Jana Šilerová, emeritní biskupka Církve československé husitské, farářka v Rychvaldu, pokračuje ve své úvaze, nyní o samotě a tichu z té pozitivní stránky. Uvažuje pro sebe i pro nás o tom, jak nám schází v této hlučné době být sami se sebou, v tichosti, v samotě. Přináší svědectví a poselství o zapadlé hodnotě svátečního zklidnění, usebrání a modlitby.
Jak TO spolu vydržet? – II.
Znamená to, jak vydržet sám se sebou samým. A se svou samotou. Samoty se všichni bojí. Proto mají k ruce přilepené lízátko chytrého telefonu. Být pořád na příjmu. Jen nebýt sám. Nemám teď na mysli osamocenost, největší z lidských břemen. Ale samota je dílnou lidskosti. Nabízí totiž člověku možnost tvořivého prostředí. Nejen pro umělecká díla – knihy, sochy, obrazy... Je především základním prostorem k tvorbě sebe sama. Přece máme být obrazem Božím. Samota nám k tomu nabízí cestu přepychem z největších – TICHO.
V zahlušenosti zahuštěného hukotu světa už ani nevíme, co to je. Pamatujete? Kdysi dávno byly v každé nemocnici nápisy "Ticho léčí". Když už jsme karanténami uzavřeni do samoty, vyzkoušejme, jestli to platí. Zkusme samotu porazit samotou. A vytáhnout z ní to, co nám umožňuje: Usebrání, sebereflexi, sebepoznání. O daru modlitby ani nemluvím. Nejde mi o psychologické berličky a ezoteriku. Nemusíme platit za pobyt v odhlučněných temných komorách. TICHO prostě JE a je pro všechny. Záleží jenom na nás. Zkuste nejdřív aspoň chvilku být sami v tichu se sebou. Pak ty chvilky prodlužovat. Vy, kteří jste obklopeni druhými, utečte se pod peřinu, na záchod, pod sluchátka (bez hudby!), do lesa... Ne, abyste byli „konečně sami“! Ale abyste byli v tichu a s tichem. A pak už je nechte v sobě pracovat. Budete se na ty chvíle těšit. To budou věci!
I my „staříci“ ve své odloučenosti od blízkých odložme bez obav tlačítkové mobily a zkusme to taky. Třeba se vzpomínkou na své předky. Proč myslíte, že naše prababičky po týdenní dřině na poli, kterou si ani neumíme představit, se vždycky v neděli vyparádily do svátečního a šly do kostela?! To byl jejich čas pro sebe! Čas ticha, usebrání, modlitby, čas probrat se svou vlastní karikaturou Božího obrazu, a hlavně čas nabrání síly, radosti a pokoje srdce. A pak zase domů k plotně, k dětem, k motyce...
Zkusme to s TICHEM, mladí i staří! Vždyť přece všichni budeme jednou v tichu, tiše a do ticha odcházet...
Jana Šilerová
Emeritní biskupka Církve československé husitské
