Modlitby a kázání sestry farářky Heleny Smolové, duchovní Církve československé husitské působící v obci Louny a v Peruci, k 33. neděli v mezidobí 14. listopadu 2021.
Texty: Da 12, 1 – 3; Žid 10, 11 – 14. 19 – 25; Mk 13, 1 – 13;
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, s bolestí a úzkostí přijímáme zprávy o nově nakažených a také zemřelých na zákeřnou nemoc covid 19. Nákaza zasahuje do naší těsné blízkosti a vzbuzuje obavy o nás samé a o zdraví a životy našich blízkých. Děkujeme ti za všechny, kdo s touto nemocí pomáhají bojovat. Jsme vděčni za projevy solidarity a za možnost sdílet trápení a tíseň s druhými. K tobě, Pane, voláme!
2/ Bože, pandemie zastínila informace o uprchlících na bělorusko-polských hranicích. Jsou zde lidé, kteří se chtějí dostat dále do Evropy, strádají zimou, nedostatkem potravin a vody, trpí psychicky i fyzicky. Pane, prosíme tě, probuď svědomí zodpovědných osob, aby jednali ve prospěch trpících. Pane, smiluj se!
3/ Bože, 17. listopadu si připomeneme události roku 1939 a 1989. Děkujeme ti za statečnost a odhodlání mladých lidí, kteří chtěli v roce 1939 bránit svobodu před okupační mocí. Mnozí z nich za to zaplatili životem. Mezi nimi také student medicíny, Jan Opletal, člen naší církve, na něhož s vděčností myslíme.
Děkujeme za víru ve svobodu a demokracii, ve vítězství dobra a lásky nad lží a nenávistí studentů vysokých škol v listopadu 1989, kteří se při pokojné demonstraci postavili příslušníkům ozbrojených složek tehdejšího režimu. Svou vnitřní pravdivostí ovlivnili umělce a později i dělníky a postupně další občany Československa. Totalitní režim, který popíral svobodu svědomí a vyznání, byl svržen. Děkujeme ti za život v míru a svobodě. I když na nás dopadají mnohá trápení a zkoušky tohoto času, nemusíme skrývat svou víru a smíme se svobodně shromažďovat k modlitbám a bohoslužbám. Děkujeme ti za to, Bože, a chválíme tě!
4/ Pane, prosíme za oběti dopravních nehod. Dnes zvláště myslíme na děvče, které v pátek usmrtilo auto na Kolínsku. Modlíme se za jeho rodinu a prosíme, aby bolest členů této rodiny utišila tvá láska, Bože. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Budou to za pár týdnů dva roky, co jsme se poprvé z médií doslechli o podivné nákaze v čínském Wuhanu, odkud se zákeřná nemoc brzy rozšířila do dalších provincií a postupně do celého světa. V současné době prožíváme již čtvrtou vlnu pandemie covidu 19 a stále si s touto nemocí nedokážeme účinně poradit. Mnozí lidé zemřeli a další nakažení a také žel zesnulí přibývají. Uprchlická krize z let 2014 – 2015 už sice neplní hlavní stránky novin a nedominuje ve zpravodajstvích, ale přece lidé stále migrují a na své strastiplné pouti za štěstím a svobodou také trpí a umírají. Přírodní katastrofy v podobě ničivých tornád a záplav v zeměpisných pásmech, kde tyto jevy jsou spíše vzácné, letos v létě ukázaly, že příroda je mocnější než člověk, který začíná létat do vesmíru už i jen tak pro potěšení a zábavu. Jasné důkazy o blížícím se konci světa a přicházejícím soudu, říkají někteří. Jiní namítnou, že války, epidemie nebo přírodní katastrofy tady byly od nepaměti.
Protože je Bůh podle Starého zákona Pánem celého světa, je také jeho Soudcem. Naznačuje to už kniha Genesis (srv. Gen 18, 25) a potvrzují to také proroci (srv. Iz 26, 9, Am 1, 3 – 2, 16 aj.). Zvláště kniha Danielova se zabývá konečným soudem nad národy, který bude podle ní svěřen „svatým Nejvyššího“ (srv. Dn 7, 22). Souvisí s ním i vzkříšení z mrtvých (srv. Dn 12, 2).
Židovstvo v čase Pána Ježíše očekávalo konečný a rozhodující soud nad každým člověkem, který se prohřešil proti Božímu zákonu. Aby unikli Božímu odsouzení, snažili se farizeové vyvážit hříchy dobrými skutky, což někdy vedlo k sebejisté pýše (srv. L 18, 9 – 14), jindy ke strachu před Bohem a jeho hněvem. Tuto myšlenku nezmírnila ani představa Mesiáše, který byl vykonavatelem soudu.
Jan Křtitel zvěstoval Boží soud jako něco, co stojí přede dveřmi (srv. Mt 3, 7 – 10, L 3, 7 – 17). Jedinou záchranou proto bylo pokání a nesení ovoce, dokazující obrat od hříšného způsobu života. Ježíš na Jana Křtitele navázal a jeho slova potvrdil (srv. Mt 11, 7 – 19). Stále zdůrazňoval bezprostřední závažnost Božího soudu, hrozícího každému, kdo se prohřešuje proti Božímu příkazu lásky a poslušnosti (srv. Mt 5, 17 nn).
V Kázání na hoře (srv. Mt 5), v podobenstvích o Království nebeském (srv. Mt 13), v polemice proti farizeům (srv. Mt 12. 23), v promluvách k učedníkům |(srv. Mt 10) a zvláště v podobenstvích o druhém příchodu (srv. Mt 24. 25) a posledním soudu (srv. Mt 25) burcuje Ježíš svědomí a ukazuje, že Bůh je Pánem a Soudcem, před nímž se každý bude zodpovídat ze svých činů a celého života. Soud se přitom bude týkat „všech národů“ (srv. Mt 25, 32). Nové je to, že sebe prohlašuje za ústřední postavu tohoto soudu, a také to, že před tímto soudem člověk nemůže uplatňovat žádné své zásluhy. Může počítat jen s Božím odpuštěním a milostí.
Ježíšova promluva o utrpení a přicházejících zkouškách (srv. Mk 13, 3 – 13) je spojena s chrámem, jehož omezené trvání Mistr právě předpověděl (2). Ježíš ji pronáší naproti chrámu, na Olivové hoře, což má symbolický význam. Hora je v biblické tradici místem zjevení Boží vůle, jak připomíná hora Sínaj (srv. Ex 19 – 20) nebo hora, odkud Ježíš pronáší blahoslavenství (srv. Mt 5 – 7). Zde kladou otázku Petr, Jan, Jakub a Ondřej, tedy užší kruh učedníků. Vyslovují pochybnosti mnohých, kteří s netrpělivostí očekávali Boží soud. Chtějí vědět, kdy nastane a jaká znamení upozorní na to, že se blíží naplnění tohoto věku.
Spisy o konci světa rády poučovaly o tom, co přijde, ale Ježíš takové vysvětlení nedává. Varuje: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.“ (v. 5) Největším nebezpečím tedy není utrpení, ale ztráta orientace. Svedení hrozí od falešných mesiášů, kteří se budou představovat, jako by se zjevoval sám Bůh: „Já jsem to.“ (v. 6, srv. Ex 3, 6, Mk 6, 50, 14, 62)
Povzbuzením „Nelekejte se“ (7) při zvěsti o válkách Ježíš zdůvodňuje Božím plánem a tím, že ještě neznamenají konec, který nastane, až přijde „ten čas“, čas spravedlivého soudu, příchodu Syna člověka (srv. Mk 14, 62), až přijde nový věk, království Boží. Kromě válek také přírodní i humanitární katastrofy naznačí Boží blízkosti i trest. Bolesti, o kterých se Ježíš zmiňuje, jsou spíše porodními bolestmi než bolestmi umírajícího. Tím vše začne, ale tento začátek bude mít také konec.
Důležité je Ježíšovo osobní varování určené posluchačům: „Mějte se na pozoru!“ (9) Stoupenci Ježíše jako Mesiáše mají počítat s tím, že budou souzeni synagogálními soudy (11), které mohly ukládat i kruté tresty (srv. 1 K 11, 24). Hrozí také nebezpečí soudů před vládci (římskými prokurátory nebo legáty) a králi (místními monarchy) autonomně spravovaných, ale na Římu závislých území. Jsou to příležitosti ke svědectví o základu vlastní naděje. Ani kritická situace nezabrání šíření evangelia, dobré zvěsti o přicházejícím Božím království, která se pro evangelistu stala už velikonoční zvěstí o Kristově vzkříšení. I když budou Ježíšovi učedníci vydáni mimořádnému tlaku a budou navenek bezmocní, mohou v takové chvíli očekávat pomoc Ducha svatého: „Nejste to vy, kdo mluví,...“ (11)
Utrpení vyvrcholí rozkladem rodin, protože vztah k Bohu rozdělí jejich členy. (12) S Ježíšem ale přichází jiná kvalita rodinných svazků (srv. Mk 10, 30). Nenávist vůči Ježíšovým stoupencům pro jeho jméno odkazuje už k povelikonočnímu evangeliu, v němž je jeho postava zastoupena právě jeho jménem.
Trvalým postojem Ježíšových učedníků má být vytrvalost až do konce, který bude znamenat jejich spásu. (13)
Ježíši, Vládce nad dějinami, ty víš, kolik zla na nás doléhá, jaké strachy a úzkosti prožíváme. Přesto nás učíš, že máme bojovat proti jedinému zlu, nad kterým jsi zvítězil, když jsi umřel na kříži. Dej, ať všude, kde žijeme, do všeho, co děláme, přinášíme vděčnost. Kéž světlo tvé lásky promění i ty nejnepatrnější zlomky času, které nám dáváš k dispozici.
Dej, ať celé naše putování směřuje k nebeské vlasti, aby každý, kdo se s námi setká, mohl poznat naději, která je naší radostí. Chléb věčného života, který pro nás lámeš, a kalich požehnání, z něhož nám dáváš pít, ať nás posiluje v každodenních zkouškách, abychom byli při tvém příchodu shledáni věrnými a bdělými služebníky. Amen.
