zásahem jako kdysi za dnů soudce Gedeóna, když byl Boží lid osvobozen z midjanské poroby (Sd 7).
Když se Ježíš po svém pobytu na poušti vrací na jordánský břeh, zjišťuje, že byl Jan zatčen. Rozhodne se, podle evangelistova vyprávění převzít pochodeň přesně tam, kde byl Jan umlčen. Základnou pro jeho působení se stane Kafarnaum, odkud povolá své první učedníky a vykoná zde řadu činů, takže bude dokonce Kafarnaum nazváno „jeho městem“.
Ježíš se tak ocitá na území kmenů Zabulón a Neftalím, nad nímž kdysi prorok Izaiáš prorokoval příchod světla prozařujícího temnoty. Ihned po svém příchodu začne vyzývat k pokání a ohlašovat příchod nebeského království podobně jako jeho předchůdce Jan Křtitel. Zvěst, kterou Herodes umlčel v jordánské poušti, přichází nyní s Ježíšem přímo do Galileje.
O Ježíšových prvních učednících víme pouze to, že se jmenovali Šimon Petr a Ondřej a byli rybáři. Mohli už Ježíše znát z jeho krátkého působení v Kafarnaum, mohli dokonce vědět, že měl něco společného s Janem Křtitelem. Jejich povolání rybářů se stává obrazem nové služby, k níž se Ježíš rozhodne oba bratry povolat: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (19) Tato představa je poněkud zvláštní, když uvážíme, že ryby obvykle nejsou nadšené, že se stanou rybářovou kořistí a skončí jako pokrm na stole těch, kdo si je koupí. Být rybářem lidí ovšem znamená zachraňovat tonoucí.
Prvními úlovky Ježíšova rybolovu jsou vlastně sami rybáři. Své učedníky měl Jan, své učedníky měli rabíni. I když svým způsobem života připomíná Ježíš potulného rabína, je povolání učedníků spíše prorockým činem. Jeho žáci jsou osloveni se zvláštní naléhavostí a odcházejí bez přípravy a bez rozloučení přímo uprostřed své práce.
Při povolání dalších dvou se opakuje stejný scénář. Opět se jedná o sourozence, tentokrát o Jakuba a Jana Zebedeovy. V jejich případě se navíc objeví i motiv opuštění rodiny. Ukazuje se, že následování Ježíše je důležitější než rodinné vazby.
Na rozdíl od rabínských žáků, kteří sami usilovali o to, aby byli přijati do učitelova okruhu, byli Ježíšovi učedníci vždy osloveni Mistrem. Ti, kteří se sami hlásili, byli odmítnuti. (Mk 5, 18) Ježíš se nezdráhal oslovovat prosté a neučené, ale ani takové, kterým se zbožní židé raději vyhnuli, protože byli pokládáni za hříšníky. Vždy sám Ježíš rozhodl o tom, kdo bude jeho učedníkem. Vždyť nešlo o nauku jako u rabínů, ale o osobní vztah k Ježíši. Jen tak se dá vysvětlit, že ti, kteří byli pozváni, ihned opustili svůj dosavadní způsob života a vydali se za ním.
Učednický stav nepokládali za přechodný, jímž by prošli a stali se mistry, ale za stav trvalý, za způsob svého života. Proto byli skleslí, když se jim v době mezi Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním zdálo, že je konec jejich učednictví. Nespojovala je nauka, ale Ježíš sám.
Být Ježíšovým učedníkem znamená privilegium být jeho spolupracovníkem, nést ovoce jeho setby, zachovávat jeho přikázání, zůstávat v jeho lásce. Být učedníkem ale také znamená přijmout Ježíšův kříž. Nepohoršovat se nad trpícím Mesiášem, který si jako by nemůže pomoci, ale stejně tak se nezneklidňovat a nenechat se zviklat, když přicházejí zkoušky a nejrůznější příkoří na jeho následovníky.
Pane Ježíši Kriste, povolal jsi nás, abychom byli rybáři lidí. Vyznáváme jako tvoji učedníci, že nejsme hodni se jimi nazývat a tobě sloužit, a přece k tobě smíme patřit a stále znovu se ujišťovat, že s námi počítáš. Jsme šťastni, náš Pane, že nám svěřuješ službu Božímu království! Uvědomujeme si svou slabost a nedokonalost a toužíme, aby ji uzdravila tvá milost. Smiluj se nad námi, Pane, a bude-li to tvá vůle, chceme ti dál sloužit! Amen.
