b_270_270_16777215_00_images_articles_Noble_-_sestoupení_do_pekel.jpg

„Těm kdo byli v poutech: Vyjděte ven! A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo! A spícím: Vstaňte!” Litografie profesorky Ivany Noble, která zobrazuje Kristovo sestoupení do pekel, osvobozující v temnotách smrti, s úvodem a s překladem starověké homilie pro Bílou sobotu.

Mám moc ráda anonymní starověkou homilii na Bílou sobotu. Je v ní vysloveno ticho a zachycena prázdnota na zemi. Obojí vystihuje část atmosféry letošních Velikonoc. A pak, něco se děje pod povrchem věcí. Není to ale politická kampaň ani jiná snaha získat výhody. Najdeme tady něco, čemu východní ikonografie říká obrácená perspektiva. Linie nejdou ode mne do nekonečna, ale z nekonečna ke mně. Sbíhají se v srdci toho, kdo se před ikonou modlí. Slova nemají přesvědčit potenciální voliče, ale ukázat cestu. Když se v tomto starém textu píše, „jistě je to tak“, prozrazují spíš křehkost. Jakoby se i autor potřeboval ujistit, že navzdory všemu, ještě existuje jiná alternativa. Tou je zde víra, která umožňuje člověku vstoupit do nového světla, ohřát se u něj, ale také zaslechnout: Vstaň! Vyjdi ven! Měj světlo! Tak a tady je text:

Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.
Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází vysvobodit z bolesti uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.
Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpověděl: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí“.
Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.
Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě. Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě, jsme přece jedna nedílná osoba.
Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé. Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, jsem byl ze zahrady vydán Židům a v zahradě ukřižován.
Pohleď na můj poplivaný obličej; to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech. Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět ke svému obrazu.
Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenž jsi kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.
Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu v tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.
Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
Trůn s cheruby je přichystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.

Ivana Noble


Plánované události