b_270_270_16777215_0_0_images_23_Johannes-doopt-jezus.jpg

Texty: Iz 42, 1-7; Sk 10, 34-43; Mt 3, 13-17

Modlitby:

1/ Modleme se mír na celém světě, zvláště na Ukrajině. Prosme za trpící, kteří toužebně vyhlížejí uzavření příměří, a svěřujme Bohu všechna diplomatická jednání, aby vedla k rozumné dohodě mezi stranami konfliktu. Modleme se za moudrost a vytrvalost jednajících. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za nemocné Covidem, respiračními chorobami i jinak nemocné! Prosme za jejich uzdravení i vytrvalost a trpělivost při snášení obtíží spojených s nemocí. Prosme, aby nikdo z nemocných nezůstával sám ve svém strádání. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za hledající smysl života a toužící po změně zavedeného způsobu myšlení i chování. Prosme za odvahu spolehnout se na Hospodina a hledat jeho vůli, přemýšlet o vlastních touhách a požadavcích a přehodnocovat je v měnících se okolnostech života! Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za volbu hlavy státu v České republice! Kéž je vybrán kandidát, který bude důstojně a moudře reprezentovat zemi a stane se sjednotitelem lidí různých názorů. Prosme za moudrost a rozumnost pro voliče! Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za Církev československou husitskou, která si dnes připomíná 103. výročí svého vzniku: Pane vesmíru a všeho dění, děkujeme ti za Církev československou husitskou, která se zrodila z čisté touhy po tvém objetí a přivádí k tobě mnohé zraněné a zatoulané poutníky. Věříme, že jsme od počátku součástí církve obecné - mystického těla Kristova. Prosíme tě, Pane, posvěcuj nás svým svatým Duchem a žehnej našim krokům. Ať jsme solí země a světlem světa. /Modlitba Juraje J. Dovaly/

Sestry a bratři!

6. ledna jsme oslavili svátek epifanie, tedy zjevení Páně pohanům. Lidová tradice pojmenovala tento svátek podle mudrců z Východu, kteří se - vedeni hvězdou - přišli poklonit právě narozenému Králi židů. Dary, které přinášeli, byly skutečně královské, zatímco oni sami královskou hodnost neměli. Tito vzdělaní muži,schopní číst nebeská znamení, zastupují pohanský svět, jemuž je také určena radostná zpráva o spáse, přicházející v Kristu. Mudrci poznávají v Ježíši Mesiáše: padají před ním na zem a klanějí se mu (Mt 2,1).

Betlémské dítě přináší radost a naději, ale je vyhnáno svými vlastními a stane se už v kojeneckém věku uprchlíkem. Překáží omezenému vládci, znejistěnému ve své pozici, neváhajícímu usilovat o život někomu, kdo ještě neopustil mateřskou náruč. Po něm podobnou strategii zopakují mnozí. Ukazuje se, že Mesiáš bude vyhledávaný i odmítaný. Ve vztahu k němu se rozcházejí cesty. Jedni přicházejí z daleka, aby ho našli, druzí s ním nechtějí mít nic společného. Jeho vlastní ho vyhnali. Betlém se stává novým Siónem, shromáždištěm všech národů. Boží lid teď tvoří všichni, kdo s ochotným srdcem hledají a poznávají jitřenku, vzcházející v srdci (2 P 1, 19).

Mudrci patří k prvním svědkům a posluchačům Krista, stojí v čele velkého zástupu Božích ctitelů, duchovní sklizně mesiánské doby. Ježíš jako rozsévač přináší lidem dobrou setbu Božího slova. Duch svatý způsobuje, že tato setba dozrává, a společenství Ježíšových učedníků - církev - sklízí její plody.

V neděli po slavnosti Zjevení Páně pohanům si připomínáme Ježíšův křest, událost, která k epifanii patří. Ježíš přijímá křest od Jana v Jordánu a zahajuje svou veřejnou službu. Zároveň dává najevo, že je opravdu Božím služebníkem, který se dobrovolně staví do jedné řady s lidmi, přestože sám vnitřní očistu nepotřebuje, netíží ho žádný hřích.

Jan se zdráhá přijmout roli křtitele. Tuší v Ježíši někoho mimořádného a později ho napadne, že by právě on mohl být Mesiáš. Janovo poznání o Ježíši je dosud vystaveno pochybnostem, a tak Ježíšovu křtu brání, i když nakonec souhlasí.

Nevíme, jak chápal křest sám Ježíš. Zřejmě jako znamení Boží blízkosti lidem. Jeho současníci se nechávají křtít, protože přijali Janovu výzvu a pochopili, že se blíží přelom věků. Bůh je se svými andělskými zástupy blízko. Ani netuší, že se s nimi noří do vod Jordánu!

Po křtu v Jordánu nejprve viděním, potom hlasem Ježíš přijímá potvrzení svého synovství od Boha. Shůry sestupuje Duch svatý po způsobu holubice a hlas z nebe prohlašuje, že je Ježíš milovaný Boží Syn. Není důvod si myslet, že teprve od této chvíle, je Ježíš Božím Mesiášem, jehož Bůh Otec při křtu adoptoval. Křest spíše potvrzuje jeho cestu.

Pomazání a vyslání k mesiášské službě připomíná také čtení ze Skutků apoštolských, když se Petr odvolává na dění v Galileji a v Judsku, k němuž došlo po pomazání Ježíše z Nazareta Duchem svatým a poté, co byl vybaven mocí. (Sk 10, 34 - 38) Rovněž Hospodinův služebník z knihy proroka Izaiáše je vyvolený Boží, jemuž Bůh vdechl svého Ducha a poslal ho k národům, aby jim zjednal právo. Byl ustanoven k tomu, aby se stal prostředníkem smlouvy Hospodina s jeho lidem a světlem národů. (Iz 42, 1-4. 6-7) Přestože lid smlouvu svým hříchem znevážil, nepřestala platit. Bůh sám je jejím ručitelem. Hospodinův Služebník vrátí lidu jistotu, že je zvláštním Božím vlastnictvím. (Ex 19, 5; Mal 3, 1)

Při Ježíšově křtu Bůh sám dává znamení a ukazuje, jaké je Ježíšovo poslání. Duch svatý sestupuje na Ježíše v podobě holubice a Otec ho prohlašuje za svého milovaného Syna a představuje ho světu jako Mesiáše. (16-17) Holubice odkazuje k izraelskému národu a stává se znamením nového Božího lidu, který se zrodil z Ježíšovy služby a byl posvěcen sestoupením Ducha svatého.

Také každý z nás přijal křest, někteří možná už před desítkami let. I nad námi se otevřelo nebe a Bůh potvrdil, že jsme milované Boží děti. Byli jsme pozváni k životu v Kristu a v Duchu svatém. Přístup k němu otevírá víra, založená na lásce.

Pane Ježíši Kriste, prosíme tě, abychom si dnes s vděčností připomněli svůj křest i slib, který jsme vyslovili před svědky sami za sebe nebo za své děti a kmotřence. Pomoz nám, abychom na tvé pozvání odpovídali otevřeným srdcem a byli mezi svými blízkými znamením tvé lásky. Amen.