V neděli 7. listopadu 2021 se konal v kapli M.J. Husa na Peruci koncert křesťanské zpěvačky Evy Henychové. Přinášíme několik ukázek jejích autorských písní (omluvte sníženou kvalitu nahrávky).
Další videa jsou k dispozici zde
Vítej
Vstoupil jsi mi do života,
už Tě nikdo nevymotá
z klubíčka mých vzpomínek a vlasů.
Tam, kde bydlí srdce-skála,
domov jsem Ti přichystala,
denně mohu laskat Tvoji krásu.
Vítej, lásko, provoněná
listím, dnes se zazelená
moje duše v Tvojí láskou nekonečnou.
Zazpíváme slunci, trávě,
a pak pošlem po Vltavě
trochu světla lidem touto bezednou tmou.
Život, to je velká voda,
vezme s sebou, co Ti podá,
připlaví Ti pláč a úsměv odnese dál.
Voda mi Tě, lásko, dala,
to, abych už neplakala,
abys, milý, v teplých dlaních srdce mi hřál.
Vítej…
Dám Tě světu,dám Tě lidem,
patříš jim, a pak se s klidem
ponořím tam, co mi srdce zpívá.
Do Tvých vlasů, do Tvých očí
zavrtám se, ať se točí,
ať si teče, teče voda živá.
Vítej…
Čarodějnice
Hladíte mě pohledem a cukrujete srdce svými slovy,
každý z vás mě políbí a každý z vás mi rád o lásce poví.
Nosíte mi květiny a kladete mi k nohám celý svět,
táhnete mě k zemi, i když prožívám svůj nejkrásnější let.
Ptáte se, proč nebrečím, když celičký svět utápí se v pláči,
kudy se to ubírám a kudy že se cestička má stáčí.
Srdce hoří touhou, Bože, staň se, co se staň,
v dálce vidím oheň čistý, zasněženou stráň.
Ohnivé má vlasy a ve svitu měsíce
oči se jí lesknou, je to čarodějnice.
Nechci vaše dary, proto viníte mě z pohrdání světem,
berete mi milování se stromy a s provoněným létem.
Utíkáte přede mnou, když setkáte se s pohledem mých očí,
kytce to prý prospěje, když prohnilý déšť celičkou ji smočí.
Pak plivnete mi do tváře a vyškubnete pramínek mých vlasů
a zase jdete modlitbou se s pláčem lepších dovolávat časů.
Srdce hoří …
Postavte mi hranici, já pomohu vám na ni sbírat klestí,
dobře vím, co znamená to horoucí a rozzářené štěstí.
Přivažte mě ke kůlu, snad dočkáte se příznivého větru,
a proste o svá znamení a modlete se ke svatému Petru.
Popel vítr rozfouká, vše dokonáno pro klid vašich duší,
kdo může slyšet, slyší:“Světe, srdce moje láskou k Tobě buší!“
Srdce hoří touhou, Bože, staň se, co se staň,
v dálce vidím oheň čistý, zasněženou stráň.
Ohnivé mám vlasy a ve svitu měsíce,
oči se mi lesknou.
Vánoční
V ten den všichni čekali sněhovou nadílku,
v ten den všichni chtěli mít klid aspoň na chvilku.
V ten den všechno ustane, ztiší se, zavoní,
v ten den, v roce jediný, se nebesa nakloní.
I my dva jsme se těšili v tichu a v objetí na ten den,
na ten den.
V ten den měla obloha barvu jak z olova,
v ten den jsi mě poprvé opravdu miloval.
Ten den byl jak písek, jak trní, jak samota,
v ten den jsi měl popel a čerstvou krev na botách.
Nikdo z lidí si nezpíval, nehrál a netančil v ten den,
v ten den.
V ten den nám už nezbylo na chléb a na ryby,
v ten den jsme si prostřeli pro tři, no co kdyby.
V ten den kdosi zazvonil dvakrát a potřetí,
v ten den jsi měl ve tváři touhu a napětí.
A on za dveřmi tichý a smutný a znavený stál
v ten den.
V ten den si k nám ke stolu přisedl neznámý,
v ten den stále vyprávěl o světě nad námi,
v ten den taky o lidech, sám ale vzpřímeně,
v ten den o všech dveřích co zůstaly zavřené.
Potom odkudsi vytáhl ryby a víno a chléb
v ten den.
V ten den pak šel ke dveřím a řekl, že pospíchá,
v ten den náhle zmizel jak pára a do ticha,
v ten den jsme ho volali a pak znovu jsme seděli
v ten den u toho jídla a oba jsme věděli,
že nebyl to sen a že on je teď uprostřed nás,
v ten den.
