"Ze všech stran slyšíme nářky, stížnosti, ba i fňukání, jak že je to těžké zvládat uzavřenost nouzového stavu..." Úvaha emeritní biskupky Jany Šilerové.
Ze všech stran slyšíme nářky, stížnosti, ba i fňukání, jak že je to těžké zvládat uzavřenost nouzového stavu. Manželé si lezou na nervy, rodiče prudí děti, děti prudí rodiče, k tomu škola a kdo ví, jak to bude se zaměstnáním, žádné nakupování, mejdany, pivo doma nechutná, knížky zas tak neberou, televize je plná různých statistik, nesmíme ven, na sobě pořád „náhubek“. A do toho ti starší občas utrousí něco o rozmazlenosti, ba rozežranosti těch mladých, neschopných zvládat banální zátěže.
Jasně, nejstarší generace zažila ještě válku, pak převrat, totalitu, popravy, jídlo na příděl, měnovou reformu, zavřené hranice, fronty na kdeco a držet hubu a krok se muselo i bez roušky. Však víte. Tohle mladá rozevlátá generace do čtyřicítky nezažila. Je svůdné sklouznout k výčitkám, že je ufňukaná. Nevyčítejme jim to. Buďme rádi, že nezažili to, co my. My máme kvůli zkušenostem „natrénováno“. Oni trénují právě teď! Sice jinak, ale taky tvrdě. Přejme jim, aby zvládli všechno, co je čeká. Zásobování funguje, hlad by být neměl. Děti vystudují, pracovitých rukou bude velmi potřeba, hranice se zase otevřou. Demokracii si přece už umíme ohlídat. S tím vším se ti mladí poperou. A když to my staříci přežijeme, budeme se toho ještě moc rádi účastnit. Když vidím studenty medicíny, jak chodí pomáhat do sociálních domovů ke starým lidem – ne, nejsou rozmazlení. Určitě ne všichni.
Jestli se z toho všichni poučíme, nevím. Historie spíš ukazuje, že jsme se z ní nikdy moc nepoučili. Jsme jejími špatnými žáky.
P.S.: Dobrá zpráva je, že při všech technologických hejblatech konečně zažíváme, že nám chybí kontakt tváří v tvář. Být spolu, třeba u piva, nebo s babičkou v LDN, kam se mnohým obvykle nechce. Nebojme se.
Mgr. Jana Šilerová
Emeritní biskupka Církve československé husitské