Modlitby a kázání lounské sestry farářky Dr. Heleny Smolové k druhé neděli adventní (5. prosince 2021).
Texty: Bar 5, 1 – 9; Fp 1, 3 – 11;L 3, 1 – 6
Modlitby:
1/ Bože, tvé slovo nás ujišťuje, že „modlitba víry zachrání nemocného“ (srv. Jak 5, 15). Prosíme tě za všechny nemocné, zvláště za nakažené covidem 19. Jejich počet je vysoký, mnozí pacienti bojují o život v nemocnicích. Modleme se za našeho kolegu, bratra faráře Václava Balka, a sestru kazatelku Ivu Krejčí, kteří jsou ve velmi vážném stavu. Bože, je-li to tvá vůle, kéž se uzdraví a mohou ti dále sloužit ve společenství bratrů a sester. Prosme za naši sestru Jiřinu Honsovou, která se také nakazila covidem, a za bratra MUDr. Klazara, který je velmi nemocný. Modleme se za vládu, jež připravuje nová opatření v boji s nákazou. Veď ji svým Duchem, aby jednala moudře. Ukazuj nám cestu, Pane, v tomto neklidném světě, ať jdeme spolehlivě za tebou, řídíme se tvým slovem a nenecháme se znejistit bolestí a utrpením kolem nás. K tobě, Pane, voláme!
2/ Bože, prosíme tě za pronásledované křesťany v Nigérii, Jemenu, Pákistánu, Číně, Bangladéši a dalších zemích, kteří pro své přiznání k tobě dávají v sázku své životy. Mnozí bratři a sestry v posledních letech zemřeli rukou fanatiků a vrahů. Pane, věrnost a odvaha těchto lidí nás zahanbují. Sami žijeme ve svobodné společnosti, nikdo nám nebrání ve vyznávání víry a ve shromažďování k modlitbám, a přece je stále méně a méně lidí ochotných obětovat ze svého pohodlí to nejmenší, čas na modlitbu a bohoslužbu, a tak i v tomto adventním čase přípravy na narození Páně zůstávají kostely poloprázdné. Pane, probuď v srdcích lidí touhu slyšet tvé slovo a žít podle něj! Dej nám ducha odvahy a statečnosti, ať dokážeme bojovat s vlastní leností a pohodlností. K tobě, Pane, voláme!
3/ Pane, modlíme se za uprchlíky, kteří v touze po lepším životě dávají v sázku úplně všechno, i vlastní život. Je nám líto zmařených lidských životů na hranici mezi Francií a Anglií a také na bělorusko-polské hranici. Tito lidé nás usvědčují z nedostatku solidarity a také pohotovosti a připravenosti řešit neočekávané situace v zájmu lidského života. Bože, probuď svědomí odpovědných osob a přiveď je k jednání! Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za naši novou vládu, která má být v příštích dnech sestavena, a také za zdraví prezidenta Miloše Zemana. Modleme se k Hospodinu!
Sestry a bratři!
Počátek křesťanské éry se vyznačuje návratem k prorokování. Duch svatý sestupuje na učedníky a činí z nich nástroje svého působení, zmocňuje je, aby hlásali Boží slovo, vnímali potřeby své doby a připravovali cestu pro příchod Páně do lidských srdcí. Jako Jan Křtitel jsme pozváni přijmout poselství naděje a zodpovědně spolupracovat na Božím díle záchrany také my.
Jan Křtitel, o němž mluví dnešní slovo evangelia, je jedním z učitelů a vzorů adventního očekávání. Jako poslední z proroků shrnuje ve svém postoji i slovech celé předchozí dějiny a ukazuje k jejich dovršení. Říká o sobě, že byl poslán, aby připravil „cestu Pánu“ (srv. Iz 40, 3) a dal Izraeli „poznání spásy“, spočívající v odpuštění hříchů (srv. L 1, 77 – 78). On může ukázat na Krista, přítomného uprostřed lidu (srv. J 1, 19 – 28). Jan je silně znějícím hlasem, který do dřímajícího svědomí lidí vnáší spasitelný neklid.
Způsob, jakým se popisuje Janovo pověření, připomíná začátek mnoha starozákonních prorockých knih. Zvláštností Křtitelova povolání je vyjmenování několika současně vládnoucích osob. Evangelista Lukáš tak prozrazuje, že píše „posvátné dějiny“, jaké známe i od jiných, mimobiblických historiků. Vystoupení Jana Křtitele i následné Ježíšovo působení je zasazeno do rámce světových dějin. Evangelista Lukáš se snaží ukázat, že události související s Janem Křtitelem se dají ověřit a mají univerzální význam. Ve výčtu osobností je na prvním místě císař Tiberius. Všichni ostatní jsou k němu přiřazeni, jsou tedy na něm závislí. Mluví se o Pontiu Pilátovi, který sehrál důležitou roli v Ježíšově procesu, zmiňuje se Herodes, tetrarcha Galileje, tedy vladař na území, kde se pohyboval Ježíš. Dále je uveden Filip, nevlastní bratr Heroda Antipy, který vládl po smrti svého otce Heroda Velikého od r. 4 př. Kr. jako tetrarcha převážně pohanských území na severovýchodě Palestiny. Seznam vládců doplňuje ještě Lyzanias, správce Abilény. Lukáš tak zachycuje politické poměry v Palestině své doby. Nakonec jsou vedle světských autorit uvedeni dva velekněží, které Lukáš, podobně jako Jan, spojuje s Ježíšovým příběhem.
Do tohoto širokého politického vymezení zasazuje evangelista Lukáš působení proroka Jana Křtitele. Slovo Boží se k němu stalo v poušti. Lukáš nepopisuje žádné zvláštní okolnosti vyslání nebo jakékoliv události provázející povolání, zde se uvedení do služby týká někoho, kdo byl již prorocky obdarovaný. Povolání Jana Křtitele se tedy nepodobá jiným prorockým povoláním. Poušť je naproti tomu velmi obvyklým místem povolání (srv. Ex 3, 1 – 14, L 4, 1 – 13). Evangelista v ní vidí místo pobytu asketů a snad také místo zvláštního působení Boží milosti. Na poušti byl vychováván Boží lid a zde byla také stvrzena smlouva (srv. Jr 31, 1, Oz 2, 16). Podle Písma tam musel povstat předchůdce (srv. L 3, 4, Iz 40, 3).
Místo Janova působení je jen přibližně vymezeno – okolí Jordánu (3). Je tedy „putující kazatel“, který vyzývá k obrácení a přijetí křtu na odpuštění hříchů. Křest vodou, který Jan uděluje, stvrzuje osobní rozhodnutí napravit svůj život.
Co znamená „křest pokání na odpuštění hříchů“, vysvětluje citát z proroka Izaiáše (srv. Iz 40, 3 – 5) a následující kázání Jana Křtitele (7 – 17). V knize proroka Izaiáše se tak ohlašuje návrat Božího lidu z babylónského exilu a začátek nového času spásy. Vedle výzvy k obrácení tak Jan Křtitel připomíná Boží neodvolatelný příslib spasení pro všechen lid. Povinnost připravit cestu Pánu uložil už archanděl Gabriel Zachariášovi, když ohlašoval Janovo narození (srv. L 1, 16 – 17). Výzva „vyrovnat stezky“ odpovídá životní změně, k níž bude Jan vybízet (10 – 14). Skutečnost, že „každý tvor uzří spasení Boží“ je cílovým bodem zvěstování Jana Křtitele. Pokání připravuje na nadcházející „spásu“, tedy na Ježíšův příchod (srv. L 2, 30). Jan Křtitel tak není jen ohlašovatelem pokání, ale také oznamovatelem spásy (srv. L 3, 6. 18).
Chceme-li být proroky, je třeba bezpodmínečně přijmout poselství naděje, poselství spásy, které máme předávat za všech okolností, na jakémkoliv místě. Tomuto kroku předchází příprava, k níž vybízí adventní doba, čas pokání, boření pahorků a hor naší pýchy a zasypávání propastí naší malé víry.
Otevíráš mi cestu, Pane, když mi posíláš své slovo. Já mu často naslouchám nerad a unaveně, zatímco ty mi připomínáš, že právě toto slovo může proměnit můj život. Pane, nauč mě naslouchat a ztišit se.
Otevíráš mi cestu, Pane, svým slibem, že snížíš hory a vyplníš údolí. Pomáhej mi, Pane, bojovat s horami mé pýchy, hněvu a jiných špatných náklonností. A také s pocitem, že moje odpověď na tvoje pozvání k obrácení je nedokonalá.
Otevíráš mi cestu, Pane, když mi ukazuješ, kolik pouští mám kolem sebe, kolik hořkosti nedokáže utišit lidská láska. Pomoz mi, Pane, abych neztrácel odvahu při pohledu na množství práce přede mnou, ať věrně konám, na co mi stačí síly. Amen.
