Duch_svatý.jpg

Kázání sestry farářky ThDr. Heleny Smolové, Th.D. z neděle 5. června 2022. Video připravil Husův sbor na Peruci. Texty: Sk, 2, 1–11; Ř 8, 14–17; J 14, 15–21.

Texty:  Sk, 2, 1–11; Ř 8, 14–17; J 14, 15–21

Modlitby:
1/ Bože, prosíme tě za Ukrajinu, kde denně umírá asi 100 lidí, vojáků i civilistů. Od začátku války už uplynulo více než 100 dnů a stále se nepřestává bojovat. Svěřujeme ti bolest a utrpení lidí, kteří byli vyhnáni ze svých domovů a stali se bezdomovci. Modlíme se za přeživší, oplakávající své blízké. Prosíme za bojovníky a modlíme se za politiky. Prosíme za jednání o vývozu obilí a dalších plodin z ukrajinských přístavů, aby nenastal hladomor v Africe. Bože, buď nám milostiv!

2/ Modleme se za obyvatele kdekoliv na světě, zvláště v Evropě, které válka ohrozila materiálně. Prosme za solidaritu mezi lidmi a za naše politiky při hledání optimálního řešení hspodářské krize. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za oběti neštěstí v sociálním zařízení v Roztokách, kde byli ohroženi ti nejslabší, nemohoucí lidé. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z naší náboženské obce. Prosme za sestru Volkmerovou, bratra Klazara, Evu, Martina i Josefa. Bože, ty znáš utrpení a bolest svých služebníků, kteří se k tobě s důvěrou obracejí a doufají v tvou pomoc. Pane, potěš smutné a naplň radostí ztrápené. Dotkni se jejich ran duše i těla a povzbuď je k nové naději! Smiluj se, Hospodine!

5/ Prosme za přípravu Noci kostelů a za všechny návštěvníky, kteří přijdou do chrámů a modliteben, aby zažili dotek Ducha svatého. Smiluj se, Hospodine!

6/ Modleme se za církev Kristovu, za její jednotu a ochotu svědčit o lásce v tomto světě plném rozdělení a nevraživosti. Prosme za služebníky církve, aby byli dobrými pastýři svým farníkům a svěřeným společenstvím. Modleme se za Boží lid, aby naslouchal vanutí Ducha a otevíral se výzvám nové doby! Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Sedm týdnů po Přesnicích, po svátku Nekvašených chlebů a začátku ječných žní, slavili židé jako děkovný svátek za pšeničné žně svátek (sedmi) Týdnů. Tento svátek byl po namáhavé práci při žních radostným svátkem a slavil se v chrámu různými oběťmi (Lv 23, 15–21). Později se slavnost spojila s připomínkou uzavření smlouvy na Sinaji a předáním Desatera a stala se tak slavnou památkou izraelských dějin spásy.

Také jako křesťané si připomínáme 50. den po Velikonocích jako významný a o této neděli slavíme Letnice, seslání Ducha svatého. O Letnicích se završuje velikonoční doba.

Událost vylití Ducha na učedníky, popsaná v knize Skutků apoštolských, odkazuje k uzavření smlouvy na Sinaji a připomíná, že i křesťané jsou lidem smlouvy a že Kristovo velikonoční tajemství přináší své první plody. (Sk 2, 1–11)
Evangelium slanosti seslání Ducha svatého přináší Ježíšovu řeč na rozloučenou podle Janova sepsání, kde Ježíš mluví o lásce a zaslibuje příchod jiného Přímluvce. Jeho slibovaný příchod znamená, že se Ježíšův odchod skutečně přiblížil, což potvrzují rovněž závěrečná slova celé promluvy: Pojďme odtud! (31)

Až Ježíš odejde, bude se vztah k němu projevovat ochotou zachovávat jeho přikázání. Novost příkazu lásky, který znal i lid Staré smlouvy, je ve spojení s Duchem a také ve způsobu, jakým Ježíš přikázání učedníkům udílí.
Ježíš nebude s učedníky zůstávat jen ve vzpomínce, ale také v osobě Přímluvce, kterého učedníkům vyprosí u Otce jako dar. Půjde o nového přímluvce, protože tím prvním byl sám Ježíš. Odcházející Ježíš učedníkům slibuje, že tento jiný Přímluvce s nimi bude na věky, tedy už neodejde. Jeho působení není omezeno prostorem, ani časem.

Dar se nedá nijak zajistit, to je pro něj typické, ale zároveň je tady dar Ducha spojen s podmínkou jej přijmout, otevřít se jeho působení. Tak tomu bylo i u vtěleného Slova (J 1, 10–11). Otevření je možné pouze ve víře. Svět Ducha přijmout nemůže, je pro něj totiž nepoznatelný. Proti neschopnosti světa přijmout Ducha stojí Ježíšovo ujištění učedníků, že ho znají, neboť s vámi zůstává a ve vás bude, což naopak naznačuje, že poznání Ducha je spojeno s jeho přítomností. Poznání Ducha je popsáno jako poznání v kruhu.

Ježíš představuje Ducha jako toho, kdo „uvádí do veškeré pravdy“. Ta je ale spojená s Ježíšem, jak ukazují slova Prologu: jednorozený Syn plný milosti a pravdy (14) a milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista (17). Tomášovi Ježíš řekl: Já jsem ta cesta, pravda a život....(J 14, 6). V procesu před Pilátem se Ježíš označil za svědka pravdy. (J 18, 37) Pravdou je přitom pravda a Bohu, kdo a jaký je Bůh. Podobně jako Ježíš, také Duch Utěšitel, bude těsně spojen s pravdou. Jeho přispěním se Ježíšovo svědectví naplní.

Vzápětí Ježíš slibuje: Přijdu k vám. Vypadá to jako příslib jeho druhého příchodu, ale ve skutečnosti tu Ježíš mluví o své přítomnosti v Duchu, který přijde jako nový Utěšitel. Ježíš ujišťuje své děti, že jeho odchodem se nestanou sirotky, nebudou jako pozůstalí žít jen ze vzpomínek. Jeho nová přítomnost bude trvalá, do konce tohoto věku.
Nově přítomný Kristus nebude viditelný pro svět. Jeho spatření bude záležitostí víry. Umožní ho jakási „naladěnost“ na stejnou vlnu života plynoucího ze vzkříšení. V evangeliu se nemluví o daleké budoucnosti, ale o událostech, které se stanou již velmi brzo.

Ježíš nepřipravuje učedníky na poslední den ve vzdálené budoucnosti, ale na onen den, naznačující jeho působení v nové přítomnosti uprostřed věřících po Velikonocích. Projeví se tam, kde se s ním počítá. Ježíš slibuje svou přítomnost tomu, kdo ho miluje, tedy bude zachovávat jeho přikázání. Láska je nástrojem pravého poznání.
Slavnost seslání Ducha svatého v sobě nese veškerou radost Velikonoc a vlévá ji do lidských srdcí i do celého světa. Vzkříšený Kristus se stal Pánem celého vesmíru: všechno, čeho se dotkne pronikne duchovní oheň a prozáří jeho světlo a stane se to viditelným pro oči víry.

Jestliže milujeme, jestliže se alespoň snažíme naučit se milovat tak, jak miluje Ježíš, zachovávat jeho slova, staneme se novými lidmi. Duch svatý bude žít v nás a promění nás v Boží děti, osvobozené z otroctví hříchu a schopné zvolit si za svou životní cestu následování Ježíše Krista.

Duch svatý nás jako učitel duše učí synovské modlitbě a důvěrné odevzdanosti dítěte, které ví, že je miluje a vede Otec. Duch svatý, božský umělec, proměňuje nitro každého člověka, aby se stal neopakovatelným obrazem Božího Syna. Jako pravdivý svědek nám bude připomínat tajemství Božího království. Tato silná vichřice, tento nebeský oheň může proměnit náš život tak, aby směřoval k našim bližním. Právě tam nás Duch svatý vede.

Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky! Amen.