trojice_vitráž.jpg

Kázání a modlitby Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech k 1. neděli po Svatém Duchu, neděli Nejsvětější Trojice.

Texty: Př 8, 22–31; Ř 1, 1–6; J 16, 12–15

Modlitby:

1/ Bože, v kruté válce na východě Evropy už zahynulo 10 000 Ukrajinců, denně umírá okolo stovky dalších, ve zničeném a vybydleném Mariupolu se šíří cholera a samozvaná Doněcká lidová republika vynesla první rozudky smrti nad zajatými dobrovolníky ze zahraničí. Zemřel také první Čech. Nepřítel se zdaleka neomezuje na vojenské cíle, ničí celá města a vesnice, včetně kostelů a klášterů.

Pane, prosíme tě za mír pro válkou zmítanou zemi. Modlíme se za její obyvatele, kteří uprchli do zahraničí, i za ty, kdo zůstali a brání svou vlast proti ruským okupantům.

Dobrý Bože, vylij Ducha svatého na tuto zemi, kéž se zastaví bratrovražedný boj, v němž lidé nesmysleně zabíjejí druhé lidi a ničí celé stvoření! Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za odvrácení hladomoru v Africe a na Blízkém východě, za země, kde není dostatek pitné vody a lidem se nedostává lékařské péče. Smiluj se, Hospodine!

3/ Před 80 lety byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky. Nenávist a touha pomstít smrt tyrana vedla nepřítele k tomuto strašnému činu. Bože, náš Otče, kéž nejsou na světě války, lidé ať si váží svého života a darů přijatých od tebe a netouží po moci a majetku. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z naší náboženské obce. Mysleme na bratra Klazara, sestru Volkmerovou, Evu, Martina i oba Josefy. Bože, prosíme za zdraví duše i těla těchto našich blízkých. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Týden po svatodušních svátcích slavíme neděli svaté Trojice. Víra v trojjediného Boha patří k základům křesťanského učení, a přece v Písmu tuto nauku nenajdeme, spíše k ní některá místa v Novém zákoně odkazují. Toto učení se probojovávalo na prvních koncilech staré církve spolu s naukou o božství a lidství Božího Syna Ježíže. Učení o Trojici se snaží vyslovit poselství Písma, v němž čteme o Bohu Otci, který je původcem všeho, o Bohu Synu, který přichází pro spásu nás všech, a o Bohu Duchu svatém, který je novou přítomností Boží po Ježíšově zmrtvýchvstání a zůstává s Ježíšovými učedníky navěky.

V dnešním textu Janova evangelia Ježíš mluví o různých způsobech své přítomnosti: Proti na začátku stojí nyní. Začátek se týká zahájení jeho veřejného působení. K nyní Ježíšova odchodu patří jiný, nový způsb řeči k učedníkům, který je připravuje na novou situaci. (4 b–5)

To, že už nekladou otázky, znamená, že se nepotřebují na nic ptát. Učedníci nemají pochybnosti ani strach. Ježíš jim vše v předchozích promluvách už vysvětlil, proto vědí, co jeho odchod znamená, a kam jde. Jejich zármutek prozrazuje, že to, co chystá, je Ježíšova smrt na kříži. (6)

Jeho odchod ale přinese také prospěch. Je podmínkou příchodu Ducha Utěšitele – Přímluvce, Ducha svatého. Ježíš tu prostě naznačuje, že on a Duch nemohou být přítomni zároveň. Spojení příchodu Ducha s Ježíšovou smrtí na kříži také znamenalo, že možnost života v Duchu je otevřena proto, že Ježíš zemřel na kříži. Ježíš slibuje, že Ducha Utěšitele pošle. Sám se vrací k tomu, který ho vyslal. (7)

Působení tohoto Ducha je popsáno poněkud záhadným způsobem: Ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.(8) Nemluví se tu o svědectví, ale o provedení důkazu, o usvědčení. Paraklét ukáže i potvrdí a snad až prosadí určitou pravdu proti světu. Usvědčit svět z hříchu nám smysl dává, zatímco usvědčit ze spravedlnosti a soudu už méně. Tyto skutečnosti zřejmě zastupují postoj nebo prostředí, v němž není místo pro víru.

Všechny 3 pojmy jako by patřily k soudnímu procesu, stejně jako Přímluvce, latinsky advocatus. Zdá se, že se právě v Ježíšově působení rozhoduje o světě, že v něm probíhá soud.

Duch Utěšitel má ukázat, že kříž nepotvrzuje Ježíšovu prohru, ale že ti, kdo Ježíše ukřižovali, nepochopili, kým opravdu je. Skutečným hříchem je nevíra v Ježíše, tedy také nedostatečná víra v Boha. Ježíšův kříž není symbolem tragického konce, ale potvrzuje Ježíše jako spravedlivého, který nebyl ukřižováním sprovozen ze světa, ale odešel k Otci. Takto provedený soud není obecně platným odsouzením světa, ale ujištěním, že vládce tohoto světa už je odsouzen. (9–11)

Bylo by možné říci mnoho dalšího, ale učedníci to zatím nejsou schopni unést. Situace se změní s příchodem Ducha Utěšitele. On jako Duch pravdy bude uvádět do veškeré pravdy, nepřinese nové učení, ale dovede učedníky k plnosti poznání toho, co Ježíš učil.

Pro Ducha Utěšitele je typické také to, že oznámí, co má nastat. (13) Nejde tu o nějakou vzdálenou budoucnost, ale o pochopení toho, co už se stalo. Věci minulé jsou klíčem k budoucnosti. Duch Utěšitel Ježíše oslaví tím, že bude oznamovat, co přijal od Ježíše. (14) Znovu se potvrzuje, že působení Ducha je spojeno s pozemským Ježíšem. Nepůjde o nějaké další poučení, ale o odhalení pravdy od Boha, která už byla vyslovena.

Zaslíbený Duch tedy nedělá nic jiného, než že propojuje minulé dění s přítomným a budoucím. Bere od Ježíše, co sám Ježíš převzal od Otce: Plnost milosti a pravdy, o níž se mluví na začátku Ježíšova příběhu podle Janova evangelia.

Chtít proniknout do tajemství Boží Trojice se dá přirovnat k touze přelít moře mušlí, vždyť víme, že nyní poznáváme jen částečně (1K 13, 12), přesto se o to snažili mnozí velcí teologové jako sv. Augustin nebo sv. Tomáš. Mystici zase popisují prožívání Boží přítomnosti ve své duši a u některých najdeme silná svědectví o Boží Trojici. Ti, kteří Boží dotek pocítili ve svém nitru, také velice dobře ví, že naše mluvení o Bohu je jen velmi nedokonalou snahou postihnout dokonalost pravdy, krásy, dobra a lásky.

Trojice osob znamená společenství, tedy také rozhovor, komunikaci. Bůh křesťanské víry není v sobě uzavřený, oddělený od světa lidí, ale je Bohem toužícím být ve vztahu s člověkem, otevřený rozhovoru. Také pro církev je obraz Boží Trojice výzvou k tomu, aby neustrnula v určitém okamžiku svých dějin, ale stále se otevírala možnostem rozhovoru jak uvnitř sebe samé, mezi svými členy, bratry a sestrami, tak také směrem ven, za hranice viditelné církve.

Bože, v Trojici jediný, prosíme tě za církev, aby víru ve svatou Trojici pravdivě vyznávala a hledala způsoby, jak ji předávat dalším generacím. Amen.