b_270_270_16777215_0_0_images_articles_Blansko-na-jare.jpg

Bratr farář Martin Kopecký nám poslal dopis pro svou náboženskou obec, který jistě osloví všechny i mimo hranice jeho farnosti. Je i dokumentem toho, jak duchovní nyní komunikují se svými farníky. K jeho konkrétním výzvám se jistě mohou připojit i sestry a bratři v Kristu v ostatních obcích, ať již je to modlitba o 20.00 či poslech audiozáznamů ze webové stránky obce www.drevenykostelik.cz

 

 

 

AUTENTICKÝ OBSAH DOPISU

Požehnaný čas před velikonoční, srdečný pozdrav, vám všem, moji milí.

Zdravím Vás v blízkosti Svatého týdne velikonočního. V letošním roce prožijeme nadcházející čas úplně jinak než doposud. Nebudeme se moci setkávat a prožívat svátky osobně, ale spojení v lásce Kristově, v modlitbě a pamatování vzájemně na sebe, také funguje! Blanenský kostel je denně od východu slunce do západu otevřený k osobní modlitbě, kdo se budou chtít zastavit.

Posílám Vám nové číslo farního zpravodaje na měsíc duben 2020, mrkněte se.
Nyní už máme snad každý na svůj vlastní duchovní život, každý, kdo chce;-), času dost;-)!

Audio záznam ze všech našich velikonočních bohoslužeb najdete vždy vložený na stránkách našeho společenství. Zatím nedáváme videa, pokud budete mít zájem i o video záznam, napište. Připadl nám lepší audio záznam. Bohoslužby, zvláště kázání se snažím dělat, co nejaktuálněji k současné situaci.

Informací máme všichni dost z medií, ale jak duchovně projít tento čas, o to se snažím z lásky k vám, co to jde;-)!

Stránky naší farnosti jsou: www.drevenykostelik.cz


Průběžně doplňujeme a aktualizujeme. Můžete se k nám připojit v modlitbě v danou chvíli nebo si bohoslužby zpětně poslechnout.
Zkusme se přidat k dalším křesťanům a spojit se s nimi vždy v osm večer v modlitbě.

Kdybyste cokoli potřebovali, neváhejte zavolat bratru faráři na mobil 777 707 709.
S dalšími dobrovolníky je schopen zajistit i nákup atd.

Těším se na vás osobně na viděnou, jak to bude možné, vzhledem k dění jehož jsme součástí.

Bratr Martin a spolupracovníci.

PS:
První, co bychom měli nyní slyšet je, že nemoc – v případě jednotlivce ani v rovině celosvětové pandemie - není Boží trest, ale výzva pro nás! Člověk je nemocný, zranitelný a leckdy bezmocný, aby se na něm projevily Boží skutky. Abychom tam, kde si uvědomíme hranice našich možností, věřili v Boží milost a zakusili jeho přítomnost.

Proč přišel korona virus .... ?
Jeden z našich farníků mně zaslal toto ohlédnutí k osobnímu zamyšlení.
Lidstvo dostalo patrně takovou chorobu, jakou asi potřebovalo …
Přestávali jsme si vážit dárce života samotného Boha, ztratili k Bohu úctu a pokoru, mysleli jsme si, že Boha k ničemu nepotřebujeme, že jsme si sami nejlepšími bohy...

Přestávali jsme si vážit zdraví a tak přišla taková choroba, abychom si uvědomili, že na něm záleží.. ??
Přestávali jsme si vážit přírody a tak přišla taková choroba, aby byl pobyt v ní pro nás tak vzácný..?️?️?️
Přestali jsme umět fungovat v rodinách a asi proto nás tato choroba zavřela do našich domovů , abychom se jako rodina opět naučili fungovat..?‍?‍?‍?
Přestávali jsme si vážit starých a nemocných a tak přišla taková choroba  abychom si připomněli, jak jsou zranitelní..??
Přestávali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, a tak přišla taková choroba, abychom zjistili , jak jsou nepostrádatelní..?‍⚕️
Přestávali jsme mít úctu vůči učitelům a tak nám tato choroba zavřela školy, aby si to rodiče mohli sami vyzkoušet ..?
Mysleli jsme, že si můžeme koupit všechno, být kdekoli a s kýmkoli chceme a tak jsme dostali takovou chorobu
Zaměřovali jsme hodně pozornosti na náš vzhled a porovnávali se, proto nám tato choroba zakryla tváře, abychom pochopili, že tam netkví naše krása..?
Mysleli jsme si, že jsme páni na téhle zemi a tak přišla taková choroba, aby nás něco miniaturní co ani není vidět dokázalo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.. ???
Tato choroba nám hodně bere, ale zároveň nám dává možnost se toho tak strašně moc naučit a pochopit co je v životě nejdůležitější.
Dostali jsme chorobu na míru.. Asi jsme ji jako lidstvo potřebovali...
Dojdeme do pokory, pokání, změny a návratu k živému Bohu?

To je to první, co bychom měli dnes slyšet. Nemoc – v případě jednotlivce ani v rovině celosvětové pandemie - není Boží trest, ale výzva pro nás! Člověk je nemocný, zranitelný a leckdy bezmocný, aby se na něm projevily Boží skutky. Abychom tam, kde si uvědomíme hranice našich možností, věřili v Boží milost a zakusili jeho přítomnost.

Vidět v Kristově světle celý náš život, Boha, druhé lidi, stvoření – to je úkol, s nímž nebudeme za celý život hotovi. Mnoha věcem i jako křesťané nerozumíme, ale „víme, komu jsme uvěřili“. Mnoho věcí jistě nevidíme správně, ale víme, že jsme byli slepí, „byli jsme tmou, ale Pán nás učinil světlem“ (Efezským 5,8). Důležité je neztratit nikdy z očí Světlo světa. Neztratit brýle víry. Zatemněním je ale naše víra ohrožená stále. Proto se nebojíme přijít k Pánu s vědomím naší ubohosti, slepoty, nouze a nahoty –  a nechme se pomazat „mastí k potření očí, abychom prohlédli“ (Zjevení Janovo 3,18 c). Dívejme se na věci očima víry, nikoli rádoby velkýma očima strachu. Nenechme se znepokojit zpochybněním iluzí o klidném a bezpečném světě, protože falešné jistoty přece naše víra odhalila už dávno... A vydejme odvážně i ve tmě svědectví o Světle světa.

Váš bratr Martin



 


Nejnovější z ccsh.cz

Další aktuality pokračují na ccsh.cz