b_270_270_16777215_0_0_images_22_prasátko.jpg

Kázání a modlitby Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech, k neděli 31. července 2022 (18. neděle během roku).  Kaz 1, 2. 12–14, 2, 18–23; Kol 3, 1–11; L 12, 13–21.

Texty: Kaz 1, 2. 12–14, 2, 18–23; Kol 3, 1–11; L 12, 13–21

 Modlitby:

1/ Dobrý Bože, prosíme za to, aby se podařilo uhasit požár v Českém Švýcarsku, kde už týden hoří les. Také jiná místa v Evropě jsou zasažena ohněm. Prosíme za hasiče i dobrovolníky, modlíme se za lidi, kterým živel sebral dům a vážně zasáhl do jejich života. Prosíme za solidaritu s trpícími. Smiluj se, Hospodine!

2/ Jen na chvíli se obrázky hořícího národního parku dostaly na přední místo zpravodajství a zastínily události na Ukrajině. Tam se ale nepřestává bojovat, stále umírají lidé a ničí se města, hoří pole s úrodou.

Modleme se za mír pro Ukrajinu! Mysleme na uprchlíky, aby dokázali žít samostatně v hostitelské zemi. Prosme za místní obyvatelstvo, které mnohdy podléhá emocím a hledá viníky špatné ekonomické situace na nesprávném místě. Prosme za solidaritu mezi lidmi! Smiluj se, Hospodine!

3/ Bože, 29. 7. 2022 jsme se rozloučili s naším bratrem v Kristu, panem doktorem Klazarem. Je nám moc líto, že se jeho pozemský život uzavřel. Myslíme na jeho manželku Blanku, děti Hanu a Martina i bratra Petra, kterým bude scházet. Prosíme za pokoj duši pana doktora Klazara a modlíme se za jeho spásu. Amen

4/ Dobrý Bože, prosíme za naši sestru v Kristu, paní magistru Volkmerovou, která bojuje s vážnou nemocí. Její duch je odhodlán, ale tělo je slabé. Velmi bychom si přáli, aby se její nemoc zastavila a paní Volkmerová aby mohla být zase se svou rodinou a s námi jako dříve. Odevzdáváme ti ji v modlitbě a prosíme o sílu Ducha svatého pro sestru i celou její rodinu! Ať jsme připraveni chválit tvé svaté jméno v dobrém i zlém, v životě i v nemoci. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Rozumný člověk jedná prozíravě ve vztahu k budoucnosti, a tak se snaží zajistit pro případ nouze, naspořit si nějaké peníze k důchodu a podobně. Na takovém chování nehledáme nic špatného, naopak. Jen velmi nezodpovědný nebo sobecký člověk spoléhá na to, že se o něj postará stát nebo jeho příbuzní.

Na druhou stranu víme, že ani veliké bohatství nepropůjčí člověku nesmrtelnost a nezbavuje ho zodpovědnosti za to, jak svůj život prožíval.

Starozákonní Kazatel se jeví jako velký skeptik. V knize tohoto autora, jehož identitu přesně neznáme, se dokonce 37 x opakuje slovo „marnost“, v jazyce Kazatele jde o výraz zachycující něco velmi křehkého a pomíjivého, jako je pára nebo mlžný opar.

Kazatel postupně zjišťuje, že veškeré lidské počínání je marné a obrátí se v nicotu: „Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to všechno je pomíjivost a honba za větrem.“ (Kaz 1, 14) Dokonce i dobré dílo může být zmařeno, když se ho ujme někdo nehodný.

Učitel moudrosti nenachází východisko z tohoto koloběhu marnosti ani ve vědění a moudrosti, ani v radovánkách. V obou případech dochází k témuž závěru: ..hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem, žádný užitek z toho pod sluncem není.“ (Kaz 2, 11b)

Navzdory veškerému zklamání Kazatel nakonec objevuje smysl lidské práce a veškerého snažení v tom, že Bůh posoudí život člověka, jeho motivace a úmysly, dobré i zlé: „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj, jeho přikázání zachovávej, na tom u člověka všechno závisí.“ (Kaz 12, 13) Způsob, jakým člověk žije, jak jedná, rozhodne o jeho budoucím údělu.

Postojem člověka k pozemským statkům se zabývá také podobenství Pána Ježíše z Lukášova evangelia. (L 12, 13–21)

Ježíš je osloven nějakým člověkem ze zástupu a je požádán, aby rozhodl v rodinném sporu o dědictví. Tento člověk oslovuje Ježíše jako rabína, učitele, protože náboženské autority neposuzovali pouze teologické záležitosti, nýbrž i právní otázky.

Ježíš odmítá splnit tento požadavek a dává najevo, že v rodinném sporu nepřevezme roli soudce. Jeho úkolem je výhradně zvěstovat Boží království. Odůvodnění, s nímž se Ježíš obrací na posluchače, kteří byli svědky žádosti, vysvětluje Ježíšovo odmítnutí vzneseného požadavku a naznačuje, že spory o dědictví mají kořen v chamtivosti, považované v židovstvu za hlavní neřest pohanů vedle smilstva a modloslužby.

S podobenstvím se Ježíš obrací k bratrům, kteří vedli spor, ale i k zástupu, který je přítomen, jak se dá předpokládat. Vypráví příběh o bohatém sedlákovi z Palestiny, který měl dobré výnosy sklizně. Ani bohatství ho ale nezbavilo starostí. A tak sám pro sebe uvažuje, co udělá? Jeho úvaha vede k rozhodnutí, že postaví nové, větší stodoly na uskladnění obilí.

I když nelze nic namítnout proti tomuto jednání člověka, jemuž se hojně urodilo, přece je v jeho uvažování něco špatného. Jeho myšlenky krouží jen kolem něj samého a kolem jeho majetku. Zapomněl na ostatní, dokonce i na Boha a propadl bláhovému pocitu, že se mu nyní nemůže nic stát: „...klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.“ (19)

Náhle ale požitkářský život tohoto sedláka přetrhne příchod Boha a také smrti. Nečekaná smrt činí konec všem kalkulacím, které se zakládaly na nerušeném užívání bohatství. Vše nashromážděné a chytře naplánované se stává bezcenným a bezvýznamným. (Ž 39, 7) Tento člověk se jeví jako nerozumný, pošetilý blázen, který propadl iluzi. Nepochopil, že za svou existenci vděčí Bohu a že Bůh mu může život zase vzít. Podobně se v žalmu 14, 1 nazývá bláznem ten, který propadl představě, že tu Bůh není. Samomluva boháče z Ježíšova podobenství se přiřazuje k úvahám svévolníků, domnívajících se, že Bůh jejich zlé skutky nevidí.

Ježíšova závěrečná otázka: „Čí bude to, co jsi nashromáždil?“ není adresována pouze boháčovi. Závěr podobenství odkazuje zpět k žádosti člověka očekávajícího od Ježíše pomoc při rozsuzování sporu o dědictví. Podobné hádky nejsou k prospěchu, protože hmotný blahobyt nenapomáhá k lepšímu ani delšímu životu.

Na rozdíl od hmotného bohatství, které pomíjí, mají trvalou hodnotu před Bohem skutky milosrdenství, jež jsou nevyčerpatelným pokladem. (srv. L 12, 33)

Sestry a bratři, dnešní texty jsou důvodem k vděčnosti za to, že nemusíme propadat pocitu marnosti tváří v tvář konečnosti lidského života, když víme, že každou myšlenku, slovo i skutek Bůh postaví před svůj soud. Zároveň také smíme vědět, že pouze sdílená radost je dvojnásobná a bolest poloviční. Ten, kdo žije pouze pro sebe, pro své zájmy, zůstává obvykle nejen v životě, ale i v umírání a smrti sám. Amen.


Nejnovější z ccsh.cz

Další aktuality pokračují na ccsh.cz