Úvaha sokolovského faráře Lukáše Bujny na jeho blogu Mysterion k příležitosti 101. narozenin Církve československé husitské.
8. ledna oslavila 101. narozeniny Církev československá husitská, která je mým duchovním přístavem. Přístav je místem, odkud vyplouvají vystrojené lodě s odpočatou a připravenou posádkou, a kam se pak lodě zas vracejí s potrhanými plachtami a námořníky ošlehanými od mořských bouří. Ze srdce přeji své domovské církvi, aby v dnešní složité době sloužila jako takový bezpečný přístav, odkud se šíří dobrá a radostná zpráva o záchraně a uzdravení člověka i celého stvoření, a kam je možné se vždycky vracet s důvěrou, že tam najdeme přijetí a porozumění, novou naději a odvahu k další riskantní plavbě životem.
Loňský rok se v husitské církvi měl nést v duchu oslav 100. výročí jejího zrodu. Kvůli pandemii koronaviru bylo všechno jinak, naše plány vzaly za své. I v tomto smyslu se však církev ocitla na jedné lodi se všemi lidmi v naší těžce zkoušené společnosti, neboť všichni jsme se museli svých plánů vzdát, mnohé představy opustit a postoje přehodnotit, a to i kvůli smutným zkušenostem a ztrátám, které nám rok 2020 přinesl.
Ty zkušenosti a ztráty nám v církvi připomněly, že pravým posláním Kristových učedníků není pořádání slavnostních banketů a rozdávání pamětních medailí, nebo recyklace náboženských frází, které mimo církevní bublinu nikoho nezajímají. Zkušenosti a ztráty jubilejního roku se nám staly výzvou a představují závazek, abychom ve světle evangelia začali uskutečňovat naši křesťanskou víru a křesťanské povolání k celistvosti a plnosti života v solidaritě s nemocnými, osamělými a trpícími, se všemi, kteří ve zdravotnictví, sociálních službách a dalších pomáhajících profesích pečují o druhé, ale i se všemi, na které nyní dopadají existenční starosti, ztratili práci a žijí v nejistotě a strachu.
Jsem přesvědčen, že chce-li být církev v bouřích a proměnách této doby skutečně bezpečným přístavem, musí být hlasem všech, kteří naléhavě potřebují pomoc, ochranu a péči. Jako aktuální dar ke 101. narozeninám Církvi československé husitské přeji, aby její vedení veřejným prohlášením jednoznačně podpořilo očkování proti nemoci covid-19 a zdůraznilo, že co nejrychlejší proočkování těch nejzranitelnějších skupin obyvatelstva zachrání mnoho lidských životů a odlehčí přetíženému zdravotnímu systému.
Do rizikových skupin spadá i nemalá část členské základny (nejen) husitské církve, jež přece usiluje "naplnit současné poznání vědecké Duchem Kristovým" (z preambule církevní ústavy). Rychlý vývoj vakcín proti koronaviru je ohromným úspěchem vědeckého poznání, které můžeme naplnit životodárným Duchem, když se ve víře v Krista podobně jako naši husitští předkové postavíme na stranu pravdy, odvahy a především lásky, neboť ta je silnější než smrt.
Vyprošuji církvi, která je mým přístavem, aby na křehké lodičky našich životů a vztahů dodávala pevnou kotvu naděje - a z té naděje aby žila a svědčila o ní. Máme ji uloženou v evangeliu. Když Ježíšovy učedníky v rybářské loďce na genezaretském jezeře překvapila bouře, jejich Mistr vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni, utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho (Marek 4, 39).
Dopřejme si tichou chvilku, svobodně se nadechněme a nebojme se. Ani o budoucnost se nemusíme bát. Nepatří totiž koronaviru, nýbrž Bohu, který je láska a dává nám život.
