Nad 2. listem apoštola Pavla Timoteovi se zamýšlí bratr farář Lukáš Bujna. Jeho promluvy jsou živě ke sledování na facebooku náboženské obce Sokolov. Zamyšlení z 18. října 2020 je pro uživatele facebooku zpětně k vidění na FB účtu NO Sokolov. Texty svých kázání bratr farář Lukáš Bujna zveřejňuje pravidelně na svém blogu.
Bratr Lukáš farníkům a všem lidem s otevřeným srdcem
Milí přátelé, sestry a bratři, srdečně vás všechny zdravím z Husova sboru v Sokolově. Dnes je XX. neděle po slavnosti Seslání Ducha Svatého. Bohoslužby jsme se rozhodli až do odvolání zrušit, hlavně proto, abychom byli ohleduplní k našim starším a zranitelnějším farníkům, kteří zároveň patří mezi ty nejvěrnější a pravidelné účastníky bohoslužeb, a také proto, abychom nemuseli složitě vybírat oněch pět „vyvolených“, kteří by se i za současných „koronavirových“ podmínek mohli bohoslužeb fyzicky zúčastňovat. Přejeme si ale zůstat ve vzájemném spojení, a to zejména modlitebním. Dnešní meditaci nad Božím slovem tedy otevřeme i uzavřeme slovy modliteb ze sbírky, kterou mi zaslal básník Petr Střešnák:
„Hospodine mocných paží, shovívavého klidu i cílených ran, Hospodine, který všechno dokonale znáš a na svých vahách přesně odměřuješ, Ty, který pronikáš tím, co já pouze tuším, tím, o čem nemám žádného zdání i tím, co ve svém strachu ani vědět nechci, Ty, který znáš jména červů, jež mnou hlodají a jak uvážlivý malíř stříbříš můj vlas a prohlubuješ vrásky, Tobě je zjevný stav mých ledvin i tvrdost jater, Ty vidíš do mého srdce, jež mne do hrozných zmatků uvrhává, jemuž marně domlouvám a marně před ním unikám.“
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Shodou okolností na dnešní neděli připadá svátek evangelisty Lukáše, mého patrona, jehož jméno hrdě nosím. Z Božího slova si přečteme úryvek z II. listu apoštola Pavla Timoteovi, kde je o Lukášovi zmínka: „Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník. Plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, přines s sebou, též knihy a zvláště pergamen. Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. Odplatí mu Pán podle jeho činů. Také ty si dej před ním pozor. Velmi se totiž stavěl proti našim slovům. Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané. A byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků. Amen.“
Stárnoucí Pavel píše z římského vězení. Prožívá osamělost a doléhají na něho i tělesné slabosti. Ačkoli my nemusíme sedět v žaláři, osamělost a izolaci v těchto dnech prožívají mnozí mezi námi. Stejně tak na nás dopadají nemoci i starosti. Podobně jako Pavel toužíme po lidské blízkosti, po přítomnosti člověka, jemuž na nás záleží a který by s námi sdílel aspoň část z toho, čím přetékají naše srdce, a zároveň by nám otevřel i svoje srdce. Proto je Pavel rád za Lukáše, neboť on jediný ho neopustil. Proto píše Timoteovi, aby za ním přišel i s dalšími přáteli. Proto ho prosí, aby mu přinesl plášť. Ve vězení je mu zima a potřebuje zahřát nejen milým slovem, ale i pokrývkou.
Pavel se nestydí a nebojí říct si o to, co potřebuje. Ani my se nestyďme za naši lidskou křehkost, nebojme se žádat o pomoc a podporu. Nikdo neobstojíme sami ve zkouškách a výzvách těchto dnů. Potřebujeme se navzájem. Jistěže ve strachu a stresu můžeme pocítit i pokušení stáhnout se, nebo dokonce utéct od zodpovědnosti, kterou máme nejen za sebe a za své blízké, ale i za budoucí podobu světa a společnosti, kterou spoluutváříme tím, jak se chováme - především v krizových situacích. Mezi lidmi, které Pavel ve svém dopise jmenuje, lze vypozorovat různé strategie útěku před sebou samým i před posláním být lidský vůči bližnímu v nouzi. Démas dal přednost světským radovánkám, Krescens a Titus odcestovali do míst, kde je bezpečněji, kovář Alexandr jednal nepřátelsky (a zřejmě Pavla udal římským úřadům). Ke všem zde uvedeným únikovým strategiím bychom určitě nalezli četné paralely v současné době.
Nebuďme však moralisty a sudiči, kteří ukazují prstem na druhé, hledají viníky a dohadují se, kdo z našich sousedů se podobá Démasovi, kdo Titovi a kdo přímo ďábelskému Alexandrovi. Spíše se zamysleme nad tím, kdo je mým Pavlem, jemuž mohu přinést plášť a zahřát ho. Komu se mohu stát Lukášem, ošetřujícím rány a zmírňujícím smutek samoty. Jak se mohu proměnit v dobrého Timotea, který spěchá, aby co nejdříve potěšil vězněného a nemocného přítele svou přítomností. Blízkost a přítomnost na sebe mohou brát nejrůznější formy. Možnosti setkávat se fyzicky máme nyní velmi omezené. O to důležitější je uzdravovat vztahy s našimi nejbližšími.
Evangelista Lukáš byl původní profesí lékař. Ježíše Krista, jehož poselství Lukáš zapsal, vzýváme při bohoslužbě jako věčného Lékaře lidské duše. Obraťme se k Němu právě teď, abychom na sobě nechali spočinout uzdravující dotyk jeho lásky a díky tomu se stali lékaři či léčiteli vztahů ve své rodině, v zaměstnání, v církvi, ve svém okolí či okruhu své působnosti.
Ztišme se opět k modlitbě Petra Střešňáka: „Stvořiteli nesčetných krás a podivuhodností, ve smutku a zoufání spontánně se Tě člověk domáhá, snáze svým srdcem k Tobě volá, k jedinému Pomocníku, poslední i první záštitě. Ty však právem požaduješ také vděčnost za každé nadechnutí a uznalý obdiv za dílo svých rukou.“ Hospodine, daruj nám vděčnost i schopnost údivu skrze Krista, který nás naučil takto se modlit: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva navěky. Amen.
Milí přátelé, dovolte, abych vás také pozval ke společné modlitební chvíli za nemocné a za ty, kteří o nemocné pečují, a to každý večer v 18.00. Ať už budete kdekoli, spojme se v modlitbě, nebo prostě jenom v myšlenkách. Můžeme zapálit svíčku, zavřít oči, sepnout ruce a vyprošovat pokoj a dobro těm, kteří je nejvíce potřebují. Zvu vás i k další meditaci nad Božím slovem příští neděli 25. října v 10.00. Ať vás doprovází požehnání Dobrého Pastýře Ježíše, který svoje ovečky nikdy neopustí a každou zná jménem. Opatrujte se!
Buď sláva a čest všemohoucímu Bohu Otci i Synu i Duchu Svatému, nyní i na věky věků! Amen.
citace: Petr Střešňák, Hospodine, edice Alpa, Praha 2011