Texty: Iz 7, 10 - 14; Řím 1, 1 - 7; Mt 1. 18 - 25
Modlitby:
1/ Plamének světla z místa narození Pána Ježíše dnes připomíná, že se blíží svátky Narození Páně. Poselství míru a pokoje přichází v době, kdy se v bratrovražedném boji zabíjejí lidé a je ničena země. Modleme se za ukončení války na Ukrajině a za mír na celém světě! Smiluj se, Hospodine!
2/ Pane, změny počasí nám opět dávají pocítit, jak jsme jako tvorové malí a bezmocní. Na severu Evropy lidé čelí mrazu a sněhové nadílce, zatímco na jihu a na jiných kontinentech bojují s horkem nebo s požáry. Prosíme za tvou ochranu a moudré vedení, když hledáme způsob, jak se připravit na rozmary počasí. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za lidi bez domova, kteří hledají v těchto mrazivých dnech útočiště! Prosme za solidaritu s bližními v nouzi i ochotu pomáhat. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za lidi na cestách za pracovními povinnostmi i zimními radovánkami. Provázej nás, Bože, na našich cestách svou milostí! K tobě, Bože, voláme!
Sestry a bratři!
Je 4. neděle adventní, do Slavnosti Narození Páně zbývá přesně týden. O této neděli skauti tradičně přinášejí Betlémské světlo do chrámů a modliteben i do domácností. Přicházejí se znamením Božího pokoje z místa Ježíšova narození. Píseň ze zpěvníku od Josefa Bohuslava Foerstera připomíná blížící se konec Adventu a oslavuje příchod milosti plného Immanuele. O dítěti toho jména mluví také naše první čtení. (Iz 7, 10 - 14)
Toto dítě má být znamením pro nerozhodného judského krále Achaze v 8. st. př. Kr., váhajícího, zda se má připojit k protiasyrské koalici Aramejců a Izraelců. Vůdci spřátelených mocností mu vyhrožují: Pokud se nepřidá, bude sesazen z trůnu a na jeho místo usedne jiný kandidát. On přitom doufal v pomoc asyrského krále! Nezáviděníhodná situace!
V tísni chce Hospodin ujistit krále svou pomocí, povzbudit ho k důvěře v zaslíbení daná Davidovu rodu a napomenout ho, aby nejednal neuváženě. Posílá mu proroka a pověřuje ho úkolem nabídnout králi znamení. Achaz ho ale odmítá a s ním i pomoc od Boha. Raději spoléhá na lidského spojence, asyrského krále, jemuž posílá vzkaz: "Jsem tvůj otrok a tvůj syn. Vytáhni a vysvoboď mě..." (2 Kr 16, 7). Porušuje smlouvu s Bohem a prohlašuje se za služebníka pohanského panovníka. Odmítá přijímat znamení jako pokoušení Hospodina, a přitom si počíná svévolně a neváží si Boží trpělivosti s Davidovým rodem!
I když Achaz znamení od Hospodina odmítá, přece ho dostane. Projeví se v něm svrchovaná milost, ale i soud. Navzdory neposlušnosti i nevěrnosti s ním Bůh neskoncuje, dá mu potomka, jehož jméno bude svědectvím o tom, čeho se zřekl Achaz a jiní z Davidova rodu. Připomene Hospodinovu věrnost a společenství s ním.
Zvláštní je, že se nemluví o otci toho dítěte, ale o jeho matce. Půjde o mladou ženu, dívku zralou k manželství. Syn, který se narodí, bude přerůstat rodové vztahy a bude s Bohem spojen pevnějším svazkem než jeho předkové a skrze něj také veškerý lid.
Zatímco Achaz znamení od Hospodina odmítal, Josef, snoubenec Marie, dívky z Nazareta, o několik století později jedno takové od Boha ve snu s pokorou přijal, přestože se Boží sdělení vymykalo možnostem lidského chápání.
Josef, spravedlivý muž, chce bez jakéhokoliv rozruchu propustit svou manželku Marii, když se zjistilo, že je v požehnaném stavu. Mohl by vzplanout hněvem, ale on chce Marii uchránit hanby. Jeho spravedlnost ukazuje jeho milosrdenství.
Do příběhu vstoupí sen a věci naberou nečekaný spád. Objeví se řešení, o němž Josef neuvažoval. Musí se pro něj ale rozhodnout. "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého." (20) Josef najednou může začít o své situaci uvažovat jinak: Nepřemýšlí o tom, jak v tichosti svou manželku propustit, ale jak ji nevyhnat. Neboj se, Josefe, synu Davidův! Josef je nositelem tradice a zaslíbení Davidova rodu. Nyní má do ní přijmout také Ježíše. Patří do ní, je do ní darován.
Josef nestojí někde stranou jako někdo nedůležitý, naopak! Na jeho rozhodnutí závisí osud matky i dítěte a vlastně celého lidstva. Tím, že dá dítěti jméno, ho začlení do tradice. Evangelista vysvětluje, že všechno toto se stalo, aby se naplnilo staré Izajášovo proroctví: "Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to je přeloženo Bůh s námi." (Iz 7, 14)
Je jasné, že v proroctví jde spíš o zaslíbení než o jméno. Mariino dítě se má jmenovat Ježíš, což bylo v té době celkem běžné jméno pro chlapce. Jeho význam byl vznešený: Hospodin spasí nebo zachrání svůj lid. To také evangelista připomene. Andělské zvěstování nás tak vlastně nutí, abychom přemýšleli o těchto odlišných jménech a našli způsob, jakým jedno naplňuje druhé.
To, že Bůh zachraňuje, nabízí svou spásu, se konkrétně projevuje tím, že je nablízku. Je s námi v našich problémech i krizích.
Toto sdělení stojí na začátku příběhu, který se právě evangelista chystá vyprávět. Na jeho samotném konci vzkříšený Kristus potvrdí, že je tomu tak stále, a ujistí učedníky o své přítomnosti do konce časů.
Když se pak evangelista vrátí do reality, už jenom stručně dodá, že Josef všechno udělal tak, jak anděl řekl. Jeho rozhodnutí je přitom veliké: Dal přednost Boží představě před společenským zvykem.
Evangelium 4. neděle adventní připomíná Josefa, muže spravedlivého, ale také poněkud opomíjeného, stojícího ve stínu dítěte Ježíše a jeho Matky. Ukazuje Josefa jako muže víry, který je hrdým nositelem jména praotce Josefa a ztělesněním víry patriarchů. Je ochoten vykročit do neznáma podle Božího pokynu podobně jako kdysi Abraham. Zůstává pevně zakotven v Bohu, proto je mužem spravedlivým. Je ochoten propustit Marii, ale zároveň je připraven ji také podle Božího určení přijmout do svého domu.
Jeho snoubenka je mu "vzata" a znovu darována jako vzácný dar od Hospodina. Podobné to je i s Ježíšem. Přijal ho jako dítě, které není z jeho krve, a přece mu dává jméno a začleňuje ho do tradice svého rodu. Je pro něj příslibem a znamením naděje.
Bože, stále nám nabízíš svou přítomnost: v Božím slově, eucharistii i společenství sester a bratrů stejné víry. Prosíme, otevírej náš vnitřní zrak pro svá znamení, abychom je neopomíjeli jako Achaz ze strachu před závazkem. Rozvíjej v nás Josefovu víru, v níž přijmeme o letošních Vánocích ujištění o tvé blízkosti a přítomnosti navzdory veškerému dění, které svědčí spíše o vítězství zmaru a neútěchy. Amen.
