Kázání bratra patriarchy Tomáše Butty na 2. adventní neděli. Biblický text Lukášovo evangelium 3,1-6.
S dobou adventu je spojena postava Jana Křtitele, který křtil lidi v řece Jordán. Jan je dosvědčen ve všech čtyřech evangeliích – Matoušově, Markově, Lukášově i Janově. Je zmiňován i v knize Skutky apoštolů, kdy o něm ve svých kázáních mluví apoštol Pavel: „Z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše. Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít“ (Sk 13, 23-24). A v jiném kázání hovoří apoštol Pavel o Janu Křtiteli takto: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše“ (Sk 19,4). Úkol Jana Křtitele, který hraje významnou roli v biblických dějinách spásy, je zřejmý: křtí vodou a volá: „Dejte se pokřtít.“
Jan tedy nejprve vybízel k tomu, aby se lidé dali pokřtít, a ty, kteří za ním přišli, ponořoval v rámci křestního rituálu do řeky. Zřejmě procházel s nimi vodou Jordánu, aby byli obmyti, očištěni, aby byli připraveni na příchod Božího království.
Adventní čtení o Janu Křtiteli je důvodem, abychom se zamýšleli nad významem křtu. Vždyť křest je jedním ze sedmi svátostných obřadů – křest, biřmování, pokání, večeře Páně, manželství, útěcha nemocných a kněžství. Je to vlastně první svátost, která předchází všechny ostatní. Vždyť Ježíš vyslal apoštoly, jak kázat a učit, tak také křtít (Mt 28,19-20).
Křest je tím, že se z člověka stává křesťan. Do Kristovy církve se dostáváme přijetím křtu. Do konkrétní organizované církve vstupujeme jako její členové tehdy, když přijmeme svátost křtu anebo přistoupíme jako pokřtění v jiné církvi. Ale křest se nemá opakovat, je jedinečný, je jeden, jak se zpívá ve známé písni: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás …“ (Zpěvník CČSH č. 335).
Jenomže i svátost křtu se pro někoho může stát něčím formálním, čemu nepřikládá zvláštní význam. Je jenom jedním z mnoha nedodržených slibů, zvyklost z minulosti, na kterou jsme zapomněli a svým myšlením a stylem života odporujícím křesťanským zásadám ji můžeme podhodnocovat.
Vraťme se však vnitřním pohledem k Jordánu. Ti, kteří přicházeli za Janem, museli svůj křest velmi intenzívně prožívat. Křest má z hlediska biblického pozadí mnohovrstevnou symboliku, jakou je záchrana stvoření po potopě, nová cesta Izraelců mořem z otroctví ke svobodě, výhled k nové, Bohem darované, zemi po přejití Jordánu. Především to bylo u současníků Jana Křtitele spojeno s touhou po novém lepším životě, který může člověku i celému lidu darovat jen Bůh sám. Ale byli i takoví, kteří to brali jen jako povrchní, vnější a chvilkovou záležitost, aniž by se Janovo naléhavé poselství dotklo jejich srdcí. I taková úžasná skutečnost jako je křest, kterým nám Bůh pootvírá dveře do svého království, může být zmarněna.
Křest je důležitá událost v našem životě, ať již jsme byli pokřtěni jako děti, obklopeni láskou blízkých, nebo v dospělosti z našeho vědomého rozhodnutí. Myslíme na toho, kdo nás křtil, který to byl bratr farář nebo sestra farářka a nechceme je zklamat. Ale důležité je, že jsme odpovědni vůči Bohu, vůči Ježíšovi. On nás bere pod svoji moc a ochranu, když se stáváme jeho učedníky. On je tím, kdo nás křtí, kdo koná v pravém slova smyslu svátost, dotýká se nás svou svatostí a očišťuje celého člověka. Kněz koná vnější úkony, ale vnitřní proměnu působí Kristus. Jak to věděl i Jan Křtitel, když lidem, které křtil, říkal: „Já vás křtím vodou, ale za mnou přichází někdo silnější a mnohem mocnější a ten vás bude křtít Duchem svatým“ (L 3,16). – V jedné náboženské obci jsme nedávno děkovali za nově vyhotovenou křtitelnici. Vyhotovil ji jeden bratr z velkého kmene stromu. Když jsme za křtitelnici děkovali při bohoslužbě, také jsme se modlili za nové křtěnce. A skutečně přicházejí lidé a touží po křtu. Například mladá rodina, chce dát pokřtít své dítě. A mladý muž se už delší dobu rozhodoval, že by se chtěl nechat pokřtít. Nyní vyslovil své přání a připravuje se již k této svátosti. K přijetí křtu je důležitá příprava. Jan křtil bez přípravy, která by trvala delší dobu. Lidé tehdy prožívali naléhavost situace. Dnes je pro přijetí této svátosti potřebné znát alespoň základy křesťanství: Desatero, Krédo, modlitbu Páně. To bylo požadováno v církvi od starověku, ale znovu to zdůrazňovali Hus, Luther i Komenský. Ale důležitá je příprava vnitřní – příprava našeho nitra, svědomí a srdce, kterého se dotýká Boží hlas volající nás k proměně v lásce.
Jan Křtitel hlásal křest na odpuštění hříchů. Boží milost ve křtu smazává všechno to zlé a špatné, co člověk činil v rozporu s Boží vůlí. Tím, kdo odpouští, smazává hříchy a všechnu špatnost, je Bůh. Člověk to má dokázat ve víře přijmout a věřit tomu. Ale co když člověk – pokřtěný křesťan sejde z cesty a vzdálí se Bohu. Má možnost se však vrátit, neboť milost křtu trvá. Volání Jana Křtitele je pro někoho výzva, aby uvažoval o křtu a přijal ho. Pro jiné z nás zase znamená, abychom se na svůj křest rozpomenuli a znovu zatoužili po Boží blízkosti. Nás všechny Jan volá k proměně, obnově a otevřenosti vstříc Božímu království, které k nám s Kristem přichází. Ať tento hlas nepřeslechneme.
