Kázání sestry farářky ThDr. Heleny Smolové, Th.D. z neděle 10. dubna 2022 – šesté neděle postní – neděle Květné.
Texty: Iz 50, 4 – 7; Fp 2, 5 – 11; L 19, 28 – 40
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, nejsme ani schopni slova, když sledujeme zpravodajství z oblastí bojů na Ukrajině. Buča, Kramatorsk, Mariupol, Charkov, … kdysi města plná života, dnes obraz spálené země, na niž dopadají střely okupačních vojsk. Ulice těchto měst nelemují stromy a keře, ale mrtvá těla zabitých lidí, která nikdo nestačil pohřbít. Jen smutně vyjící psi truchlí u těl svých pánů a marně čekají na pohlazení. Ženy, děti, starci, všichni jsou likvidováni, zabíjeni jako nepřátelé. Pane, voláme k tobě a prosíme za mír pro Ukrajinu, za mír pro celý svět! Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za všechny doprovázející a pomáhající uprchlíkům, aby s počínající únavou neopustili nastoupenou cestu. Prosíme tě, Pane, za solidaritu mezi námi, vždyť nevíme, kdy sami budeme potřebovat pomoc.
Prosme za naše blízké, kteří se cítí být ohroženi, když do země přicházejí cizinci. Mnozí z chudších spoluobčanů mají pocit, že se na ně zapomíná, že jsou příchozí potřebnější a přednější než domácí obyvatelstvo. Z tohoto pocitu nejistoty a ohrožení pak vzniká neláska a nenávist.
Bože, dej moudrost politikům, rozhodujícím o naší bezpečnosti a zodpovědným za spravedlivé řešení sociálních problémů. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za nemocné covidem 19, za ohleduplnost a ochotu snášet nezbytná omezení, abychom chránili zdraví druhých i svoje vlastní. Smiluj se, Hospodine!
Modleme se dnes, sestry a bratři, za Karolínku Jiřinovou při 1. výročí jejího odchodu z tohoto světa. Jen ty, Pane, znáš lidská srdce, víš o každé naší myšlence, neunikne ti jediné slovo, které vyslovíme, ani skutek, ať je dobrý nebo špatný.
Hospodine, Stvořiteli a Vykupiteli náš, je pro nás těžké vyrovnat se s tím, co se stalo. Sestra Karolína schází svým nejbližším, nepřestávají si ji připomínat.
Přestože je život bez ní poznamenaný bolestí, spoléháme na tvé milosrdenství a na tvou dobrotu. Prosíme: Ať není zapomenuto nic z toho, co sestra Karolína učinila z upřímného srdce a z lásky k tobě a k druhým lidem. Zároveň se vroucně přimlouváme, abys prominul vše, co snad ve své lidské křehkosti učinila nesprávně.
Modleme se, abychom zůstávali bdělí a očekávali příchod svého Pána, jeho soudu i jeho věčného království. Amen.
Sestry a bratři!
Slavíme památku Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a zároveň si připomínáme Ježíše jako trpícího Božího služebníka. Na mnoha místech se o 6. neděli postní, zvané Květná, čtou pašije, podobně jako na Velký pátek. V liturgii Květné neděle se tak prolínají oba hlavní motivy Svatého týdne: bolest a utrpení i vítězství a radost.
Slavná spisovatelka a poutnice křesťanského starověku, Etherie, pro nás zaznamenala průběh tohoto svátku v 5. st. po Kr. V časných odpoledních hodinách se v tento den na Olivové hoře konala bohoslužba, po níž šli věřící průvodem do Jeruzaléma s palmovými nebo olivovými ratolestmi v rukou a připomínali tak Ježíšův vjezd do Svatého města. Obřady se postupně rozšířily do dalších částí křesťanského světa.
Zatímco v nejstarších liturgiích měly ratolesti jen symbolický význam, lidová víra jim přisoudila magické účinky. Větévky, požehnané na Květnou neděli, se stávaly prostředky v boji proti neúrodě, nemocem a veškerému neštěstí, které by mohlo postihnout dům a hospodářství. Církevní žehnání je přitom přímluvou za pomoc v nejrůznějších situacích, předměty mohou mít jen symbolický význam. Jsou znameními, projevy víry, naděje a lásky.
Motiv utrpení a bolesti, který patří ke Květné neděli, se spojuje s postavou Božího služebníka. Hospodinův služebník ze třetí písně proroka Izaiáše je věrný Bohu i poslání, které přijal k dobru lidí, proto se nenechá zlomit utrpením, ponížením, ani zdánlivým neúspěchem. Tento učedník Božího slova, prorok a učitel se tak stává předobrazem Krista, odevzdaného i v nejtemnější hodině kříže do Boží vůle s jistotou, že cílem Božího plánu je spása lidí.
Také hymnus apoštola Pavla z listu Filipským přináší svědectví o Kristu, který zcela dobrovolně přijal podobu služebníka, otroka, aby vykoupil vinu pyšného Adama, který celé lidstvo přivedl do zajetí hříchu a smrti. Na služebníkovo dobrovolné ponížení Bůh odpověděl tím, že ho „povýšil“, dokonce „nade všechno“.
Nevíme, jak historicky přesně Ježíšův vjezd do Jeruzaléma probíhal. Je možné, že se mezi lidmi vyprávělo o Ježíšově příchodu, jako by přicházel poutník na velikonoční svátky a platila o něm slova žalmu 118. Později se vyprávění různě doplňovalo. Pro evangelistu Lukáše je důležité, že Ježíš přijíždí jako král ve jménu Hospodinově a přináší pokoj.
Nazaretský mistr jde po cestě poutníků z Jericha do Jeruzaléma a přibližuje se k hoře zvané Olivová. V Betfage se ocitá v obvodu Svatého města, kde se poutníci podrobovali očistným předpisům. Také Ježíš se tu chystá na vstup do Jeruzaléma: Posílá dva své učedníky, aby mu obstarali oslátko. Olivová hora není náhodně zvoleným místem jeho zastavení. Podle Zachariáše se tady měl ukázat Hospodin se svým soudem i slávou a podle židovské tradice byla tato hora místem příchodu Mesiáše.
Ježíš předvídá budoucí události a s vnitřní autoritou udílí učedníkům pokyny. Jeho rozhodnutí vjet do města na oslátku působí překvapivě, až do této chvíle chodil pěšky nebo se plavil lodí přes Genezaretské jezero. Oslátko připomíná obětní zvířata, ale také pokoru mesiánského krále, který nevjíždí do Jeruzaléma na koni jako dobyvatel, ale raději si zvolil zvíře chudých a mírumilovných.
Jeho vjezd připomíná uvedení krále na trůn. Hlasitým provoláváním slávy ho vítají zástupy učedníků, tedy těch, kteří se odevzdali do Boží vůle.
Zcela jinak než učedníci reagují farizeové. Požadují, aby Ježíš pohoršlivé a provokativní chování svých učedníků zastavil, zatímco on dává najevo, že ani jejich mlčení nezruší jeho mesiášství. Nepromluví-li učedníci, ozvou se kameny. Právě kameny zůstanou svědky Ježíšova utrpení, když učedníci v hodině kříže ze strachu umlknou. Začátek Ježíšovy činnosti v Galileji poznamenalo odmítnutí, na počátku cesty do Jeruzaléma nebyl přijat a rovněž při svém vjezdu do Svatého města se setkává s odporem.
Sestry a bratři, evangelium Květné neděle nás staví před rozhodnutí: Chceme Ježíši provolávat slávu, stát na jeho straně, ať se děje cokoliv, nebo se ve chvíli utrpení a nebezpečí mlčky vzdáme jakékoliv možnosti bránit spravedlnost, případně se přidáme k zástupu požadujícímu její pošlapání, tedy Ježíšovo ukřižování?
Ježíš s pokorou přijímá nejrůznější životní zkoušky. Nevzdoruje, neprosí pro sebe o lepší úděl, nevzdává se. Trpělivě a vytrvale nese kříž svého života až do naprostého vítězství.
Nauč nás, Pane, chápat život jako dílo tvé lásky, i když se zdá, že tvůj plán je namířen proti naší touze po štěstí. Kéž se ti znovu a znovu odevzdáváme s důvěrou a s jistotou, že poslední slovo nebude mít smrt, ale tvá láska. Amen.
nebude mít smrt, ale tvá láska. Amen.
nebude mít smrt, ale tvá láska. Amen.
