Texty: Iz 49, 3. 5-6; 1K 1, 1-9; J 1, 29-34
Modlitby:
1/ Bože, prosíme za mír pro celý svět, zvláště pro Ukrajinu. Modlíme se za uprchlíky, kteří musí překonávat jazykovou bariéru, adaptovat se na podmínky v cizí zemi s odlišnou kulturou a mentalitou. Jejich vlastní domovina je přitom stále více ničena a její obyvatelstvo deptáno. Bože, náš Otče, prosíme tě za diplomatická jednání a modlíme se, aby byl nesmyslný konflikt ukončen. Smiluj se, Hospodine!
2/ Pane, náš nebeský Otče, je nám líto zmařených lidských životů při dopravních nehodách na českých silnicích a také horníka, který zemřel při výbuchu dolu na Karvinsku. Bože, buď Utěšitelem zarmoucených a Silou slabých. Zůstávej se všemi, kdo procházejí těžkými zkouškami a hledají v tobě útěchu a útočiště! Smiluj se, Hospodine!
3/ Pane, vážíme si toho, že máme svůj pozemský domov v zemi, kde můžeme svobodně vyjadřovat své názory a vybírat si své zástupce v demokratických volbách. Prosíme tě za země, jejichž obyvatelé musí přijímat tvrdý diktát vládnoucí vrstvy a jakýkoliv projev odporu je trestán i tím nejvyšším způsobem. Modlíme se za Irán, Pákistán, Severní Koreu i Čínu. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za nemocné sestry a bratry, zvláště prosme za uzdravení sestry předsedkyně Ivany. Smiluj se, Hospodine!
5/ Modleme se za budoucího prezidenta republiky, aby byl sjednotitelem a stavitelem mostů mezi lidmi, aby důstojně reprezentoval naši zemi a občané aby se k němu s důvěrou obraceli se svými záležitostmi. Smiluj se, Hospodine!
6/ Vzpomínka na rodiče Jiřího Kavalíra a Naděždu Kavalírovou
Bože, děkujeme za rodiče Jiřího a Naděždu Kavalírovy. Vzpomínáme na ně při příležitosti 100. výročí narození pana Kavalíra (10. 1.) a 7. výročí jeho úmrtí ( 26. 12.) a 10. výročí úmrtí jeho manželky Naděždy (5.2.), která by 17. 1. oslavila své 96. narozeniny. Jsme vděčni za jejich víru, naději a lásku, kterou rozdávali mezi svými blízkými. Děkujeme ti, že vytvořili domov své dceři a provázeli ji životem. Děkujeme, že byli dobrými prarodiči své vnučce.
Milosrdný Pane, kéž zůstává tichá vzpomínka na ně v našich srdcích a příklad jejich života v naší mysli. Kéž tví dobří služebníci zůstávají ve tvém pokoji! Amen.
10. 1. jsme si připomněli 90. výročí narození Václava Derflera, člena sboru a dlouholetého kostelníka náboženské obce. Vzpomíná na něj dcera Ivana s rodinou.
Sestry a bratři!
Kdo je tajemstvím zahalený Hospodinův služebník, který v dnešním úryvku z této prorocké knihy popisuje své povolání? Naznačuje, že jeho poslání není omezeno na ohraničené území a na jeden lid (6), ale týká se celého lidstva, celého stvoření. Podobně jako prorok Jeremiáš také Izaiáš byl povolán a určen za proroka mezi pronárody. Sám Hospodin učinil jeho ústa ostrým mečem a z něho samého udělal výborný šíp. Slovo a Duch Boží jsou nástroje jeho služby.
I když prochází pochybnostmi, a v tom sdílí úděl proroků, je ujišťován že splní to, k čemu byl poslán. Ne pro svou sílu, ale proto, že ho pověřil Bůh. Jeho úkolem je provázet slovem vyhnance v babylónském zajetí a připravit cestu Hospodinu, který si z chatrného lidu „svůj“ lid teprve vychová. Jeho služba přesahuje hranice Izraele. Směřuje k národům žijícím v temnotě svého modlářství a hříchu. I jim má prorok přinést světlo spásy, nový život, darovaný Hospodinem, v pokoji, bezpečí a radosti.
Kdo je Jan Křtitel? Prorok přelomu věků, o němž Jan v Prologu svého evangelia říká, „sám nebyl tím světlem“ (J 1, 8). Jan Křtitel o sobě mluví jako o připravovateli cesty Páně v duchu Izaiášova proroctví. On sám není ani "Mesiáš, Eliáš ani Prorok“, ale ukazuje k Mesiáši . Zřejmě měl kolem sebe několik učedníků, někteří z nich později vyhledají Ježíše.
Ježíš, o němž Jan ve svém evangeliu mluvil už první den, přichází druhý den za Janem. Když Jan Ježíše zahlédne, řekne něco neobvyklého: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (29) Možných předobrazů se nabízí ve Starém zákoně hned několik. Velikonoční beránci byli v chrámu obětováni právě ve chvíli, kdy Kristus umírá na Golgotě. Jako nesměly být zlámány kosti beránkovi velikonoční hostiny, nebyly zlámány ani Kristu. Snad evangelistu inspiroval také obraz mlčícího beránka, jemuž se podobá Boží služebník, když ho vedou na porážku! (Iz 53, 7) Stejně tak mohl Jana ovlivnit izraelský rituál dvou kozlů z knihy Leviticus (Lv 16), z nichž jeden odnáší v Den smíření všechny nepravosti do odlehlé země. A pak je tu Boží beránek z knihy Zjevení jako titul pro Mesiáše. Blízký Janovu vyprávění je i příběh obětování Izáka. (Gn 22, 1-19) Sám Bůh v něm poskytuje „náhradní oběť“, aby nemusel zemřít syn Izák.
Historickým impulzem, vedoucím k těmto předobrazům, byl zřejmě fakt, že Ježíš umírá o židovských Velikonocích. S nimi byla spojena tradice zabíjení beránka jako připomínka cesty Izraele ke svobodě. Když Jan Křtitel označuje Ježíše jako velikonočního beránka, ukazuje k vyvrcholení velikonočního příběhu, v němž beránek - Kristus snímá hřích světa a zve na cestu ke svobodě od něj.
Svědectví o tom, že Ježíš byl dříve než Křtitel, (15) Jan znovu zopakuje. Neznámý z Úvodu evangelia má nyní konkrétní podobu. Přichází za Janem. Jan jako Ježíšův svědek není ve výhodě oproti jiným lidem, ani on Ježíše dříve neznal. (31) Právě svou službu křtitele dává do souvislosti s poznáním tohoto Neznámého, aby byl zjeven Izraeli.
Jan Křtitel se stává nejen připravovatelem cesty Páně, ale také předobrazem křesťanského svědka, který nemá na jedné straně k Ježíši žádný zvláštní přístup, na druhé straně je jeho svědectví prostředkem poznání Ježíše. Podobně každý služebník církve, ať duchovní nebo laik, přináší svědectví o Kristu, případně jako pověřená osoba také křtí, ale zároveň nemůžeme říct, že máme o Ježíši nějaké jiné poznání než to, které nám zprostředkovala naše víra. A přece je toto naše svědectví rozhodující pro mnohé další, kteří přicházejí, aby si vyslechli, jak Bůh vstoupil do našeho života, co pro nás znamená víra, proč jsme třeba právě my přijali křest?
Přestože je Janův křest jiný než křest církve, je Jan Křtitel důležitým předobrazem každého, kdo svým životem, svou službou ukazuje ke Kristu.
Jan o svém setkání s Ježíšem vydává svědectví. Jde o svědectví víry. Líčí události, které popisují i jiná evangelia. K Janovi promlouvá Bůh podobně jako ke starozákonním prorokům. Zároveň se vysvětluje, proč se o Ježíši může mluvit jako o tom, který křtí Duchem, je dárcem Ducha, jako ten, na němž Duch zvláštním způsobem spočinul.
Také prohlášení Ježíše za Božího Syna je podáno jako Křtitelovo svědectví. Hned na začátku Ježíšovy veřejné činnosti zaznívá důvod jeho obžaloby, který povede k jeho odsouzení: vydával se za Syna Božího. (J 19, 7)
Jan Křtitel je klíčovým svědkem Ježíše Krista, Božího beránka, naplněného Duchem svatým, v němž poznává Božího Syna. Jan svým svědectvím otevírá cestu ke Kristu. Toto poslání křesťanské služby naplňuje také apoštol Pavel v Korintu, jak připomíná dnešní druhé čtení. Díky němu a jeho spolupracovníkům dostalo místní společenství „milost“ setkat se s Ježíšem. Jan Křtitel se ukazuje jako příklad služby pro každého z nás.
Pane Ježíši Kriste, prosíme tě, aby se v našich srdcích rozhořela láska schopná se obětovat, snášet nepohodlí a mnohé zkoušky, jestliže si to žádá naše životní situace. Ať milujeme Kristův kříž jako Jan Křtitel a dojdeme spásy. Amen.
