Texty: Am 8, 4–7; 1 Tim 2, 1–7; L 16, 1–9
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, prosíme za Ukrajinu, hrdinně bojující o své území. Modlíme se za ukončení nesmyslné války, v níž umírají nevinní lidé a je ničena celá země. Děkujeme za každého, kdo byl zachráněn a našel útočiště doma nebo v jiné zemi. Děkujeme za solidaritu s trpícími, kterou projevují mnozí, když se dělí o svůj majetek i čas a nabízejí nezištnou pomoc. K Tobě za ně, Pane, voláme! Smiluj se, Hospodine!
2/ Pane, do tvé ochrany svěřujeme volby v naší zemi, naplánované na tento týden. Prosíme za moudrost a rozumnost pro voliče, kteří budou rozhodovat o nových zastupitelích měst a obcí. Modlíme se za to, aby byli vybráni lidé nesledující jen svůj vlastní prospěch, ale toužící se angažovat pro dobro druhých. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za sestru Volkmerovou. Dobrý Bože, naše sestra už měsíce bojuje s těžkou nemocí. Smiluj se nad ní, Pane, a požehnej jí i celé její rodině. Je-li to tvá vůle, Bože, dej sestře sílu a zdraví, aby se navrátila do života! Smiluj se, Hospodine!
4/ Děkujeme dnes za život a službu našich sester a bratra, kteří patří do našeho společenství a spolu s námi si připomínají svá výročí. Děkujeme za dary, jež každému svěřuješ, aby se jimi obohatilo a rostlo společenství víry, naděje a lásky. K Tobě voláme!
Sestry a bratři!
Majetkové záležitosti už několik let zaměstnávají církevní pracovníky více než dříve, protože si církve musejí zvykat na novou situaci. Stát jim vrátil jejich původní majetky, pokud nějaké měly, a nyní musí hospodařit tak, aby zajistily svoje provozní potřeby, včetně platů svých zaměstnanců. V programu církevních schůzí převažují majetkové a finanční otázky nad teologickými. Církev se soustřeďuje na svou organizační složku a hledá cesty přežití.
A nejsou to jen církve, kdo šetří a počítá každou korunu, ale celá společnost je najednou nucena dobře promýšlet, jak naloží s penězi. Válka na Ukrajině rozpoutala vlnu zdražování a inflace a řadu lidí posunula blíže k hranici chudoby.
O chudobě a chudých se mluví velmi často také v Bibli, zvláště v textech připadajících do doby, kdy se Izrael usadil ve městech. V době královské se rozvíjel obchod a městský život a začala se objevovat chudoba následkem neúrody nebo pod nájezdy nepřátelských vojsk nebo v důsledku vysokých daní a tvrdé roboty, ale hlavně kvůli chamtivosti, lichvě a nespravedlnosti.
Písmo zřetelně ukazuje na příčinu těchto zlořádů, jimiž jsou zvrácený postoj člověka k Bohu a k druhým lidem. Prorok Ámos v dnešním prvním čtení (Am 8, 4-8) pranýřuje lhostejnost vůči životnímu údělu bližních, která je známkou nevěry. Bezohlednost a nenasytnost bohatých je tak velká, že jim překážejí i svátky, při nichž nemohou obchodovat, totiž novoluní a sobota. Ve své chamtivosti neváhají použít i podvodné praktiky, aby dosáhli většího zisku. Tak například zmenšují míry, aby dodali za stejnou cenu méně obilí. Někdo by dnes možná řekl, že jde o dobrý marketingový tah! Jindy zase zvětšovali závaží, jímž se vážilo stříbro jako platidlo, nebo používali falešné váhy. Pro chudé zbývala jen obilní zadina, obsahující plevy, a za ubohý kus jídla jim vnutili otroctví.
Podobné skutky jsou Hospodinu odporné, takže přísahal „při Pýše Jákobově“ že na ně nikdy nezapomene. (7) Připomíná tak Izraeli, že on jediný má být jeho pýchou, chloubou, hrdostí a důstojností. Jasně ukazuje, že celý život musí stát pod normou Božího slova, také obchod a vztahy mezi lidmi. Není oblast, do níž by Bůh nezasahoval. Proto prorok přichází s Božím slovem rozbít jejich svět bez Boha, na který si zvykli a je jim v něm dobře. Ámos nemluví o dni Hospodinově jako o dni jásotu. Bůh přijde a už přichází jako trestající Pán. Dokud promlouvá, není vše ztraceno. přijdou ale těžší chvíle, až umlkne.
Také v Novém zákoně je chudoba líčena jako důsledek vysokých daní, doléhajících na palestinské obyvatelstvo. Celníci a publikáni, vybírající daně, byli právě proto velmi nenáviděni. Proti chudobě se bojovalo almužnami, které se ujaly i v první církvi. Právě chudým, nemajícím prostředky na vzdělání, aby hlouběji pochopili Písmo, zvěstuje Ježíš evangelium. Nazaretský mistr blahoslaví chudé (Mt 5, 3 a L 6, 20) a varuje před bohatstvím jako nebezpečnou překážkou zbožnosti (Mt 19, 16–30).
Podobenství o nepoctivé správci z Lukášova evangelia (L 16, 1–9) patří k těm nejzáhadnějším. Proč se ukazuje nepoctivá osoba jako vzor hodný následování? Existovaly dokonce pokusy vysvětlit podobenství tak, aby správce nebyl představen jako nepoctivý, ale navzdory snahám vyzněly naprázdno. V podobenství se nechválí nepoctivost, nýbrž chytrost správce.
Ve vyprávění vystupuje bohatý člověk a správce jeho majetku. Správce je obviněn, že špatně hospodaří. Nevíme, zda je obvinění pravdivé, v každém případě služebník ztrácí důvěru svého pána.
Vlastník ho žádá, aby složil účty a zároveň ho propustí, aniž čeká na výsledek šetření. Je si zřejmě jist oprávněností svého rozhodnutí.
Naproti tomu obviněný správce vystupuje s jistotou své nevinnosti. Ví, že se propuštěním ocitá v nepříjemné situaci, proto se na ni snaží připravit. Chce využít poslední šanci, aby si získal přátele, kteří mu budou zavázáni. Činí si přátele z dlužníků svého pána tím, že jim z dluhů pomáhá. V prvním případě sníží dluh na polovinu. Druhému dlužníkovi krátí dluh asi o pětinu, což v penězích představuje stejnou částku jako v prvním případě, asi 500 denárů.
Počíná si rozhodně a důsledně a čtenáři musí být jasné, že s výhledem na přicházející soud má jednat stejně chytře a prozíravě.
Pochvala pána se skutečně vztahuje k prozíravým opatřením pro budoucnost. V jeho postavě v Lukášově podobenství poznáváme Ježíše, vybízejícího k prozíravému jednání se zřetelem k přicházejícímu věku. Kritika „synů světla“, kteří jednají mnohem méně obezřetně než „synové světa“, je určena křesťanům. „Synům tohoto světa“ je potvrzeno, že jednají v pozemských podmínkách správně, zatímco „synové světla“ jsou povzbuzeni k větší prozíravosti vzhledem k Ježíšovu očekávanému druhému příchodu. Skutečně prozíravý se tak jeví ten, kdo, se podobá věrnému a rozvážnému správci a vyhlíží den Páně.
Modleme se: Vezmi, Pane, a přijmi celou mou svobodu, mou paměť, můj rozum a celou mou vůli, všecko, co mám a vlastním. Tys mi to dal, tobě, ó Pane, to vracím; všecko je tvé, nalož s tím zcela podle své vůle. Dej mi jen lásku k tobě a svou milost, neboť ta mi stačí. Amen. (sv. Ignác z Loyoly)
