Sváteční slovo na ČT2 – slovo o hledání štěstí, premiéra neděle 27. 9.
Hledači štěstí
Všichni chceme být šťastní, ale myslíme si, že na to nemáme čas. Pospícháme z práce domů, abychom ráno odvezli děti do školy a rychle opět spěchali do práce. Žijeme na útěku jako štvaná zvěř. Je to paradoxní. Ale vytoužený mír a štěstí tímto způsobem nedosáhneme. Nechytíme ho v ulicích měst, na louce ani v supermarketech.
Vnější okolnosti nikdy neudělají člověka šťastným natrvalo. Mladí lidé v Evropě, Americe a v Japonsku páchají sebevraždy, přestože žijí v míru, luxusu a blahobytu. Ale naši dědové a babičky, kteří prožili světovou válku a pamatují si koncentrační tábory nacistické i komunistické, si hodnoty štěstí váží.
V Africe se hladovějící národy snaží přežít a vnímat každý nový den jako šanci k naplnění osobního příběhu. Často je pronásledují ozbrojenci, ale oni i tak hledají kousek svého štěstí pod sluncem. Přemýšleli jste někdy o tom, proč to tak je? Proč někoho neudělají šťastným ani miliony na účtu a luxusní hotely s bazény? Ale někdo jiný je šťastný jen proto, že má pod nohami trávu a nad hlavou hvězdné nebe?
Traduje se příběh, jak Alexandr Veliký navštívil nekonformního filozofa Diogena. Ten seděl před svým sudem, ve kterém bydlel. Alexandr byl velký vojevůdce, tak se ho hrdě zeptal, jaké přání mu má splnit. Diogenes se na něho podíval a pokojně řekl: „Ustup o krok dále. Stíníš mi ve výhledu na slunce.“
Diogenes neměl nic a byl šťastný, protože chápal podstatu. Skutečné a pravé štěstí není založené na materii, není otázkou vnějších okolností, ale spočívá v naší duši a v nastavení naší mysli. Platí jednoduchá zásada. Čím méně věcí potřebujeme, tím jsme šťastnější. A potom druhá zásada. Když se naučíme žasnout, celý svět se promění na koloběh štěstí. Máme radost ze slunce, z oblaků, z lásky dvou lidí, z mravence, který leze po zemi. Štěstí druhých se stane naším štěstím. Najednou můžeme čerpat blaženost ze stvoření a celého vesmíru.
Není kam pospíchat. Jak uháníme ve vlaku krajinou, neprožijeme ani okamžik z krásy světa. Dříve, než si stihneme uvědomit, že tady teče řeka, vlak ji mine a řeka je pryč. Dříve, než si stihneme všimnout krásného stromu, vlak ho mine a strom se stane minulostí. Mudrc z vlaku vystoupí a jde krajinou pěšky. Krok za krokem. Aby nasál vůni a pestrost tohoto podivuhodného světa. V klidné chůzi, v tiché modlitbě a mysli ponořené do božího ticha nachází věčné štěstí.
My lidé jsme hledači štěstí. Nikdo na této planetě nechce žít v utrpení a bolesti. Na to, abychom byli šťastni, nepotřebujeme moc. Štěstí je tam, kde právě jsme. Ztišme se a radostně se nadechněme. Chyťme za ruku své dítě a povězme mu, že ho milujeme. Že je pro nás tím nejvzácnějším pokladem na světě. Skrz lásku, krásu a přirozenou skromnost se staneme i my součástí božího štěstí.