b_270_270_16777215_00_images_22_nemocný_otrok.jpg

Kázání a modlitby Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech k neděli 26. června 2022 - 13. neděli v mezidobí.

Texty: 1 Kr 8, 22–23. 41–43; Gal 1, 1–12; Lk 7, 1–10

Modlitby:

1/ Dobrý Bože, prosíme tě za mír pro Ukrajinu. Do tvé ochrany svěřujeme v těchto dnech zvláště obyvatele východních částí země, kde se vedou tvrdé boje o území. Nepřestáváme prosit za všechny, kdo jsou zasaženi válkou a opustili své domovy nebo žijí pod trvalou hrozbou ostřelování a ztráty zdraví nebo života.
Modlíme se za lidi, kteří se zachránili a ocitli se v provizorních podmínkách azylového bydlení, jen těžko se vyrovnávají s nedostatkem soukromí a s nepohodlím života v cizí zemi, kde se mluví jiným jazykem a platí odlišná pravidla.
Bože, dej nám vzájemnou trpělivost, abychom tuto situaci jako ubytovatelé i ubytovaní dokázali zvládnout! Smiluj se, Hospodine!

2/ Pane, prosíme za nově nemocné Covidem 19, jichž opět přibývá. Znovu se objevuje hrozba letní a později podzimní vlny pandemie. Kéž ani o letních prázdninách při pobytech a cestách nepodceňujeme hrozbu virové nákazy! Smiluj se, Hospodine!

3/ Pane, prosíme za moudrost pro politiky, kteří musí hledat reálná řešení energetické krize v době války a zároveň chtějí brát ohled na dosažené dohody o ochraně životního prostředí. Do tvé ochrany svěřujeme blížící se jednání skupiny G7 v bavorských Alpách. Smiluj se, Hospodine!

4/ Bože, v nadcházejícím týdnu končí školní rok a začínají prázdniny a dovolené. Prosíme za děti a mládež na cestách za letními radovánkami a odpočinkem, aby jejich cestování i pobyty byly bezpečné. Modlíme se za vedoucí táborů a dobrovolníky pomáhající s organizací nejrůznějších aktivit, aby jim práce pro mladé byla potěšením a radostí. Prosíme za dobré počasí. Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z naší náboženské obce: za bratra Klazara, sestru Volkmerovou, bratra Josefa. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Žijeme v době, kdy se stalo běžným, že se prakticky denně setkáváme s cizinci. V naší zemi už nežijí jen diplomaté a jejich rodiny, ale také lidé, kteří sem přišli za prací nebo tu studují a bohužel, v důsledku války, se objevili také uprchlíci z Ukrajiny. Zatímco v zemích západní Evropy lidé přicházející z jiné země pobývali i dříve, v České republice si na tuto novou situaci teprve zvykáme.

Neubráníme se různým předsudkům, místní obyvatelstvo se bojí o své bezpečí nebo sociální jistoty, někteří zažili odmítnutí v zaměstnání, protože na jejich místo přijali levnější pracovní sílu z řad nově příchozích. Podobné zkušenosti samozřejmě mohou vyvolávat negativní nálady vůči cizincům.

Také v Izraeli žili „příchozí“ z jiné země. Patřili k nim ti, kdo s Izraelci vyšli z Egypta (Ex 12, 38) a často se stávali příčinou rozdělení (Nu 11, 4–6). Na druhou stranu byli svědectvím o přitažlivosti Božího lidu a jeho víry (L 14, 25–27). K cizozemcům se počítali také obyvatelé země Kanaán, kteří nebyli vytlačeni ze svých sídel (Dt 23, 20), a dále také utečenci, otroci a kupci. Za vlády krále Šalomouna v zemi žilo asi 153 000 cizinců.

Jejich postavení upravoval Mojžíšův zákon a byl k nim velmi tolerantní. Kromě dvou výjimek byly všechny národy trpěny a jejich příslušníci mohli přijímat civilní služby, kromě královské hodnosti. Cizinec nesměl přestoupit Mojžíšův zákon a jako nevolník musel být obřezán. Jestliže tak neučinil, neúčastnil se slavností a nepokládali ho za plnoprávného občana. Jeho největší nevýhodou bylo, že se na něj nevztahovala ustanovení o milostivém létu, pokud se stal nevolníkem.
Šalomounova modlitba z našeho 1. čtení u příležitosti posvěcení chrámu se týká i cizinců, příležitostných příchozích do Izraele. Král Šalomoun žádá Hospodina, aby naslouchal také jim, „...aby všechny národy země poznaly tvoje jméno, aby se tě bály jako tvůj izraelský lid“. (43)

Ježíšův postoj k Neizraelcům ukazuje příběh o uzdravení setníkova sluhy (L 7, 1–10, také u Mt 8, 5–13, J 4, 46–54). Tento pohanský důstojník žádal Ježíše o pomoc pro svého nemocného otroka, který už nebyl ani schopen transportu.
Místo toho, aby voják sám přišel s žádostí, vysílá delegaci tvořenou váženými židy. Ani se nepovažuje za hodného vstoupit do osobního kontaktu s Ježíšem! Snad respektuje židovské předpisy, zakazující setkávání s pohany na veřejnosti? Zároveň může jít o vzácný příklad, kdy si židé a pohané vzájemně prokazují úctu. Setník je člověk s postojem víry vůči Ježíši, i když ho nikdy neviděl. Je přátelsky nakloněn židům, respektuje jejich zvyky a zaslouží si Ježíšovu pomoc.

Poselstvo o něm říká, že „miluje náš národ“, svou lásku k židovskému lidu osvědčil vybudováním synagogy v Kafarnaum.

Ježíš na naléhavou prosbu nereaguje slovy, ale činem. Bez váhání se vydá k nemocnému, přestože jako žid nesmí vstoupit do domu pohana. Dříve než dorazí do setníkova domu, setkává se s druhým poselstvem. Tentokrát se jedná o setníkovy přátele, přinášející jeho upřímný vzkaz: Není hoden toho, aby Ježíš vešel do jeho domu. Jediné Ježíšovo slovo by ale stačilo k tomu, aby se sluha uzdravil.

Ukazuje se, že vysoké hodnocení setníka ze strany židovských starších opravdu odpovídá jeho pokoře. Ještě více ale vyniká jeho víra! Spoléhá na účinnost Ježíšova slova, aniž by se s Mistrem osobně setkal. Svou důvěru zdůvodňuje příkladem ze svého pracovního prostředí, kde je druhým podřízen, ale zároveň je také nadřízeným. Jestliže v armádě činí podřízený to, co mu nadřízený přikáže, oč větší je autorita a moc samotného Ježíše!

Setníkova slova uvádějí Ježíše v údiv. Jeho víra a pokora nemohou zůstat bez povšimnutí. S takovou vírou se Ježíš ani v Izraeli nesetkal. Ocenění setníkovy víra je zároveň zahanbením Izraele.

Jako čtenáři a posluchači evangelia jsme vyzváni, abychom setníkovu víru napodobili nebo se jí alespoň přiblížili. Připomínáme si to pokaždé, když opakujeme jeho slova při slavení Večeře Páně: Pane, nejsme hodni, abys vešel k nám …
Je znepokojující, že Ježíš nenašel velkou víru v Izraeli, ale v srdci pohana, obávajícího se o zdraví a život svého sluhy. Bůh může oživit kameny a učinit si z nich děti a každé srdce může chválit milosrdného Hospodina.

Dnešní evangelium nám připomíná, že se Boží milost netýká jen nás, kdo jsme v pokušení přičítat si jakési zásluhy, protože jsme letitými návštěvníky bohoslužeb. Cesta víry začíná vědomím vlastní nehodnosti a neschopnosti věřit a vyúsťuje v prosebnou a důvěryplnou modlitbu.

Jestli si něčeho smíme všimnout u příchozích z Ukrajiny, je to jejich bezbrannost a mnohdy veliká odevzdanost do vůle Hospodinovy, v nějž mnozí z nich věří. Zároveň tito lidé prověřují církve, jak upřímné je jejich odhodlání sloužit Bohu i člověku. Zkouškou víry a důvěry se tedy uprchlická vlna stává jak pro utečence, tak pro ty, kdo jim otevírají své domy a nabízejí pomoc. Bohu díky za to! Amen.