Texty: Iz 35, 1-6a. 10; Jk 5, 7-10; Mt 11, 2-11
Modlitby:
1/ Bože, prosíme tě v tomto čase pokojné přípravy na Vánoce za místa nepokojů a bojů, zvláště se modlíme za Ukrajinu, kde se válčí. Smiluj se nad námi, Pane, že se jako lidé nedokážeme domluvit a zabránit zbytečnému krveprolévání.
Prosíme tě za všechny, kdo umírají v bojích, za civilisty, trpící nouzí, zimou, strachem o život svých blízkých a o vlastní existenci. Prosíme také za další statisíce lidí v různých zemích Evropy, kteří nejsou v přímém ohrožení života, ale přesto pociťují dopady války, mnozí se ocitli na hranici chudoby.
Bože, náš Otče, dej moudrost našemu rozumu a sílu naší vůli, abychom ve složitých situacích našich životů hledali a nacházeli smysluplná řešení! Smiluj se, Hospodine!
2/ Bože, blíží se svátky Kristova narození. Většina lidí hledá domov, touží trávit tento čas se svými blízkými. Prosíme tě, Pane, za ty, kdo domov ztratili nebo ho nikdy nepoznali. Modlíme se za děti, jež se staly nástrojem na vyřizování účtů mezi rodiči, za děti, které nezažívají lásku a nemají v nikom z dospělých oporu. Prosíme za rodiny, aby byly místem bezpečí a lásky. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za seniory, žijící doma nebo v domovech důchodců. Kéž smějí prožívat důstojné stáří a necítí se nepotřební a zbyteční. Prosme za nemocné, aby nacházeli oporu při nesení kříže svého života ve svých blízkých a útěchu i naději ve Slovu života. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za církev, hledající cesty pro svou existenci v tomto světě. Prosme za její představitele, aby byli moudrými pastýři a usilovali o společné dobro. Prosme za věřící bratry a sestry, aby v náboženských obcích nacházeli duchovní domov a žili v přátelských vztazích. Smiluj se, Hospodine!
Dobrý Bože, včera jsme se rozloučili se sestrou Alenou Blahoutovou, jejíž život se před několika dny uzavřel. Jsme ti vděčni za lásku, kterou rozdávala mezi svými blízkými, za statečnost, s níž nesla kříž svého života.
Věříme, že naše sestra jako dobrá služebnice vejde v radost svého Pána!
Modleme se za rodinu sestry Aleny, aby se těšila vzpomínkou na ni a zůstávala v modlitbách a v duchu s ní.
Vyznáváme, Pane, že ať žijeme nebo umíráme, patříme tobě. Amen.
Sestry a bratři!
Slavíme 3. adventní neděli, zvanou "Gaudete" podle vstupního verše, vyzývajícího k radosti: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám radujte se! Pán je blízko.“ (Fp 4, 4. 5b)
Uprostřed přípravy na slavnost Narození Spasitele, zaznívá apoštolova výzva k radosti. Jejím důvodem je vědomí, že jsou naše jména zapsána v nebesích. Nejde o povrchní veselost, ale o radost mající svůj základ v Bohu. Filipané a další věřící v Krista byli Kristem vykoupeni, a tak i jejich radost má být trvalá a nezávislá na okolnostech, které často radostné vůbec nejsou. Od nikoho jiného nemohla tato slova zaznít přesvědčivěji než z úst uvězněného apoštola.
Očekávaný příchod Páně navíc radost stupňuje, protože povede k dokonalému společenství s Bohem.
Jásot a radost se ozývají také ve starozákonním textu knihy proroka Izajáše. Slovo proroka zaznívá v 8. st. př. Kr., kdy byl Izrael ze severu ohrožován mocnou Asyrskou říší. Severní Izrael pravděpodobně již padl a řada obyvatel byla odvlečena do otroctví, ale Izajáš přináší naději. Poušť lidské svévole se obrácením změní v Hospodinovu zahradu, kde bude možné zahlédnout jeho slávu, nádheru našeho Boha. Na této cestě je třeba povzbudit ty, kdo nemají dostatek důvěry a domnívají se, že prorokova slova jsou jen iluzí. Svět kolem totiž žádnou zahradu nepřipomíná. A přece by měli vidět, že Bůh přichází, je na cestě, nepřátelé padnou a Boží lid bude zachráněn. Všechno je připraveno a děje se to už, i když to mnozí nevidí a neslyší, a jsou proto němí a ochromení. Přijde čas, kdy slepí uvidí, hluší uslyší, němí zajásají a chromí poskočí. Svatou cestou se Boží lid vrátí na Sijón, kde sídlí Hospodin.
Jako věřící v Krista jsme neustále ujišťováni o své spáse, a přece ve svém životě procházíme utrpením, nemocemi, neštěstím všeho druhu. Pokud člověk nemá dostatečnou oporu ve svém společenství, rodině, mezi duchovními přáteli, snadno propadá pochybnostem: Není zvěst víry jen lacinou útěchou pro chvíle bolesti a smutku?
Když se Jan Křtitel ocitl ve vězení, posílá Ježíši po svých učednících vzkaz: „Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného?“ (Mt 11, 3) Jeho otázku můžeme vnímat jako kolísání proroka, který v tísni propadá pochybnostem. Můžeme ji ale také pokládat za moudrou úvahu člověka osvíceného Duchem svatým, kterého napadlo, že by Ježíš mohl být Mesiáš.
Nazaretský mistr odpovídá nepřímo. Nemluví o sobě, ale o tom, co se děje a co sami učedníci Jana Křtitele mohou potvrdit. Jeho slova ukazují k proroku Izajášovi. Vše, o čem prorok mluvil, se přeci naplňuje! Jan si má sám odpovědět na svou otázku. Jestliže se toto všechno děje, není snad Mesiáš někde blízko?
Ježíšův vzkaz obsahuje i dovětek: „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (6) Jan i jeho žáci si Mesiáše možná představovali jinak. Snad i my máme svoje představy o Božím království, které je „mezi námi“, a přece se dějí věci, které o jeho přítomnosti a působení příliš nesvědčí. Dokonce církev sama o sobě někdy vytváří obraz, v němž Kristovu milosrdnou a laskavou tvář pro množství prasklin a šrámů není možné rozpoznat. A přece jsme pozváni věřit, že v ní působí Bůh, dokonce, že je církev jeho Tělem.
Jan své vyznání o Ježíši vyslovil, i když v otázce, a teď je třeba ještě říct, kdo je Jan Křtitel. Janovi to Ježíš říkat nemusí, ale zástupům ano. A znovu Ježíš pokládá otázky, tentokrát hodně nepříjemné, osobní a velmi ironické: „Na co jste se vyšli na poušť podívat......Na rákos?..... Na člověka v drahých šatech?“ (7-8) Možná to nebylo zcela jasné, ale Ježíš dává najevo, že Jan je přesný protiklad Heroda a jeho paláce. Kdo hledá okázalost, narazí. Jan nenosí vzácné šaty a zdržuje se na poušti. Ježíš přiznává Janovi prorockou úlohu a přidává ještě něco navíc. Je posel Hospodinův, který připravuje cestu a ukazuje směr. Před příchodem Božího království má Jan přední roli, ale s jeho příchodem se Janův význam vytrácí ve prospěch „maličkých“.
„Boží království trpí násilí a násilníci po něm sahají“ (12) a ono si to nechá líbit. Děje se s ním něco podivného, a přece se prosazuje. Jan Křtitel zvěstoval mocné Boží království a mocný soud, a ono se prosazuje jinými cestami.
Pane Ježíši, posiluj nás ve víře, když hrozí, že se pohoršíme nad tvou slabostí.
Pomoz nám, ať s vděčností přijímáme tvé evangelium radosti, v němž přichází dobrá zpráva chudým. Upevni naši naději a daruj nám pevnou víru. Ať se radujeme, že jsme tvými učedníky. Kéž vytrváme v dobrém.
Ať si připomínáme všechno, co jsi pro nás vykonal, a stále nově přijímáme tvé evangelium. I když často nechápeme tvé záměry, pomáhej nám zůstat věrnými jako Jan Křtitel. Amen.
