b_270_270_16777215_0_0_images_22_war-richard-klingbeil.jpg

Texty: Ma 3, 19-21; 2 Tes 3, 6-13; L 21, 5-19

Modlitby:

1/ Bože, prosíme za Ukrajinu a její lid. Všichni si přejeme mír, ale zároveň si uvědomujeme složitost situace. Ani jeden z protivníků se nechce vzdát své naděje na vítězství, a tak válka pokračuje dál, umírají vojáci i civilisté, obyvatelstvo trpí nedostatkem potravin, léků, základních služeb i pracovních příležitostí. S blížící se zimou nikdo neví, zda bude teplo, elektřina a dostatek vody. Soucítíme s trpícími a modlíme se za ně. Prosíme také za uprchlíky, aby se jim dostalo pomoci a začlenili se do nové společnosti. Smiluj se, Hospodine!

2/ Bože, mnoho lidí v naší zemi i kdekoliv jinde v Evropě prožívá obavy z budoucnosti. Jsme sevřeni strachem o sebe i o své blízké, protože ceny veškerého zboží a služeb rostou, mnozí se bojí o svá zaměstnání nebo mají strach ze ztráty současného bydlení. Smiluj se nad námi, Hospodine, pozvedni naši klesající mysl k nové naději a povzbuď nás k jednání! Smiluj se, Hospodine!

3/ Náš Otče, dnes ti přicházíme děkovat za tento chrám, který se stal útočištěm hledajících ztišení a duchovní posilu v klidných i neklidných časech. Jsme vděčni za nadšení zakladatelské generace, díky němuž byl tento kostel vystavěn. Radujeme se z toho, že se zde smíme shromažďovat i po 90 letech od jeho slavnostního otevření 23. 10. 1932. S úctou si připomínáme jeho první duchovní: Aloise Vosátku, Rudolfa Paříka, Miloše Vejvodu, ale také velké duchovenské postavy této náboženské obce: bratra faráře Josefa Znamenáčka a sestru farářku Milenu Beranovou.

Dobrý Bože, prosíme tě, abychom usilovali zachovat tento chrám pro příští generace nejen péčí o jeho vnější plášť, ale především starostí o duchovní život v něm. Prosíme, aby se nevzdálil svému určení a zůstal vždy místem modlitby a duchovní oběti. Smiluj se, Hospodine!

4/ Děkujeme dnes také za život a svědectví víry, naděje a lásky našich bratrů Vládi a Martina a prosíme tě, Pane, abys je provázel v dalších letech jejich života tak jako dosud. Jsme rádi, že patří do našeho společenství a že jsi s nimi spojil náš život. Chválíme tě za to, Pane!

Sbor Dr. K. Farského v Lounech
Sbor Dr. K. Farského v Lounech
Sestry a bratři!

Je symbolické, že na tuto neděli připadají Ježíšova slova o chrámu, když si zároveň připomínáme 90. výročí otevření a posvěcení tohoto kostela, Sboru Dr. K. Farského v Lounech.

Potřeba budovat místo shromažďování a náboženské úcty je známá snad ze všech kultů. Bible mluví o svatyních a později o chrámu, o jehož stavbě rozhodl král David, ale dokončil ji teprve jeho syn Šalomoun. Důvodem k rozhodnutí pro chrám byla touha sjednotit kult a národ.

Zatímco v chrámech okolních národů bylo božstvo vystavováno na odiv všem přítomným, izraelský chrám vyjadřoval svou architekturou, že je Hospodin, Pán nebes a země, přeci jen od svého lidu oddělen a zůstává neviditelný lidskému oku, jak potvrzovala temná místnost, svatyně svatých. Šalomounův chrám byl několikrát vyloupen a nakonec zničen Babylóňany r. 587-586 př. Kr.

Po návratu z babylónského zajetí se postavil na základě výzev proroků Aggea a Zachariáše nový chrám a zasvětili ho službě Hospodinu r. 516 př. Kr. Také tato svatyně byla několikrát znesvěcena, zpustošena a znovu obnovena. Poslední stavební úpravu provedl Herodes Veliký, jehož stavbu definitivně zničili Římané r. 70 po Kr. Na místě židovského chrámu nakonec vznikla pohanská svatyně. Dnes zde stojí Omarova mešita.

Už starozákonní proroci upozorňovali na to, že kde chybí láska a pokora, stává se kult pohoršením. Izaiáš připomíná, že žádným chrámem nemůže být vystižena Boží sláva, spočívající v tom, že se Hospodin ujímá chudého a zkroušeného duchem. Kniha Přísloví a žalmy staví modlitbu a vděčnost proti chrámové oběti a prorokují zničení chrámu. S očekávaným Mesiášem se spojovalo vybudování nové svatyně.

Sám Ježíš chrám a kult nijak nezpochybňoval. Chrám byl pro něj Otcovým domem, platil chámovou daň. Vyčištěním chrámu potvrdil posvátnost prostoru a významné je i to, že tímto zákrokem na chrámovém nádvoří symbolicky otevřel cestu do svatyně pohanům.

Na druhé straně Ježíš předpověděl zkázu chrámu jako znamení Božího soudu nad Izraelem. (L 21, 5-19). Toto proroctví pronáší ve chvíli, kdy někteří z jeho posluchačů obdivují stavbu s krásnými kameny a pamětními dary. Jeho slova o zničení chrámu nejsou výhrůžkou, ale proroctvím. Ježíš varuje před falešnými mesiáši, válkami i povstáními, k nimž musí ještě dojít. Dává najevo, že konec přijde, ale ještě není zcela blízko. Před posledními znameními z nebe nastanou ještě mnohé přírodní katastrofy i hladomory a musí přijít také pronásledování křesťanské komunity (12-19). Utrpení dá příležitost ke svědectví, takže bude působit zcela protichůdně vzhledem k tomu, co zamýšleli protivníci.

Učedníci se nemusí bát. Sám Ježíš vloží do jejich úst slova obhajoby. Nebude to ale jen vnější nepřátelství, jemuž budou Ježíšovi následovníci vystaveni, ale i napětí v nejužších rodinných a přátelských vztazích. Přestože učedníci nejsou chráněni před nepřátelstvím, dokonce ani před utrpením nebo smrtí, vytrvají-li v nesnázích, zachrání duši, ujišťuje je Ježíš.

Nově vzniklá náboženská obec Církve československé v Lounech prožívala první období své existence v provizorních podmínkách. Boje o chrám sv. Mikuláše s Římskokatolickou církví (1920-1926) vyústily v rozhodnutí vybudovat vlastní svatostánek. Navzdory tomu, že stavbu provázely od počátku finanční i technické potíže (stavebníci se potýkali s problémem spodní vody), podařilo se ji dokončit během velmi krátké doby. 3. 2. 1931 byl proveden první výkop a 23. 10. 1932 byl nově postavený chrám Dr. K. Farského slavnostně zasvěcen službě Hospodinu.

Chrám procházel různými obdobími, přečkal 2. světovou válku, kdy jeho jediný neroztavený zvon musel vyzvánět k oslavě vítězství okupantů, přečkal období komunismu, kdy na jeho půdě ke svým schůzím zasedali soudruzi, a prožil i období po listopadové revoluci a v něm nové nadechnutí, ale i zklamání z nenaplněných očekávání.

Je stále Božím domem, v němž se lidé modlí, křtem vstupují do církve, přijímají svátost manželství, biřmování nebo jsou doprovázeni na své poslední cestě do Otcova domu.

V r. 2019 dostal nový plášť, takže vystoupil z šedi a zazářil bělostnou barvou, příjemně doplňující zelenkavou patinu kříže s kalichem. Také interiér byl obnoven. Důstojné místo v něm zaujala busta prvního patriarchy Dr. Karla Farského a List Lounským, připomínající kněze a reformátora M. Jana Husa.

Dnes, při příležitosti 90. výročí posvěcení a otevření sboru, bude slavnostně odhalena busta posledního biskupa Jednoty bratrské a Učitele národů, Jana Amose Komenského, k jehož odkazu se Církev československá husitská od počátku hlásila.

Jsme vděčni za chrám, ale zároveň si uvědomujeme, že chrámem Božím a Tělem Kristovým je především živá obec věřících. Pokud se v kostele neshromažďují věřící, je i sebenádhernější chrám pouze muzeem nebo koncertní či výstavní síní, případně shromaždištěm politických stran. Kéž Bůh dá, aby i v budoucnu zůstal Sbor Dr. K. Farského v Lounech místem konání křesťanských bohoslužeb a sloužil věřícím a všem lidem dobré vůle, hledajícím ztišení, a nepotkal ho osud chrámu v Jeruzalémě! Amen.