Sestra farářka ThDr. Helena Smolová, Th.D. naposledy sloužila bohoslužbu v Lounech, bohoslužba byla tedy i rozloučením. Proto umisťujeme i několik fotek z této bohoslužby. Sestra farářka bude na částečný úvazek pracovat v plzeňské diecézi, ze které původně pochází, a bude se věnovat i další činnosti.
Texty: Gn 2, 15-17. 3, 1-7; Ř 5, 12-19; Mt 4, 1-11
Modlitby:
1/ Bože, připomněli jsme si smutné výročí, od vypuknutí války na Ukrajině uplynul 24. 2. rok. Nesmyslný konflikt stál život desítky tisíc lidí, kteří umírali v bojích, v sutinách zřícených domů, v důsledku válečných útrap. Agresora se nepodařilo zastavit a mírová jednání dosud nepřinesla toužený výsledek. Milióny Ukrajinců uprchly do jiných evropských zemí a potýkají se s problémy, které dosud nemusely řešit. Přestože jim mnozí pomáhají, jejich domov jim nikdo vrátit nemůže.
Prosíme tě, Pane, za lidi, kteří trpí odloučením od svých rodin, vytržením ze své země, svého kraje a města. Bože, ty znáš bolest svých dětí, víš o všem, co potřebují a čeho se jim nedostává. Dotýkej se svým životodárným Duchem ran, které způsobili lidé svou zlobou i nenávistí a touhou po moci. Prosíme tě, Pane, za Ukrajinu, aby se znovu směla stát zemí, v níž zavládne mír! Smiluj se, Hospodine!
2/ Pane, 25. 2. jsme si připomněli 54. výročí upálení studenta Jana Zajíce. Jako pochodeň č. 2 následoval příklad Jana Palacha a obětoval sebe sama za probuzení národa a život ve svobodě. Děkujeme za to, že oběti těchto mladých lidí a tisíců jiných, kteří bojovali za svobodu a demokracii, přinesly své plody, kterých se tito lidé s ušlechtilými ideály mnohdy nedožili. Smiluj se, Hospodine!
3/ Bože, prosíme tě za nesvobodné země, kde jsou lidé ponižováni a mučeni pro své náboženské nebo politické přesvědčení, kde se žije ve strachu a nesvobodě. Prosíme tě za oběti krutého zacházení ve věznicích a převýchovných táborech. Smiluj se, Hospodine!
4/ Prosíme tě, Pane, abychom prožili čas přípravy na Velikonoce jako požehnaný, jakkoliv jsme zavaleni všednodenními povinnostmi a jen těžko nacházíme chvíli ke ztišení a modlitbě. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Začíná postní doba, příprava na Velikonoce. Chceme věnovat více času modlitbě, duchovní četbě, někteří z nás se zúčastní duchovních cvičení, aby přemýšleli o sobě a uspořádali svůj vztah k Bohu a k lidem, potvrdili si, že chtějí setrvat na cestě, kterou nastoupili, nebo proto, aby se rozhodli pro změnu dosavadního způsobu života. I když jsme zavaleni povinnostmi doma i v zaměstnání, cítíme, že začíná doba, kterou nechceme jen tak projít.
K postnímu času patří kajícnost. Společně slavíme svátost pokání, někteří přistupují k individuální zpovědi. V těchto duchovních úkonech přemýšlíme o tom, co nás vzdaluje od Boha i od lidí a co brání tomu, abychom byli plně lidmi. Uvažujeme o hříchu.
V Bibli je hřích jedním z nejdůležitějších pojmů. Vždycky byl výrazem neposlušnosti vůči Bohu a tudíž něčím nenormálním, byl urážkou a porušením Boží normy. Nejhlubších pojmů pro něj užívají proroci. Označují tak vzpouru, odmítnutí, zradu, odpadnutí nebo jakoukoliv nevěrnost vůči Bohu pocházející z pýchy. Hřích je nedostatkem bázně před Bohem, lásky k němu a zapomenutím na něj.
V jádru jde o porušení smlouvy. Lidské společenství totiž stojí na určitých Božích zákonech. Hřích narušuje vztahy k lidem i k Bohu, ale působí také zhoubně na srdce hříšníka. Člověk je jako by rozložen a jeho nitro se podobá rozbouřenému moři.
Původ hříchu přibližuje kniha Genesis. Ať už rozumíme jednotlivostem jakkoliv, vypravování je soustředěno na touhu člověka „být jako Bůh“ a „poznávat dobré a zlé“. Člověk naslouchá svůdci a upadá do pokušení zasahovat do Božích řádů. Sám chce rozhodovat o tom, co je dobré a zlé. Hadovi se podařilo přesvědčit člověka o tom, že je to Bůh, kdo ho připravuje o možnost rozlišovat dobré a zlé z obavy, aby nenastoupil na jeho místo. Nasadil člověku do hlavy myšlenku, že bude rozhodovat naprosto o všem, o dobrém i zlém, o životě i smrti. Jedovaté semeno zapustilo své kořeny a otrávilo lidské srdce. Od myšlenky není daleko k činu.
Bůh přitom nezakazuje svobodné myšlení, ale sám dává moudrost a víru. Strom poznání symbolizuje dispoziční právo člověka na všechno, i na člověka a na Boha.
Když člověk přestoupil Boží příkaz, splnilo se, co řekl had: otevřely se jim oči. Ale také se naplnilo, co řekl Bůh: budou-li jíst ze zapovězeného stromu, propadnou smrti. Jaké to je poznání, za něž musí člověk tak draze zaplatit? Člověk ochutnal ovoce smrti, vědomě se připojil ke zlému a postavil se proti Bohu. Rozhodl se žít si po svém a rozhodovat se podle svého. Do této vzpoury jsme všichni zapojeni. Nemůže končit jinak než smrtí.
Člověk upřímně hledající Boha si uvědomuje celou tíhu a omezenost své existence poznamenané hříchem. Zákon, který Bůh lidstvu dal skrze Mojžíše, pomáhá lépe žít podle Božích záměrů. Strnulé lpění na předpisech ale člověku nezajistí spravedlnost a svatost. Můžeme je přijmout pouze jako milost a dar, které Bůh nabízí v Ježíši Kristu všem. Toto obdarování se k nám dostává vírou a projevuje se láskou. (Gal 5, 4-6)
Přijímáme jej od Ježíše, který sám byl vystaven pokušení, ale v boji se zlem obstál. Evangelium 1. neděle postní nám tento zápas přibližuje. Ježíšova pokušení zpochybňují jeho identitu Božího Syna a Ježíš si ujasňuje, v čem spočívá jeho poslání. Jak a čím má svět spasit. Pokušitel nabízí cestu: Dej jim chleba, hmotný blahobyt. Ježíš odvážně, tváří v tvář hladu a chudobě, říká, že jídlo není to hlavní, co člověk potřebuje. Důležité je jistě i to, že zde nemluví sytý, ale postem zkoušený Ježíš. Významné je, že člověk žije své lidství v rozhovoru s Bohem. Dokonce se tak udržuje při životě, i kdyby snad na biologické rovině ztroskotal.
Také v druhém pokušení jde o Boží synovství: Přesvědč se, že tě Bůh ochrání, a dále o způsob, jakým má být svět spasen. Není-li dost dobrý chléb, může Ježíš nabídnout zázraky. On ale odmítá vyprovokovat Boží akci, odmítá se vrhnout po hlavě z vrcholu chrámu a Boží zásah si vynutit.
V posledním pokušení ďábel vybízí Ježíše, aby důvěřoval přímo jemu a upsal se tak ďáblu. Ježíš odmítá nabídku moci jako překážku skutečného poslání.
Ježíšova pokušení nám připomínají, že jeho cesta není přímočará, není loutkou, která se pohybuje podle předem daného scénáře. Je vydán různým pokušením, v nichž ale obstojí. Současně příběh chrání čtenáře před pokušením chápat Ježíše nesprávně, jako někoho jiného. Není divotvorce konající zázraky, ani někdo, kdo si vždy může přivolat nebeské legie na pomoc, když se přiblíží nebezpečí. Jestliže vzkříšený Kristus sděluje svým učedníkům, že získal moc na nebi i na zemi, je to jiná moc, než jakou mu nabízel ďábel.
Duchu svatý, tys vedl Ježíše na poušť, aby tam zvítězil nad zlem a mohl Otci odevzdat dokonalou, láskyplnou poslušnost, kterou jsme mu my lidé odepřeli. Osvěť také mě a uč mě poznávat tvou vůli a dej mi sílu, abych se ji učil naplňovat. Amen.
