Půlnoční mše, 24. 12. 2022
Texty: Iz 9, 1-6; Tit 2, 11-14; Lk 2, 1-20
Modlitby:
1/ Bože, děkujeme za dnešní slavnost, při níž si s vděčností připomínáme příchod naší spásy. Prosíme za poutníky po nejrůznějších životních cestách, kteří třeba i dlouhý čas hledají svoje místo v životě, jsou znovu zklamáváni a zraňováni; ať se nechají vést světlem hvězdy a dojdou k Spasiteli světa. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za rodiny, které se scházejí právě o Vánocích, ať zažijí společenství, vzájemně se sdílejí, přijímají bližního, učí se toleranci a rostou v lásce. Smiluj se, Hospodine!
3/ Prosme za rodiny, které se nescházejí, protože neobstály ve zkouškách a podlehly tlaku nejrůznějších okolností. Smiluj se, Pane, i nad nimi, probuď ve zraněných a zklamaných lidských srdcích touhu přijímat i dávat lásku. Prosíme tě za vnitřní uzdravení a smíření. Smiluj se, Hospodine!
4/ Bože, modlíme se za nemocné, staré a opuštěné, na něž právě v těchto dnech doléhá samota a bolest. Kéž i oni o Vánocích pocítí lidskou blízkost a prožijí radost ze vzájemného setkání a obdarování. Smiluj se, Hospodine!
5/ Prosme za uprchlíky z Ukrajiny, kteří tráví v cizí zemi první Vánoce od vypuknutí války. Světlem svého evangelia, Bože, dej těmto lidem v jejich velmi těžké životní situaci nové světlo a naději. Modleme se za mír na celém světě, zvláště na Ukrajině. Smiluj se, Hospodine!
6/ Prosme za ty, kteří nás v těchto dnech opustili, aby našli v Bohu milosrdného Soudce a Spasitele! Modleme se za všechny, kdo si o Vánocích připomínají zesnulé ze svých rodin a z kruhu přátel. Potěš jejich srdce zasažená bolestí a naplň je pokojem. K Tobě, Pane, voláme!
Sestry a bratři!
Když jsme se setkali o půlnoční mši v loňském roce, uvažovali jsme nad doznívající pandemií covidu a také jsme si připomněli, že uplynulo právě 6 měsíců od úderu ničivého tornáda na jižní Moravě. Měli jsme pocit, že události, které jsme v uplynulém roce prožili, jsou velmi vážné a jejich důsledky tragické. Asi málokdo si v té chvíli připustil, že může přijít ještě bolestnější rána. Od Štědrého dne přesně za dva měsíce vypukla válka na Ukrajině! Neuvěřitelné se stalo skutečností! Ve 21. století zažívá Evropa vojenský konflikt, který trvá už 10 měsíců. Denně umírají lidé, ztráty se se počítají v desítkách tisíc na obou stranách, je ničena země, dokonce se vícekrát ocitla v ohrožení jaderná bezpečnost. Milióny Ukrajinců utekly na západ, další milióny hledají útočiště na bezpečnějších místech své země, pokud taková ještě jsou!
Všichni Evropané byli proti své vůli vtaženi do tohoto konfliktu! Kromě uprchlické vlny, přinášející nové starosti a povinnosti mnoha domácnostem i organizacím poskytujícím azyl, se začalo zdražovat veškeré zboží a služby, takže se rázem na hranici chudoby ocitli mnozí, kteří dříve nepatřili k těm úplně nejchudším. Někteří lidé ztratili práci, jiní se obávají, že je tento osud také brzy potká.
Žijeme v atmosféře nejistoty, strachu z budoucnosti, obav o vlastní existenci a o život v míru a pokoji pro všechny lidi dobré vůle.
Přestože je mnoho důvodů se znepokojovat nebo podléhat obavám, máme dnes také veliký důvod k radosti! Oslavujeme příchod naší spásy, Ježíšovo narození!
„Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo!" (Iz 9, 1) , povzbuzuje prorok Izajáš zdeptané Izraelity v 8. st. př. Kristem, když Asyřané přitáhli do Galileje a ohrožovali také Judsko a Jeruzalém. „Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost;“ Kdo způsobí, že se zničení obyvatelé okupovaných území a jejich krajané deportovaní do cizí země budou opět radovat a veselit? Stane se tak podivuhodným zásahem Hospodinovým jako kdysi za dnů soudce Gedeóna, když byl Boží lid zachráněn od Midjánských. (Sd 7) Válečná výzbroj a výstroj bude moci být spálena, protože zavládne pokoj.
Jak se to ale stane? Prorok nemluví o příchodu spřátelené armády, která by zdeptaným přišla na pomoc. Překvapivě ujišťuje ztrápené: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám dám syn“ (5) a ohlašuje tak příchod budoucího krále. Nebude vládnout násilím, ale láskou. Vladař nadaný Boží mocí a moudrostí bude svému lidu oporou, naučí ho cestě spasení a přispěchá mu na pomoc v nouzi a nebezpečí. Vždyť bude také božský bohatýr, ten, kdo dává sílu a schopnost vítězit a zvítězit. Vysvobodí a ochrání svůj lid. Povede ho dobrým směrem a jeho vláda přinese mír, ale také vše, co člověk potřebuje ke spokojenosti a k životu v poslušnosti Bohu a v bratrství mezi lidmi.
Bohem daný král nebude vládnout jen Božímu lidu, ale jeho vláda se rozšíří i v jiných národech a společenstvích a přesáhne říši Davidovu. Nastolí království práva a spravedlnosti, království věčné. Horlivost, Hospodinova horoucí láska k lidu, bude jeho silou.
„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení,“ (L 2, 14) chválí andělské zástupy Boha za narození dítěte, Božího Syna, v příběhu Lukášova evangelia. V něm se naplňují zaslíbení zvěstovaná proroky. Dítě přichází na svět v judském Betlémě, Davidově městě, je potomkem z tohoto královského rodu. Lidé v něm rozpoznají světlo, které svítí ve tmě, aniž by je temnota pohltila (J 1, 5. 9). Jemu patří všechny tituly z Izajášova proroctví, v něm Hospodin navštívil svůj lid (L 1, 68 nn).
V narození Božího Syna, líčeném evangelistou Lukášem velmi prostě, bez jakéhokoliv náznaku čehosi mimořádného, se setkává viditelná Ježíšova chudoba se skrytou Boží slávou. Je tím předznamenán celý jeho příběh. Pokorní pastýři rozpoznávají v Ježíši Božského Spasitele. Pro celé zástupy je takový Mesiáš nepřijatelný, vždyť čekali někoho mocného a silného, kdo vyžene Římany a obnoví slávu Davidova království!
Za učitelem Ježíšem, jehož předchází pověst zázračného léčitele a kazatele promlouvajícího s mocí a silou, jakou farizeové neměli, jdou mnozí. Někteří z vypočítavosti, jiní ze zvědavosti. Ale jen málokteří vyznají: Ty jsi Mesiáš, Syn Požehnaného! Hodina kříže pak prověří víru každého z Ježíšových učedníků. Jen Maria, Ježíšova Matka a Matka věřících, od chvíle zvěstování až do Ježíšova ukřižování nese v srdci víru, že dítě, které přijala jako dar od Boha, je Boží Syn, Spasitel světa.
Pro židy bylo nemyslitelné, aby Boží slovo přijalo podobu člověka. Pro pohany bylo skandální uznat, že Boží Syn zůstal zcela Bohem a přitom se také stal plně člověkem. Pouze Duch svatý otevírá oči víry, abychom viděli v Ježíšově zranitelném lidství i jeho božskou slávu.
Dobrý Bože, ty jsi člověka obdivuhodně stvořil a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás! Prosíme tě, abychom se mu stávali stále více podobnými dobrotou a láskou, a tak dorůstali do plnosti lidství podle tvé vůle. Amen.
