Z promluvy patriarchy-správce církve Tomáše Butty na Hod Boží vánoční v Husově sboru v Praze 6 – Dejvicích
To první, co je namístě říct, je skutečnost, že Betlém jako město opravdu existuje. Nachází se v Izraeli nedaleko Jeruzaléma a měl jsem možnost jako poutník do svaté země toto místo také navštívit. Podle tradice se Ježíš v tomto konkrétním místě narodil. I když návštěva biblického Betléma je pozoruhodným zážitkem, přesto je Betlém především místem v našem srdci. Asi každý z nás máme ve svém srdci betlém ze svého dětství, který si ve své paměti nosíme a máme k němu osobní vztah. Betlém je totiž zcela názorně a barvitě znázorněný příběh z Bible. Ještě dříve, než jsme ho slyšeli jako vyprávění nebo čtení, tak jsme ho již viděli. Pro mě takovým betlémem z dětství je ten, který se nachází v kostele sv. Markéty v břevnovském klášteře, kam jsme přicházeli s rodiči o Vánocích, když byl přístupný pro návštěvníky. Tento betlém mně utkvěl v mysli a jako dítě jsem před ním stál se zatajeným dechem.
Kdo mě však velice zneklidňoval, byl král Herodes, který mě upoutal svým výrazem. Cítil jsem z něho takový nepříjemný pocit a tato figurka narušovala malebnost jinak pokojné a radostné scény betlémské krajiny. Už tehdy jsem vytušil to, co je v Bibli popsáno zřetelně, jako je Herodova neupřímnost. Mudrcům z daleké země říkal, že se chce také nově narozenému Králi poklonit (Mt 2,8), ale ve skutečnosti si přál, aby se všichni skláněli jen před ním.
Betlém si našel svoji cestu do kostelů a má tam své místo. Plastickým betlémům předcházely obrazy znázorňující scénu narození Krista, které bylo možné spatřit o Vánocích na oltáři.
I když je možné vidět nespočet lidových betlémů, lidi to zvláštním způsobem přitahuje do kostela, aby právě tam v prostoru kostela spatřili betlém. Ale v tom je zvláštní paradox. Lidé přicházejí do kostela a čekají, co zvláštního a mimořádného v posvátném prostoru uvidí, a najednou se ocitnou před výjevem z úplně obyčejného venkovského života. V kostele jsou ovce, jesle, všude samá sláma, stromy z lesa! To je ale podivné! Vždyť sláma je něčím pomíjivým a je to krmivo pro zvířata. A najednou je i ta nejobyčejnější sláma součástí něčeho neobyčejného a posvátného, jako je příchod Ježíše Krista do našeho světa.
Základní postavy betlémů ať již chrámových nebo lidových jsou dány biblickým příběhem, který rozvíjí evangelista Lukáš a evangelista Matouš. K hlavním a základním postavám náleží Ježíš jako dítě, Marie, Josef, pastýři, anděl – Boží posel a mudrci či králové se vzácnými dary. Ale betlémy mají různorodou krajinu a města a nespočet nejrůznějších postav. Tím, že se Ježíš narodil do tohoto světa, je vlastně betlémská scéna neomezena. Může do ní patřit jakékoliv místo a město a jakákoliv postava, vše, co tvoří lidský život, nejrůznější profese i technické dovednosti. Ježíš se narodil do tohoto světa, ale přesto by scéna jeho narození neměla být někde na okraji, téměř zasunuta, kdy oči diváků upoutávají jiné postavy a jiné zajímavosti.
Ústřední postavy a motivy betléma vycházejí z biblických svědectví. Zejména z evangelia podle Lukáše, ale také z evangelia podle Matouše, kde je i uveden zvláštní úkaz na obloze – neobyčejně jasná hvězda, oznamující příchod židovského krále.
Ale i Janovo evangelium nám podává zvláštní formou vánoční příběh. Hovoří se zde o Světle. Co by byl betlém bez světla? Záře vychází nejen z betlémské hvězdy, ale především ze stáje či jeskyně, světlo vychází ze samotného Krista, neboť on sám je světlem. Právě o tom se hovoří v Janově evangeliu: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo do světa“ (J 1,9). Vánoce znamenají, že pravé Světlo přichází do světa. Každý člověk se nějakým způsobem s Kristovým světlem setkává. I když si to někdo ani neuvědomuje anebo je tato zkušenost zasunuta hluboko do nevědomí a zapomenutí. Přesto toto světlo svítí a žádná lidská zloba a jakékoliv temnoty a chmury jej nemohou umenšit a pohltit. Ať toto Světlo rodící se uprostřed tmy Betléma necháváme k sobě stále více pronikat! Ať posílí nás i mnohé také o letošních Vánocích!
Prosinec L.P. 2020