Texty: Am 6, 1a. 4–7; 1Tim 6, 11b–19; L 16, 19–31
Modlitby:
1/ Bože, prosíme za mír na Ukrajině. Děkujeme za úspěchy armád, bránících své území před nepřítelem. Chválíme tě, Pane, za každý zachráněný lidský život, za ochotu dělit se o přístřeší a základní potřeby s lidmi na útěku. Modlíme se za vytrvalost pro obránce i obyvatele trpící válkou. Ať neztrácejí naději na vítězství dobra, spravedlnosti a pravdy! Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za nově zvolené zastupitele měst a obcí i za senátory. Kéž tito veřejní činitelé vykonávají svůj mandát s vědomím odpovědnosti svým voličům a slouží obecnému dobru. Smiluj se, Hospodine!
3/ Dobrý Bože, buď nám světlem v těžkých dnech, kdy mnozí prožívají strach z budoucnosti. Válka na Ukrajině, drahota, energetická krize, znovu se zvyšující počty nakažených covidem, důsledky ekologické krize v podobě různých přírodních jevů s ničivými účinky, to všechno přispívá k růstu obav a nejistoty. Prosíme tě, Pane, abychom nepřestávali usilovat o řešení časných záležitostí k obecnému dobru a žili s vědomím, že se budeme zodpovídat svému Pánu a Stvořiteli i Spasiteli z každého skutku, slova i myšlenky. Smiluj se, Hospodine!
4/ Prosme za sestru Volkmerovou. Smiluj se, Hospodine, nad touto naší sestrou, která už několik měsíců vzdoruje těžké nemoci. Bude-li to tvá vůle, Pane, vrať naši sestru zpátky do života. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Mají žít věřící v chudobě po vzoru Ježíše a apoštolů nebo je bohatství přípustné a nijak nebrání zbožnému životu a spáse? Velký majetek a s ním spojený vliv středověké církve probudily k životu nejrůznější opravná hnutí, z nichž některá se dostala mimo hranice oficiální církve, jiná se usídlila v ní a usilovala o reformu zevnitř. Ukázalo se, že ideál chudoby je velmi silný a mnohým stojí za nejrůznější oběti.
Diskuze o restituci církevního majetku v naší zemi v nedávné době, které vyústily v přijetí zákona o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi, vzbuzovaly emoce mezi věřícími i lidmi mimo církevní prostředí a přispěly k poklesu popularity církví ve veřejnosti. Mezi občany rostla obava z nahromadění majetku církvemi a posílení jejich vlivu ve společnosti. Odpůrci restitucí jednak obviňovali církve z nepoctivého nabytí majetku a jednak volali církev k životu v chudobě, kterou hlásal Ježíš. Najednou se i mezi lidmi hlásícími se k ateizmu objevila celá řada odborníků na Nový zákon a církevní dějiny!
V Bibli je bohatství považováno za Boží požehnání jako důsledek spravedlivého života nebo za kletbu podle toho, kdo a jak jím vládne a jak ho užívá. Požehnání bohatství popisuje kniha Job, když mluví o tomto služebníkovi, který dokázal ze svého majetku štědře rozdávat potřebným. (Job 29) Starozákonním ideálem se tak jeví člověk schopný užívat bohatství nikoliv pouze pro vlastní potřebu. Takové zacházení s majetkem sjednocovalo obec.
V městské kultuře se tento ideál ztrácí, jak poznáváme z knih proroků. Bohatí užívají svůj majetek jen pro sebe a nedělí se s druhými. Proroci neváhají takové jednání označit přímo za modloslužbu (Iz 2, 8), neboť duši boháče naplňuje majetek a pro Boha už v ní není místo. Žalmisté a proroci proto nepřestávají mluvit o pomíjivosti bohatství a o jeho nebezpečí pro duši a srdce (Ž 62, 11).
Prorok Ámos v dnešním vstupním čtení vystupuje proti těm, kdo žijí z falešné jistoty, vyplývající z mylných předpokladů. Ve svých vojenských úspěších spatřuje Severní Izrael důkaz Boží přízně. Prorok se snaží otřást jejich pýchou, když poukazuje na jiné země té doby, mocné a slavné, nyní pokořené. Izrael se může poučit: pýcha předchází pád.
Ámos mluví dále proti těm, kdo se staví na Boží místo a z náboženství činí nástroj svých plánů, proti těm, jimž je kult prostředkem k získávání a uchovávání vlastní spokojenosti. Lehkovážné spoléhání na bezpečnost státu a lidu nemůže zabránit příchodu zkázy. Přijde trest a s ním pád vůdců lidu. Budou potrestáni jako první.
Podobenství o boháči a Lazarovi upozorňuje na nebezpečí bohatství. Ježíš mluví o bohatém člověku, o jehož mravním životě nevíme, snad nebyl až tak špatný, ale díky svému bohatství se zaměřoval pouze sám na sebe. V ostrém protikladu k němu stojí Lazar, chudák, jehož jméno znamená „Boží pomoc“ . Pro něj je jedinou nadějí Bůh, od něhož očekává veškerou pomoc. Jeho jméno může také vyjadřovat, že ačkoliv si ho lidé nevšímají, Bůh o jeho trápení ví.
Lazar byl v pozici bezmocného žebráka, polehávajícího u boháčových dveří. Jeho vředy připomínají Joba (Jb 2, 7) a vypovídají o jeho těžké nemoci. Potulní psi, tedy nečistá zvířata, jen ztěžují už tak ubohou pozici chudáka. Podle tradiční nauky bylo štěstí a úspěch důsledkem zbožného způsobu života, zatímco neštěstí a nemoc trestem za bezbožnost. Podobenství toto schéma ruší.
Velká změna nastává po smrti. Chudák je odnesen do nebe, do klína Abrahamova. Dostává tedy čestné místo při nebeské hostině (srov. J 13, 23). Boháč se ocitá v říši mrtvých (hádu), v místě muk, které je totožné s peklem. Nad boháčem byl vynesen rozsudek a on nemá východisko ze své současné situace. Chudák je naopak v místě blaženosti. Boháč, zakoušející trýzeň, může vidět blaho chudáka na vlastní oči, aby tak vynikla velikost utrpení.
Boháč se ve svém zoufalém stavu obrací na Abrahama, otce všech Židů, a prosí o úlevu. Abraham odpovídá boháči s otcovskou laskavostí a důvěrně ho oslovuje „synu“. Vyzývá boháče, aby si vzpomněl, že své dobré věci obdržel již ve svém pozemském životě, zatímco Lazar trpěl. Nyní se osud obou mužů změnil, jejich role se obrátily.
Čtenář či posluchač se tak dozví, co má dělat, aby se mu dostalo útěchy v posmrtném životě: Je nezbytné, aby konal dobro a projevoval milosrdenství. Neexistuje milosrdenství v posmrtném životě pro ty, kdo ho neprojevili v tomto životě.
Obrazné vyjádření o velikosti propasti, oddělující místo nebeské blaženosti od místa muk a neumožňující dostat se na druhou stranu, objasňuje trvalý charakter posmrtného stavu obou postav podobenství. Abraham nijak nemůže pomoci, i kdyby sám chtěl.
Druhá prosba boháče se už netýká jeho samotného, ale jeho příbuzných. Chce udělat vše pro to, aby je varoval před podobným osudem, jaký potkal jeho samého. Lazar má svědčit lidem v tomto světě a přimět je ke změně smýšlení.
Také tato prosba je odmítnuta s odkazem na Mojžíše a Proroky, tvořící podstatnou část hebrejské Bible. Kdo se řídí podle nich, nemůže se minout cílem. Nepotřebuje žádné další poselství z onoho světa, aby se Boží slovo potvrdilo.
Naopak ti, kdo nečiní pokání na základě Božího slova, sděleného skrze Mojžíše a proroky, nebudou činit pokání, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. Kdo si zvolil způsob života, který je v rozporu s láskou, bude navždy zbaven milosti lásky a možnosti setkat se v lásce s bližním.
Dnešní slova Písma nesvědčí proti bohatství jako takovému. Boháč nebyl odsouzen pro svůj majetek, ale proto, že nepomohl chudákovi u svých dveří. Hříchem je bohatství, které dovolí, aby chudí umírali u našich dveří. Rozdělení mezi lidmi přináší především nedostatek solidarity. Amen.
