Zamyšlení sestry farářky Evy Vymětalové Hrabákové nad současným nezvyklým životem na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.
Přátelé, bratři a sestry, akademická a církevní obci,
začátek akademického roku býval již po staletí dobrou příležitostí k uzavření starých dveří, rozloučení s minulostí a vstupem do nového studijního i životního běhu. Pro posluchače prvních ročníků se dosud neprozkoumané brány vzdělání otevíraly slavnostní imatrikulací - začleněním do společenství akademické obce - a o několik týdnů později se odehrával zrcadlový přechodový rituál pro jejich starší a studiem protříbené kolegy a kolegyně, kteří byli z téhož slavnostního prostoru, staroslavného Karolina, propouštěni s diplomem do života. Zážitky z obou přechodů jsi nepřenositelné a obtížně popsatelné, a do konce života zůstávají v naší paměti. Letos poprvé v tomto století se z pochopitelných důvodů natěšení i vyjukaní studenti prvních ročníků i hrdí absolventi, včetně jejich blízkých, nemohli slavností zúčastnit ani si svobodně rozhodnout, zda se jí účastní, či nikoliv. Jejich zápisy samozřejmě platí a dosažené akademické hodnosti rovněž, ale není to ono. K životu prožitky z těchto přechodových rituálů potřebujeme a nemáme-li je, přicházíme o podstatný rozměr našeho bytí. Sdílenou radost, vzrušení i nostalgii z přechodu do nové životní éry. Jako pedagogové a další čelní představitelé akademické obce bychom měli důkladně přemýšlet nad tím, jak to těmto vyšší mocí „diskriminovaným“ studentům vynahradit.
Dalším tématem je vlastní běh vyučovacího procesu, který se po jarních pilotních zkušenostech na HTF UK rozběhl, pokud je mi známo, bez větších obtíží. Naučila jsem se a věřím, že i většina mých kolegů, novým dovednostem v práci s výukou online v prostoru MS Teams.
(Viz https://htf.cuni.cz/HTF-747.html). Používám virtuální tabuli, kterou sdílím se svými posluchači, zadávám úkoly do MOODLU a moc se těším, až se zase jednou (s některými poprvé) uvidíme na živo. Setkávám se se svými studenty online a některé z nich jsem dosud ještě nikdy neviděla a často od nich nic neslyšela. V mých kurzech se mi to nestává příliš často, ale přece jen někdy mluvím k anonymní skupince neznámých lidí, kteří mají vypnutý zvuk, aby nerušili a často i obraz, aby se nevstupovalo do jejich soukromí. Je to pochopitelné, ale pro rozvoj života a spolupráce v rámci akademické obce lehce destruktivní. Od zahájení akademického roku se mi ještě nestalo, to co na prezenčních přednáškách, že by se o tématu mezi sebou začali bavit dva přihlášení studenti. Otázky kladu já jim a oni mně. I tak si vážím toho, že se studenti připojují a snaží se tématy seznámit. Velmi děkuji všem, kteří se připojují na přednášky i během prodělávání nemoci, kvůli které toto vše je. Věřím, že tento čas je vzácnou příležitostí naučit se věci, které by nás asi běžně nenapadly, rozvinout kvalitní online komunikaci na studentských platformách a poznávat se na dálku. To nakonec vnímám jako přínos.
Nakonec to nejdůležitější. Naši studenti a nakonec i my jsme vyzýváni, abychom vstoupili do REALITY a pomohli tam, kde je třeba. Abychom slovy statečného teologa Dietricha Bonhoeffera uskutečňovali věci předposlední. Naším úkolem všedního dne je pomáhat tak, jak jsme schopni. Prospívat sousedům a známým. (Viz https://htf.cuni.cz/HTF-425.html?news=10905&locale=cz).
Nepodléhejme proto skepsi, těšme se na nový podzimní den, na rodinné příběhy i nakonec i na setkání přes obrazovky našich médií. Nenechme se vydráždit, ani zklamat. Radujme se s radujícími a plačme s plačícími.
To nám všem přeji,
Eva Vymětalová Hrabáková