b_270_270_16777215_0_0_images_22_Ruka.jpg

Kázání a modlitby sestry Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech ke druhé neděli velikonoční (1. neděle po velikonocích)

Texty: Sk 5, 7–32; Zj 1, 4–8; J 20, 19–31

Modlitby:

1/ Pane Ježíši Kriste, prosíme tě za Ukrajinu a její občany, kteří byli vyhnáni ze svých domovů do jiných částí své země nebo do zahraničí. Svěřujeme je do tvé ochrany a prosíme, aby jim zvěst o tvém zmrtvýchvstání, které dnes slaví, přinesla novou naději, že se v jejich zemi opět bude žít v míru, že se obnoví jejich zničená města a oni se budou moct vrátit domů a setkají se se svými rodinami.

Prosíme tě, Pane za všechny, kdo jsou v cizích zemích, hledají si práci a budují si nový domov. Povzbuzuj je k nové naději všude tam, kde klesají na mysli a propadají skepsi a beznaději. Kéž jsme jim my ostatní pomocí a posilou.

Prosíme tě také za ty, kdo se dosud skrývají ve sklepích a v metru v ukrajinských městech ve strachu o život, trpí nedostatkem potravin, tepla a chybí jim potřebná lékařská péče. Prosíme o to, aby se k nim dostala humanitární pomoc a zmírnila jejich strádání. Smiluj se, Hospodine!

2/ Prosíme za naše nemocné, zvláště za sestru Volkmerovou, aby se zotavila po operaci a mohla znovu společně s námi naslouchat Božímu slovu a slavit Večeři Páně. Do svých modliteb vkládáme také pana doktora Klazara a prosíme za celou jeho rodinu. Kriste, ty jsi lékař duše i těla, víš, co každý z nás potřebuje. Buď s těmi, kdo trpí, posiluj ztrápené, dotýkej se jejich ran a pomáhej jim nést kříž jejich života. Smiluj se, Hospodine!

3/ Dobrý Bože, 19. 4. jsme se rozloučili s naší drahou sestrou v Kristu, paní Miroslavou Pyllmajerovou. Děkujeme ti, Pane, za dar jejího života: za lásku, radost i pokoj, za její moudrost a trpělivost, s níž nesla kříž své nemoci.

Myslíme nyní také na její nejbližší rodinu, na všechny, kdo ji měli rádi a jimž bude chybět. At si připomínají všechno, co jim paní Pyllmajerová předala, a zůstávají v duchu s ní.

„Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Aleluja!“ (L 24, 5 b–6) Kéž všichni žijeme velikonoční nadějí života věčného! Amen.

Sestry a bratři!

Slavíme Bílou neděli, pojmenovanou podle bílé barvy křestních rouch, která nosili nově pokřtění ještě týden po křtu a po vstupu do církve. Naši ukrajinští spolubydlící a přátelé světí Paschu právě dnes, zatímco v západních církvích si o této neděli připomínáme další ze zjevení vzkříšeného Krista apoštolům a prožíváme radostnou velikonoční dobu, která trvá 50 dní až do svátku Letnic.

V příběhu evangelia této neděle už se nesoustřeďujeme na prázdný hrob, ale na setkání Vzkříšeného s učedníky, k němuž dojde po osmi dnech, tedy s týdenním odstupem, ve stejném prostředí a podle stejného schématu: Vzkříšený vstupuje zamčenými dveřmi do jejich středu a zdraví je pozdravením pokoje. Mezi dvě setkání se Vzkříšeným je zařazen rozhovor apoštolů s Tomášem, který nebyl přítomen, když se jim Ježíš ukázal poprvé.

Časově patří první setkání se Vzkříšeným k událostem prvního dne po sobotě, kdy se také odehrál příběh Marie Magdalské. (srv. J 20, 1) K druhému setkání dojde po osmi dnech, což už zřejmě naznačuje opakující se slavení Kristova vzkříšení ve staré církvi, den Páně. Místem události je zamčená místnost v domě, kdesi v Jeruzalémě. Učedníci jsou spolu, nerozutekli se, ale jejich duše jsou sevřené strachem ze Židů. Právě proto byly zřejmě dveře zamčené. Nikdo se neměl dostat dovnitř. Pro Vzkříšeného ale není žádná překážka dost pevná, aby ji nemohl překonat. Ježíš vstupuje zamčenými dveřmi a zdraví učedníky pozdravením pokoje. Daruje jim svého Ducha a vysílá je ke službě. Děj nápadně připomíná liturgické schéma. Máme možnost sledovat proměnu uzavřeného společenství, sevřeného strachem, v radostné shromáždění, otevřené službě mezi lidmi. Tato změna zřejmě nebyla trvalá, jak ukazuje popis podobného shromáždění o týden později. Také po osmi dnech bude muset Vzkříšený překonat zavřené dveře.

Svým příchodem Ježíš učedníky uzdravuje z jejich sevření strachem. Zaujme místo uprostřed nich, které mu patří. Pozdravení pokoje zazní ve vyprávění celkem třikrát. Jde o běžný židovský pozdrav (šalom alejchem), který je ale v ústech zmrtvýchvstalého Krista něčím více než pouhým pozdravem. Vyhlašuje se nová skutečnost, naplnilo se Ježíšovo zaslíbení, které dal apoštolům. (14, 27; 16, 33). Zmrtvýchvstalý Pán nabízí také své ruce a bok, aby podepřel věrohodnost svých slov.

V příběhu velikonoční neděle je rozhodující okolností při hledání víry ve vzkříšeného Krista hlas, jímž osloví dívku Marii. V našem vyprávění Ježíš potvrzuje svou totožnost odkrytými ranami. Ukazuje se, že k setkání se Vzkříšeným dojde jen tam, kde se Ježíš dá poznat. Rány jsou znamením utrpení a evangelista Jan jimi naznačuje, že jakkoliv vzkříšení znamená změnu, proměnu a překonání smrti, Ježíš nepřestává být ukřižovaným Mesiášem, jak také potvrzuje apoštol Pavel (srv. 1 K 1, 18. 23). Poznání Vzkříšeného vzbuzuje v učednících radost (20), a tak se naplňuje Ježíšův slib z řečí na rozloučenou. (srv. J 16, 20. 22)

Podobně jako při setkání s Marií z Magdaly i tady učedníci dostávají úkol. Ježíš je zmocňuje Duchem svatým a posílá je hlásat odpuštění hříchů. Jejich poslání je tak pokračováním jeho vlastního působení: jako Otec poslal mě, tak já posílám vás. (21) Dílo, k němuž Vzkříšený vysílá své učedníky, je dílem Božím.

Předání poslání je spojeno s darem Ducha, který je zobrazen jako Ježíšův dech. Tak nám dar Ducha připomíná stvoření člověka, jemuž „Hospodin vdechl v chřípí dech života“ (Gn 2, 7). Vdechnutím ducha na učedníky se uskutečňuje nové stvoření. Dech ducha připomíná rovněž nové narození z Ducha (J 3, 3–8), ale i Ježíšovo poslední vydechnutí na kříži. Vzkříšený je stále také ukřižovaným Mesiášem, a proto je jeho pověření ke službě odpuštění vin účinné.

Po skončení první části se pozornost obrací na Tomáše. Zřejmě chyběl při prvním setkání učedníků se Vzkříšeným. O jeho důvodech nevíme nic. S vyznáním učedníků: Viděli jsme Pána zjevně není spokojen. Pro svou víru klade podmínky a podrobně uvádí, co by musel vidět a čeho se dotknout, aby uvěřil.

Tomáš je tradičně považován za ztělesnění nevíry či pochybností mezi učedníky, což mají potvrzovat Ježíšova slova: Nebuďte nevěřící, ale věřící.(27) Na apoštola Tomáše a jeho prohlášení se ale můžeme dívat také tak, že Vzkříšený musí být, podle něj, prokazatelně také Ukřižovaný Mesiáš. Po vyslovení podmínky následuje vyprávění o jejím splnění.

Dochází k němu po osmi dnech, téhož dne, tedy v neděli. Situace je velmi podobná té předchozí: Ježíš přijde zavřenými dveřmi, postaví se doprostřed a zvěstuje pokoj. Na rozdíl od prvního setkání se nyní Ježíš obrací pouze k Tomášovi a nabízí mu splnění jeho podmínky, když přitom přesně opakuje Tomášovo přání. Nabídka je zakončena výzvou, aby se z nevěřícího stal věřící. (27) Zda k ověření Ježíšovy totožnost i tímto způsobem došlo, nevíme.

Tomášovo vyznání: Pán můj a Bůh můj tvoří vrchol Janova evangelia. Poprvé tak zazní úplné vyznání křesťanské víry. Tomáš je jakýmsi protipólem Marie Magdalské. Oba svým vyznáním reagují na setkání se Vzkříšeným, ale každý z něj vyvodil jiný důsledek. Marie si Ježíšovo vzkříšení vyložila jako jeho návrat na zem, a proto musela být upozorněna, že je to jinak, že Ježíš vystupuje k Otci. Tomáš vzkříšení Páně pochopil správně.

Přijď, Pane, a zůstaň s námi. Vstup do našeho srdce, i když je jeho brána často zavřená, ať už ze strachu nebo ze zlé vůle. Tvé pozdravení pokoje je lék snímající z nás veškerý strach. Dodává nám odvahu znovu vyjít na cestu.

Dej světlo našim očím, abychom ve tvých ranách zahlédli tvé vzkříšení. Také my se potřebujeme často dotknout a vidět, abychom mohli věřit a důvěřovat. Osviť nás svým Duchem, abychom mohli být připočteni k blahoslaveným, kteří neviděli, a přesto uvěřili. Amen.


Nejnovější z ccsh.cz

Další aktuality pokračují na ccsh.cz